Let Me Touch You (cz)

73.

,,Ty mně víc." Řekla jsem, když se naše nosy dotýkaly. Ryanovy oči se snížily níž až k mé ruce, ve které jsem držela obal s šaty.

,,Co to máš?"

,,Šaty na ples."

,,Ukážeš mi je?"

,,Ne." Zakroutila jsem hlavou.

,,Stejně je uvidím v pátek." Ryan se potom přiklonil blíž k mému uchu. ,,A pak je z tebe ztrhám."

Překvapeně jsem vydechla a nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Je to vážně to jediné, na co myslí?

Šli jsme dovnitř a šaty jsem si pověsila i v obalu do skříně.
Ryan mě celou dobu sledoval, až se mi nahnala červeň do tváří.

,,Jakou barvu mají ty šaty?"
Nazdvihla jsem obočí. ,,To ti neřeknu, proč se ptáš?"

,,To teď neřeš, krásko." Šel blíž a přitáhl si mě do objetí. Moje obočí jsem svraštila ještě víc. Sice mě zajímalo, proč to chtěl vědět, ale vzpomněla jsem si, že trenér jim říkal dnes něco důležitého.

,,Co vám vlastně dneska řekl trenér?"

,,Prý že se fotbalová utkání odkládají na jaro, protože teď už nebude příznivé počasí. I když se vždycky hraje v tuhle roční dobu, prý se to rozhodli odložit."

,,A to je dobře nebo špatně?"

,,No nemusím se stresovat, ale na druhou stranu jsem se na to i těšil, jak vždycky ostatním nakopeme prde-"
,,Zadek."

Zasmála jsem se. ,,Takže budeme mít víc času na sebe?"

,,Přesně tak." Potvrdil Ryan

,,To je super, ne?"

,,To nejlepší." Řekl a políbil mě. Pamalu mě pak začal odvádět do sprchy.

Ráno jako každé jiné. Stejný budík, stejné povinnosti.
Bouchla jsem do budíku, aby byl zticha a chtěla jsem vstávat, abych se stihla nachystat do školy.
Něčí ruce mi v tom ale zabránily.
,,Ještě ne." Zamumlal mi Ryan do krku.

Neměla jsem jinou možnost než ho poslechnout a ještě na chvíli jsem zavřela oči s tím, že se za pět minut vzbudím a budeme vstávat.

,,Princezno, vstaváme."
Vzbudil mě Ryan. Cítila jsem se jako v ráji, než jsem si uvědomila, že jsme asi zaspali.

Vystřelila jsem do sedu a podívala se rozespale na hodiny. ,,Kolik je hodin?!"

,,To mi ani neřekneš dobré ráno? Nebo spíš odpoledne.." Zamumlal Ryan a já se snažila zaostřit na hodiny. Musela jsem si promnout oči, abych zjistila, že je-
Jedna odpoledne?!

,,Ryane, tos mě nemohl vzbudit? Já teď nestihnu školu!"

,,To už nestiháš docela dost."
Řekl a sedl si na postel, ze které já jsem běžela do koupelny.

Čistila jsem si zuby a chystala oblečení najednou, když jsem slyšela tichý smích.

Nechápavě jsem se podívala na mého kluka, ktery seděl na posteli a smál se mi.

Svraštila jsrm obočí a běžela si vypláchnout pusu. ,,Nechápu, čemu se směješ! Tohle je vážná situace. Už teď mám vyšší absenci než obvykle, kdy nemívám skoro žádnou! Panebože.... Co budu dělat? Co když se mě na to zeptají naši?!"

Začínala jsem propadat panice. Nemůžu zase jen tak nejít do školy. Je to jen pár hodin, ale i tak. Nejsem na to zvyklá.

,,Princezno, klid. Nic se neděje, je to jenom jeden den. Promiň, že jsem tě nevzbudil, ale alespoň ses vyspala. Teď se rozhodni, jestli chceš stihnout asi tak poslední dvě hodiny, nebo jestli něco nepodnikneme."

Vzhlédla jsem k Ryanovi, který už mě propaloval pohledem. ,,Asi....asi máš pravdu." Sedla jsem si na postel a vydýchala to. Je to jenom jeden den. Je to jenom jeden den.

,,Radši bych něco podnikla." Zazubila jsem se.

,,Tak se oblíkni do něčeho pohodlného, už to mám vymyšlený."