,,Ryane?"
,,Co?"
Ozvalo se tlumeně.
,,Jsi v pohodě?"
,,Je mi blbě. Mám hlad. A bolí mě hlava. A celý tělo."
Z něj to lezlo jak z chlupaté deky.
,,Jo to chápu, no ehm, můžu ti nějak pomoct?"
,,Počkat, Olivie?"
To předtím jako nepoznal?
,,Správně. Můžu pomoct?"
,,Co tady děláš?"
Zněl zmateně a zaskočeně.
,,Přespala jsem tady, jako dost lidí. Pomáham s úklidem a teď bych uklidila koupelnu."
Zasmála jsem se.
,,Jo, aha. Ehm, no jasně. Já to tu uklidím, navíc není moc co uklízet."
,,Fakt?"
Zeptala jsem se provokativním tónem.
Kdy mu dojde, že za to můžu já? Že jsem mu dala projímadlo do pití?
,,Jo-jo."
,,Tak dobře, ale ráda bych pomohla."
Slyšela jsem spláchnutí záchoda. Pak nějaké zvuky, jako kdyby fakt uklízel. Zvuk tekoucí vody na umytí rukou a pak už jen odemykání.
Dveře se otvřely a stál tam bledý Ryan.
I tak vypadal pořád svůdně. A sexy.
,,Vypadáš....."
Nemám slov.
,,Jo já vím."
,,Jdi si odpočinout, jo?"
,,Jdu, neboj."
Vešla jsem do koupelny a kupodivu tam nebylo moc co uklízet. Rozhodla jsem se tedy jít domů.Pohled Ryana
Moje noc byla příšerná. Seděl jsem na hajzlu a sral. Je mi trapně. Co se to stalo? Nevím o ničem, co by mi mohlo způsobit celonoční sračku. Nic takového jsem přece neměl. No, snad už se to nebude opakovat.
Spal jsem na zemi. Já vlastně ani nevím, jestli jsem spal, protože v té koupelně se spát nedá.
Doufal jsem, že nepozorovaně odejdu, ale nějaká dívka na mě zaklepala. Pomalu jsem se sbíral ze země a pak jsem si uvědomil, že to je Olivie.
A je to v prdeli.
Uklidil jsem většinu věcí, ono ani nebylo moc co uklízet. Jen spláchnout záchod a vyvonět to tam.
Otevřel jsem dveře a snažil se vypadat seriózně.
,,Vypadáš..."
Jako kdyby hledala slova. Než mi řekne, že vypadám hrozně, musím jí na to něco říct já.
,,Jo, já vím."
Asi se jí ulevilo, že nemusela vymyslet slovo na můj dnešní ranní vzhled.
,,Jdi si odpočinout, jo?"
Fakt je to tak zlý?
Ona je tak hezky starostlivá.
,,Jdu, neboj."
Zašla do koupelny.
Teď je čas se vypařit, než z té koupelny vyjde. Jdu domů se vyspat a asi se budu muset omluvit z tréninku.Pohled Olivie
Žertík se povedl, s Ryanem to fakt nevypadalo dobře. Asi na to jen tak nezapomene.
Dneska mám sraz s Beth, aby mi řekla, jak to probíhalo s Ethanem. Potom jdu zase ven s Chasem. Teď je to častěji, ale nevadí mi to. To mi připomíná tu věc, kterou mi řekl Dave. Ať si hodím mincí. Asi to má svůj smysl, ale já to prostě nechám být a uvidím, jak se to vyvine.
Doma jsem ze sebe udělala člověka a vzala si konečně pohodlné oblečení. Najedla jsem se a zazvonil domovní zvonek.
Beth.
Vyběhla jsem ke dveřím, otevřela je a stála tam má nejlepší kamarádka Elizabeth.
,,Ahoj!"
Objala jsem ji.
,,No nazdárek, ty máš dneska nějakou dobrou náladu."
,,Jo, Ryan vypadal ráno úplně strašně."
,,To je dobře."
,,Byl to super nápad, díky. Ale jsme tady, abysme se bavili o tobě a Ethanovi. Tak?"
,,No, přišla jsme do té pizzerie a on se mnou nechtěl mluvit."
Sedly jsme si na gauč.
,,Pak jsem ho k tomu konečně přemluvila a vysvětlila mu situaci. Jenže on mě vůbec neposlouchal. Jen na mě koukal. Pak mi řekl, že se kvůli mě s Jess klidně rozejde."
,,Co? On to pochopil takhle?"
,,No já jsem jim nechtěla ničit vztah vůbec. Teď ho zničím tak či tak."
,,A to je všechno, co ti řekl?"
,,No, ehm, my......no.....my se-my jsme se spolu pak ještě vyspali v kumbálu."
Cože to řekla?!
,,Cože? A proč jsi mu to dovolila když-"
,,Jo, já vím! Vím jak stupidní to bylo a co si teď on o mě myslí. Ale jemu nejde odolat. To prostě-představ si, že na všechno kolem zapomeneš a cítíš se jak na růžovém obláčku. To nejde zastavit. A ty to taky nechceš v ten moment zastavit, i když víš, že to není správně. Ale ty se vlastně cítíš správně. Já-já nevím jak to popsat."
Tohle mě dostalo.
,,Popsala jsi to naprosto dokonale."
Vypadlo ze mě.A já to vím, protože takhle jsem se cítila s Ryanem. Já si nemusím házet mincí.
ČTEŠ
Let Me Touch You (cz)
Non-FictionJmenuji se Olivie Bersey(ová) a je mi 16. Půjdu teď do prváku na střední. Mám tady mojí nejlepší kamarádku Beth. Bez ní to prostě nejde. Dostaly jsme se na školu obě a máme podobný výběr předmětů, abychom mohly být co nejvíc spolu. Kdo ví, co mě v t...