Let Me Touch You (cz)

6.

Okamžitě jsem se odtrhla a podívala se mu do očí.

Ta nádherná zelená.....

Zmateně se na mě podíval. Asi byl zvyklý, že mu holky do postele doslova skákaly. Jedna za druhou. Ale já se s ním nechci jen vyspat a čau. Po mém posledním vztahu bych chtěla něco hezkýho. Neříkám že bez sexu, ale všechno má svůj čas. Nejsem děvka. Nejsem a snad nikdy nebudu.
Ten kluk je sice šíleně pěknej, ale nestojí mi za to. Nestojí mi za to, abych mu skočila do postele. Prostě ne.

Dívala jsem se mu do očí, on se díval do těch mých. Mám něco říct? Asi ne, stejně by mě přes hlasitou hudbu neslyšel. Rozhodla jsem se ztratit v davu lidí.
Začala jsem couvat do lidí. Pak jsem se otočila a měla v plánu zmizet. To by se mi povedlo, kdyby mě silné paže nepřitáhly zpět.
Narazila jsem do pevné hrudi a teď jsem jeho vůni cítila ještě víc. Kdyby mě nedržel, podlomily by se mi kolena. Zvedla jsem hlavu a on se mi pořád díval do očí. Nechápu to. Co to sakra dělá?
Nedokázala jsem mluvit.
Pak jsem si vzpomněla, že mě pořád drží. Měl pevný stisk a začínalo to docela bolet.
Podívala jsem se na mojí ruku, kterou svírala ta jeho. Snažila jsem se mu vykroutit.
On si toho všimnul a mojí ruku okamžitě pustil. Pak už jsem na nic nečekala a běžela domů. Musela jsem si samozřejmě sundat boty.
Absolutně nechápu, co se teď stalo.

Proč? Jak? Co? Cože?
Jak mám jít zítra do školy?

Snad ho nepotkám. Ráda bych do školy nešla, ale já musím kvůli rodičům. Snad on do školy nepůjde. Ale jako fotbalista musí na trénink. Tak se mu prostě budu vyhýbat. Jak vlastně vím, že si to bude pamatovat? Budu dělat, že se nic nestalo.

Došla jsem domů, odlíčila se a udělala skin-care. Napsala jsem Beth, aby se o mě nebála. Vyčistila jsem si zuby a šla spát. Snad ráno zjistím, že to všechno byl sen.

*Ráno*
Ten otravný budík. Jak já ho nenávidím. Povzdechla jsem si. Čas vstávat. Ranní hygiena, make-up a oblečení. Když jsem si oblékala mikinu, všimla jsem si mého zčervenalého zápěstí. Tu mikinu si prostě dneska nesundám. Tašku do školy jsem si hodila přes rameno a už jsem slyšela venku troubení auta. Beth a Jessica už jsou tady. Vzala jsem si sendvič z lednice a nasedla do auta.

,,Dobré ráno dámy."
,,Dobré Liv. Promiň, že jsme tě včera nechaly samotnou."
,,V pohodě. Já jsem pak šla stejně domů, abych se alespoň trochu vyspala."
Auto se rozjelo a rozeznělo se rádio. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Holkám to říkat nebudu. Zatím.

Zastavily jsme u školy a vystoupily z auta. Vešly jsme do školní budovy, stejně jako další desítky lidí v našem věku. Šla jsem ke své skříňce stejně tak jako holky. Každá jsme měla skříňku jinde. Podívala jsem na rozvrh. Jen jedna hodina s Jess a žádná s Beth. Vzala jsem si sešit na první hodinu a vydala se hledat třídu.
Šla jsem pro mě neznámou chodbou a za chvíli jsem viděla skupinku kluků. A kolem nich dav holek, samozřejmě.

Ne, ne, ne. Fotbalisti. Ryan. Tak blízko mě. A já tamtudy jít musím. Mám tam třídu. No do prdele.

Šla jsem úplně přimáčknutá na skříňky a dívala se do země. Pak mě napadlo, že to možná dělám zbytečně.
Co když se na mě vůbec nedívá a ani si to nepamatuje. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla hlavu. Pohledem jsem projela dav lidí, než jsem se střetla s párem povědomých očí. To, že na něm byla nalepená další holka, mu bylo jedno. Vpíjel se jeho pohledem do mých očí. Jako kdyby to bylo několik hodin a čas se zastavil.

Naštěstí jsem se vzpamatovala a odrthla se. Nevím, jak dlouho jsme se na sebe dívali, ale okamžitě jsem se rozešla do třídy. Snad se nějak začnu soustředit až začne hodina.