Let Me Touch You (cz)

1.

Prázdniny jsou pryč. Proč to vždycky tak rychle uteče? Celý 2 měsíce jsem se připravovala na novou školu. Nejsem úplně ten typ člověka, který se hned začne bavit se všemi lidmi kolem. Jinak řečeno-jsem introvert. Neumím se s lidmi bavit, abych se u toho necítila trapně. Protože co když řeknu něco špatně?
Ještě, že mám svojí kámošku Elizabeth. Ta je úplný opak mě. Každý jí má hned rád a ona má ráda seznamování. Od ní se v té škole ani nehnu. Ani na jeden jediný krok.
Jediné co chci je odmaturovat. Pak jít na vysokou. Být dětská doktorka. To je můj cíl a rodiče mě podporují. Aby bylo jasno, netlačí mě do toho.
Často jezdí na služební cesty a tak mám často volný dům. Náš dům je velký, protože, jak už jsem řekla, se rodiče velmi rádi věnují jejich práci. Pracují spolu. Přeju jim, jak jsou do sebe pořád zamilovaní. Jsou sladcí.
Já nikoho nemám. Měla jsem pár vztahů, ale tím "pár" myslím dva. Jeden v jedenácti letech a druhý ve čtrnácti. Ten kluk z mého posledního vztahu celou dobu jen čekal, až mi bude patnáct. Víme proč.
Ach jo. Od té doby to s klukama vzdávám. Jde jim jen o to jedno. A rozhodně je nezajímá povaha. Jenom vzhled a sex. Zadek, prsa a sex.

Já mám černé dlouhé vlasy a přes prázdniny jsem si udělala ten tzv. butterfly cut. Oči mám modré a řekla bych, že jsem docela štíhlá. Táta mi občas (když je zrovna doma) říká párátko. Jsem se svým tělem spokojená. Mám necelých 160 cm a mám strašně ráda oversized mikiny a cargo kalhoty. Když už jsem zmiňovala změnu vlasů, chtěla bych ještě říct, že jsem si poprvé udělala nehty v salonu. Zkrátka nevím, jak ta škola bude vypadat. Nechci tam vypadat jako někdo, kdo neví, co to je styl.

Momentálně zbývají dva dny do začátku školy a já už mám vše nachystané. Jsem ve svém moderně zařízeném pokoji a koukám na tiktok. Nic jiného ani dělat nechci. Knížku jsem dočetla a ven se mi moc nechce. Beth je ještě na dovolené a s nikým jiným se nebavím. Self-care den si udělám až zítra. Dneska můžu maximálně udělat večeři. Na minimálně dvat týdny tady pak zase budu sama. Nikdo mě nehlídá, po domě jsou kamery. Nevadí mi to. Nedělám nic špatného. Alkohol jsem v životě neměla, cigarety mi nechutnají a drogy ani zkoušet nechci. Máma s tátou mi i věří, že nic takového nedělám, takže kamerové záznamy nesledují. Jsou tu jen pro případ, že by se něco dělo. Ale nazvala bych se diplomatikem. Se mnou se snad nikdy nic neděje.

Venku svítí sluníčko a pomalu zapadá. Ztrácí sílu. Jen aby ji pak mohlo kompletně celou předat měsíci a hvězdám, ve kterých lidé našli souhvězdí. Poslední paprsky dopadají na naší zahradu s bazénem, terasou a u plotu na pár záhony s levandulí a mátou. Chtěla bych vyjít na svůj balkón a lehnout si tam na lehátko a tyto chvíle si užívat. Pociťovat je všemi smysly mého těla. Zalít své bílé muškáty, které barvou ladí k fasádě našeho domu. Ale nejde to.
Máma mě zavolala. Jestli prý nemám nějaký nápad na dnešní večeři. Mám. Mamku jsem poslala si dobalit věci na služební cestu a já jdu dělat těstoviny se smetanovou omáčku a lososem. Rodičů nejoblíbenější jídlo. Za necelou hodinu jsem byla se vším hotova a zavolala jsem rodiče ke stolu. Po večeři se se mnou rozloučili.
Brzo ráno odjíždí.
Beth přijíždí. Budu s ní. Zítra, i třeba celý školní rok. Sourozence nemám. Občas uvažuji nad tím, jaké by to bylo, ale takhle jsem spokojená. Před spaním jsem šla ještě na balkón.

Nevím, jestli mě pochopíte, ale měsícem osvětlená noc a ukolébavka cvrčků je pro mě něco jako mír. Celý venkovní svět je v klidu a spí. Pohled ven mě zrelaxuje a já po vypití svého zeleného čaje upadám do říše snů.