Let Me Touch You (cz)

10.

Vzbudí mě, jak mi někdo třese s rameny. Ale nemám dost energie na to, abych se zvedla. Pak cítím jak mě někdo bere do náruče a ten někdo sakra dobře voní. Za chvíli mě pokládá asi do auta? No je to tady rozhodně příjemnější. Poslední co slyším je zvuk motoru.

,,Olivie."
,,Vstávej. Jak dlouho ještě budeš spát?"
,,To snad neni možný. Vzbuď se už."

Skvělý probuzení, ne?

,,Už nespím."
Ale pořád jsem neotevřela oči.
,,Skvělý. Aspoň tě nemusim vyzvedávat na tu párty."
,,Stejně tam nejdu."
,,To teda jdeš. Jsi u mě doma a já tě tam dotáhnu."
,,Nejsem u tebe doma."
,,Tak už otevři ty oči!"

No do prdele. Já jsem u něj doma. Jeho pokoj. Vůně. Oblečení. To mě teď obklopovalo. Tady to nemůžu zvládnout, i kdybych se snažila sebevíc.

,,A do prdele." Zamumlala jsem. ,,Promiň, ale asi bys mě neodvezl domů, co?"
Zasmál se.
,,Ne. To už tě na tu párty nedostanu."
,,Ale já tam nechci. A pochybuju, že tady si budu moct půjčit nějaké šaty na sebe."
,,No nebudeš. Proto jsem tě vzbudil. Jedeme je koupit."

Chtěla jsem něco namítat ale pak mě napadl nejlepší nápad, jaký jsem kdy měla.
Prostě mu nějak uteču, nebo se aspoň schovám. Pak už mě na párty nevezme.

,,Tak fajn."
,,Okej tak jdeme. Pojď za mnou, dovedu tě k autu."

Jejich dům byl nádherný. Nebyl to dům, ale vila. Už my máme hodně pěkný dům, ale tohle? Wow.

,,Máte to tady hezký."
,,Díky."
A tím naše konverzace skončila. V autě bylo taky celou cestu ticho. Když jsme přijeli před obchodní dům, tak jsme vystoupili z auta vydali se hledat moje nové šaty na párty.

,,Kam půjdem?"
,,Zavedu tě do pár obchodů, nedělám to poprvý."
To mě mohlo napadnout.
,,Je ti jasný, že nechci vypadat jako jedna z těch holek, co se po tobě plazí celý večer v šatech, které jim stejně skoro nic nezahalí, že jo?"
,,Ježiš jo, uklidni se. Ale nebránil bych ti, kdyby ses mi v nějakých takových šatech chtěla ukázat."
Vyrýsoval se mu na tváři úšklebek.
,,Neboj, to se nestane."
Pak mě zatlačil do obchodu, který byl plný sexy šatů.
,,Tys mě neslyšel? Přesně takové šaty nechci."
,,Něco si tu určitě najdeš. Věřím ti."
A jedním okem na mě mrknul.
Tak jdu hledat. Ať už to mám za sebou. Pak se mu ztratím z dohledu a zavolám Beth, ať pro mě přijede. Jak jednoduchý.

Chodím tady už deset minut. Není tady jediné místo, kde se mu schovat. Moje poslední naděje je záchod. Ale to bych musela najít nějaké malé okýnko, kudy bych se protáhla. Pochybuji, že to tady bude.
Ryan se koukal do mobilu. On mě vlastně táhnul na párty, kam já nechci a byl by nejradši, kdybych si na sebe vzala šaty, které skoro nic nezakryjí.
I přes to jsem mohla říct, že mu to dneska slušelo a že jsem byla v jeho přítomnosti nervózní. Taky jsem mohla říct, že má jeden z nejhezčích úsměvů. Pod oblečením se mu rýsují svaly a nedivím se, že po něm jede tolik holek.

Koukala jsem na několikero šatů. Jedny se mi začaly líbit. Byly světle modré s nepatrnými třpytkami. Bez ramínek, uplé a nad kolena. Vzala jsem si je do ruky a zvažovala, jestli si je mám jít zkusit.

,,Zkus si je."
Co to?
Otočila jsem se. Ryan stál za mnou opřený o zeď a propaloval mě pohledem.
,,Já nevím."
,,Co nevíš?"
,,Jestli by mi slušely."
,,To je jasný, že by ti slušely. Jdou ti skvěle k očím. Támhle jsou kabinky."
Ukázal na zadní část obchodu.
,,Tak dobře."
Došla jsem do kabinky a převlékla se do těch šatů. Vzala jsem si dobrou velikost a řekla bych, že mi sluší. Vyšla jsem z kabinky ven.
,,Já vím, že to není nic extra odhalujícího, takže tobě se to asi moc líbit nebude, ale-"
,,Jsi krásná."
Co? Jsem z něj zmatená.
To jsem nečekala. Vypadlo to z něj tak rychle, že pochybuju, že by mohl lhát.
,,Cože?"
,,No jako, sluší ti. Kupujem je."
Zvedl se a šel k pokladně.
,,Tak jo."
I přes mé protesty mi je Ryan zaplatil a málem jsem zapomněla, že nastává můj čas na útěk.

,,Ryane, já musím ještě rychle na záchod."