Za pár týdnu když už uběhl skoro měsíc se David vítězně vrátil z bitvy a svého nepřítele který se nakonec stáhl vítězně porazil. Blanka která ho viděla projíždět hlavní branou mu opatrně utíkala pomalu naproti.
,,Davide!", křikla Blanka když spatřila svého manžela a opatrně šla potom k němu, protože moc utíkat už nemohla.
David sesedal z koně a když spatřil Blanku tak se k ní trochu rozběhl zatím co ona mu šla naproti.
Na tváři mu hrál radostný úsměv protože byl šťastný z toho že svou ženu opět vidí, protože poslední dny se mu po ní a po dítěti které nosí stýskalo a přál si už být co nejdříve u nich. Když se už konečně potkaly, tak se objali a David pak opatrně zvedl Blanku do náruče.
,,Blanko", zašeptal a políbil ji do vlasu.
,,Tolik jsi mi chyběla a už jsem se nemohl dočkat až budu zase u tebe," řekl po chvíli David a nepřestavěl Blanku která už měla opravdu velké břicho držet v náručí.
,,I mě si neskutečně chyběl Davide a nemohla jsem se dočkat až tu zase budeš s námi a až tě zase budu mít vedle sebe," odpověděla Blanka a přitom se mu dlouze zadívala do očí.
,,Miluju tě," zašeptala po chvíli a pak se k němu trochu naklonila.
,,I já tebe lásko moje a už tě nikdy neopustím," pošeptal ji David do ucha a potom když se na něj Blanka usmála tak jí políbil.
,,Ale teď už mě půst určitě musím být strašně těžká a ty si teď potřebuješ odpočinout, po té náročné ale vítězné bitvě", řekla po chvíli Blanka a chtěla aby jí už pustil.
,,Ne nepotřebuji si odpočinout a ty nejsi vůbec těžká a klidně bych tě takhle nosil pořád a odnesl bych tě klidně až do postele. Protože sil mám ještě na rozdávání," odpoví David a chytne Blanku ve svém náručí snad ještě víc.
,,Ale na co hned nemyslíte můj pane?," řekne Blanka šibalsky a pak Davida políbí.
,,Vždyť víš Blanko že myslím jenom na tebe a taky teď i na našeho syna," řekne po chvíli David a pak odnese Blanku opatrně do zámku.
Chce s ní jít do její komnaty jenže ho náhle zastaví jeho matka která ho jde přivítat.
,,Můj synu!", křikne Davidova matka a pak se na Davida usměje
,,Matko," řekne David a pak opatrně pustí Blanku aby svou matku objal.
Tak ráda tě vidím můj synu a jsem rada že jsi zase zpátky, bála jsem se o tebe a jsem ráda že už jsi doma. Ale nejvíc se o tebe kromě mě bála tvá žena, kterou jsme museli několik dní utěšovat protože o tebe měla velký strach.
,,Naštěstí ji vždy tvé dopisy které si jí psal přinesli velkou útěchu, kterou našla jen v tvých řádcích a ve tvých slovech," řekne po chvíli královna Radana a pak svého syna pohladí po tváří.
,,I ona mi chyběla stejně tak jako vy má matko," dodá David a pak svou matku ještě jednou obejme.
,,Já vím můj synu, já vím," řekne potichu jeho matka zatím co jí David objímá a pak se od něj radostně odtrhne.
,,Vyhrál jsem matko a naše nepřátele jsem zahnal už se tu nikdy neobjeví, ukázal jsem jim kdo je v tomto království králem a komu tohle království patří. Takže ti už se tu nikdy neukážou," řekne David vítězně a přitom chytne Blanku která je vedle něj za ruku.
,,Mám radost Davide že se ti povedlo zvítězit, ale teď by si se měl věnovat své ženě. Nechám vás teď o samotě děti určitě si toho máte hodně co povídat," dodá královna Radana a pak i se všemi ostatními odejde.
A tak David s Blankou zůstanou konečně sami, protože si toho mají opravdu hodně co povídat.
ČTEŠ
Krutovláda
Romantizm,,Aneb doba kdy začala naše vláda a taky jedna velká válka." Příběh o krutosti, válce ale taky jedné velké lásce která se zrodila z nenávisti a pohrdání a taky napřed jen z povinnosti. Ale láska povinnost nezná a tak muže vzniknout i tam kde teď zač...
