Let Me Touch You (cz)

51.

Otravný budík.

Už jsem se chtěla posadit a vypnout ho, když najednou přestal. To mi nevadí. Znovu jsem se zabalila do peřiny a lehla si znovu na polštář.
Nejpříjemnější polštář, jaký jsem kdy měla.

,,Dobré ráno, princezno."
,,Dobré." řekla jsem polohlasem a ještě víc jsem ten polštář objala. Slyšela jsem uchechtnutí.

,,Zkus mě neudusit."

Zívla jsem si. ,,Ryane?"

Okamžitě jsem si vzpomněla na celý včerejší den. Perfektní den.
Otevřela jsem oči a zvedla hlavu, abych se konečně víc probrala. Leželi jsme v objetí, moje hlava si našla místo na jeho svalnaté hrudi a moje ruce kolem jeho těla. Do těch jeho dvou smaragdů mu padaly rozcuchané vlasy, které vypadaly ještě lépe než normálně.

,,Ano, krásko?"
Panebože. Jeho ranní hlas?
Málem jsem začala slintat a věřte mi, že to se mi často nestává.
Nikdy se mi to nestalo.

Podíval se na mě zkoumavým pohledem a pohladil mě po tváři. Nakonec si mě přitáhl za bradu a chtěl mě políbit.

Ale já nemám vyčištěné zuby.

Vystřelila jsem z postele do koupely a on se vydal hned za mnou.
,,Děje se něco?"

,,Nemůžeme se líbat, když jsem si nevyčistila zuby!"

Šáhla jsem si pro kartáček a dávala na něj pastu, když se jeho rty dotky těch mých. Vzal mi kartáček a položil ho na umyvadlo.

Oddělil se a opřel si jeho čelo o to moje. ,,Tohle na mě ani nezkoušej."

,,Nechápu, že ti to nevadí." Zakroutila jsem hlavou a šla si vyčistit zuby, stejně tak on. Po ranní hygieně jsem si nachystala oblečení do školy a šla se obléct do koupelny, zatímco Ryan se převlékal u mě v pokoji. Sešla jsem pak dolů do kuchyně a vyndala si z lednice jogurt. Ryan šel za mnou.

,,Víš, většinou když jsem tady byl....cítilas to napětí mezi náma taky, že jo? Už od začátku?" Vypadal..... nervózně? Ryan Evans je nervózní? Je tohle realita?

Je pravda, že snad vždy, když tu byl, tak to mezi námi jiskřilo. Ale mám mu to říct? Že se mi líbil, i když jsem chodila na rande s Chasem?
Na mých tvářích se objevila červeň a já jsem sklopila hlavu ke svému jogurtu.

Počkat. Co když tohle všechno nemyslí vážně, stejně jako Chase? Co když jsou vlastně úplně stejní? Sice jsem se Ryana ptala, ale můžu mu věřit? Já vím, že jsme toho spolu prožili dost, abych mu věřila, jen si asi prostě stále nejsem jistá.

,,Nad čím přemýšlíš?"

,,Hm?" Co říkal?

Ryan si povzdychl. ,,Ptal jsem se tě na něco a ty mi neodpovídáš. Nad čím přemýšlíš? Děje se něco?" Podíval se mi starostlivě do očí.

,,Nelhal bys mi, že ne?" Zeptala jsem se potichu. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu, ale s ním je to opravdu těžké. Těžké se na něj nedívat.

,,Princezno, co tě to napadá." Zakroutil hlavu a dal mi pusu na čelo. ,,Nelhal bych ti. Ale teď chci slyšet odpověď od tebe."

Cítila jsem to mezi námi? Můžu vůbec říct ne?  ,,Cítila jsem to." Vzhlédla jsem do jeho očí, ve kterých zajiskřilo.
Zvedla jsem se, vyhodila prázdný obal od jogurtu a jeli jsme do školy. Cestou v autě bylo ticho, které bylo přerušované jen rádiem.

Dorazili jsme ke škole a Ryan zaparkoval. U jeho parkovacího místa stála už i jeho skupina kamarádů. Zhluboka jsem se nadechla a vzala jsem si tašku, připravená vidět jejich výrazy, když vylezu z Ryanova auta. Co si o mně budou myslet? Že jsem s ním spala? Že jsem se mu vetřela do auta, když jsem ho viděla jet kolem? Že ho chci sbalit?

Měla jsem chuť si dát hlavu do dlaní, nebo být neviditelná a prostě z toho auta nějak zmizet.

Dveře u mého sedadla se otevřely a koukala jsem se zase do toho páru zelených očí. Ryan se opřel o střechu auta a sledoval mě, jak tam sedím a jsem zmatená, protože nevím, co se děje.

,,Na co čekáš, princezno?"
Princezno? Před jeho kamarádama? Cože?

,,Uhm, víš, že támhle jsou tvoji kamarádi, že jo?"

Usmál se. ,,A víš, že je mi to úplně jedno, protože teď jsem s tebou, že jo?"

,,No-já, ehm-víš, ale- Tobě to nevadí?" Pořád to nechápu.

,,Co by mi na tom mělo vadit. A proč sis vůbec myslela, že bych se choval jinak? Kdo- neříkej mi, že se takhle choval Chase."

Sklopila jsem pohled.

Jo, choval.
Řekl mi, že to je normální, protože se se svými kamarády baví jinak než se mnou a že oni by to, co je mezi námi, nechápali. Cítila jsem se blbě, když se pak se mnou nebavil, ale myslela jsem si, že to je normální. Chápala jsem to.

,,No to snad není možný. Je to ještě větší idiot, než jsem si myslel. Pojď." Vzal mě za ruku, já vystoupila z auta a šli jsme spolu do školy. On mě drží za ruku a ani spolu nejsme. Co se děje?

Opravdu hodně holek mě vraždilo pohledem, bylo mi to nepříjemné. Ale to, že jdu s Ryanem ze ruku, v mém břichu způsobuje kotrmelce a na tvářích rudou barvu.