David byl opravdu hodně naštvaný když mu straže řekli že Blanku nechytli, ale teď když už se dozvěděl že je v sousedním království tak doslova zuřil.
A v takových situacích se mu raději jeho věrní vyhýbaly, protože v takové chvíli nebylo dobré Davidovy vůbec chodit na oči. Byl tak vztekli že ho uklidnilo až když naštvaně praštil pěstí do stolu, pro sebe se ještě zanadával protože tohle ho opravdu vyvedlo z míry.
,,Jak to že jí ještě nechytli a jak to že jim utekla," říkal si naštvaně sám pro sebe a praštil pěstí do stolu ještě jednou.
Pak se vydal ven z místnost i ze zámku a ve stájích si poručil osedlat koně a vydal se na malou projížďku.
,,Snad aspoň ta ho uklidní," znělo mu v hlavě když nasedal na koně a pak rychlím tryskem vyjel co nejrychleji ven z brány.
Projížděl okolím a i když si přál aby byl klidný, tak klidný vůbec nebyl a pořád přes to přes všechno viděl před sebou ten Blančin obličej a ty její oči. Nemohl je dostat z hlavy a nejraději by si jí našel sám.
Ale došlo mu že prozatím si bude muset hledat uspokojení někde jinde, ale proč když on žádnou jinou než Blanku nechce.
,,Teď už o žádnou jinou nestojí, protože se do ní i proti své vůli zamiloval."
A jediné po čem touží je jen to že až se Blanka vrátí, protože o to aby se vrátila se osobně postará tak aby se do něj zamilovala.
Protože po ničem jiném než-li po ní už netoužil, protože kromě ní a toho co mu dá měl už všechno.
ČTEŠ
Krutovláda
Romansa,,Aneb doba kdy začala naše vláda a taky jedna velká válka." Příběh o krutosti, válce ale taky jedné velké lásce která se zrodila z nenávisti a pohrdání a taky napřed jen z povinnosti. Ale láska povinnost nezná a tak muže vzniknout i tam kde teď zač...
