Let Me Touch You (cz)

80.

Další den ráno jsem se vzbudila na můj vkus až příliš brzy, protože mě jakýsi nedočkavec tahal z postele.

,,Nech mě spát." Zamumlala jsem a ještě víc jsem se zabořila hlavou do polšáře.

Ryan se uchechtl. ,,Dobré ráno i tobě, ale vstávej už, jinak to nestihneme."

,,Cože?" Zívla jsem si. ,,Co nestihneme? O čem to zase mluvíš." Povzdychla jsem si a znovu jsem se pokusila ještě na chvíli usnout.

Chvíli se nic nedělo, tak jsem si řekla, že mi konečně dal pokoj a vyspím se, ale to jsem se šeredně mýlila.

Do pár sekund ze mě sjela peřina, můj jediný zdroj tepla. Na sobě jsem měla jenom Ryanovo triko, ale i tak jsem se do něj snažila celá zabalit. Rozlepila jsem oční víčka a jen jsem viděla, jak se kolem mě mihnul Ryan v boxerkách a pak mě začal zvedat.

Jedna jeho ruka mě zvedla pod koleny a ta druhá na zádech. Překvapeně jsem vypískla a bála se, co se bude dít, když mě Ryan se smíchem někam odnášel.

Když jsem se konečně lépe zorientovala, uvědomila jsem si, že jdeme směrem do koupelny, ale na to už bylo pozdě. Ryan mě postavil do sprchy a pustil ledovou vodu. Vypískla jsem. Okamžitě jsem ho pod proud vody stáhla taky a snažila jsem se nastavit vodu alespoň o malinko teplejší. Když se mi to povedlo a otočila jsem se na Ryana, s pobavením mě sledoval.

Stáli jsme ve sprše jako dvě zmoklé slepice, Ryan v boxerkách a já v jeho triku, které se lepilo na mé tělo. Dívali jsme se na sebe, Ryanovu cukal koutek úst. A pak jsme oba dva dostali záchvat smíchu z toho, co se právě stalo.

Smála jsem se tak moc, že jsem si skoro ani nevšimla, když mě Ryan chytil za pas a přitáhl blíž k sobě.

Kapičky z mokrých vlasů mu padaly na obličej. Až příliš hezký obličej. Jeho oči se vpíjely do těch mých a na rtech mu stále panoval úsměv.

,,Miluju tě."

Dvě slova, která dokázala zastavit a znovu kompletně roztočit můj svět.

,,Miluju tě." Odpověděla jsem mu, než jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Ryanův stisk na mém pasu ještě zasílil. Naopak jeho polibky byly něžné a příjemné, když se s nimi přesunul na můj krk.

,,Krásko, umyj se, počkám na tebe v kuchyni. Jo a dneska jdeme bruslit, tak se nachystej." Jakmile to dořekl, opustil sprchu a já jsem se mohla v klidu umýt, bez toho, aby mě někdo rozptyloval doteky a polibky.

Došlo mi, že když mě budil, tak mluvil o bruslení. Chce to stihnout, než se tam odpoledne objeví davy lidí s malými dětmi. Abych byla upřímná, taky si myslím, že bruslit na uhlazeném ledu v malém počtu lidí je lepší.

Vylezla jsem za sprchy, usušila se a vyndala si oblečení, ve kterém půjdu. Po celé chatě už byla cítit vůně z kuchyně. Nemůžu se dočkat, až si dám to, co Ryan připravil. Už jsem říkala, jak skvěle umí vařit?

...

Stihli jsme dojet na kluziště, tak jak to Ryan plánoval. Bylo tu opravdu minimum lidí a měli jsme tedy více méně celý led pro sebe.

Nepamatuji si, kdy jsem naposledy stála na bruslích. S rodiči jsme chodili bruslit, když jsem byla menší, ale teď už jen doufám, že hned nespadnu na zadek.

Sedli jsme si na lavičku a začali se přezouvat. Ryan byl do chvíle přezutý, což mě vede k otázce, kterou si pokládám poslední dobou častěji a častěji. Existuje něco, co on nedokáže dělat? Co on neumí?

Zavazovala jsem si brusli, když jsem cítila, jak mě z boku propaluje pohledem. Začala jsem být nervózní a zvedla jsem svůj pohled k jeho obličeji.

,,Princezno, málo si to utahuješ. Takhle ti nepůjde bruslit." Povzdychl si. Chtěla jsem běco namítnout, ale nestihla jsem to, protože se Ryan zvedl a klekl si na zem přede mnou.

Vzduch se mi zasekl v krku, když jeho ruce převzaly moje tkaničky a začal mi brusle zavazovat. Ruce jsem si dala do klína a jen ho pozorovala. Chtěla jsem svoje ruce přemístit do jeho vlasů, které byly blízko-

Ne, teď na to nemůžu myslet. Nemůžu myslet na to, jak blízko k mému klínu je jeho hlava. Nemůžu myslet na to, jak mi poprvé-

A dost. Už při těch vzpomínkách se mi začalo hůř dýchat. Jen jsem ho sledovala a snažila se myslet na něco normálního, když najednou zvedl hlavu a-

Byl ještě blíž.

Očividně si všiml mého pohledu a jeho oči pomalu přesouvaly po mém těle níž a níž. Trhaně se nadechl a pak se vrátil k utahování mých bruslí. Z hluboka jsem se nadechla, tohle snad není možné.

Ryan mi dovázal brusle a stoupl si. Beze slov jsme se vydali na led. Oba jsme vstoupili na ledovou plochu a rozjeli se. Zatímco já jsem se rozjížděla opatrně, Ryan vypadal naprosto sebejistě a na můj vkus se docela rychle rozjel vpřed. Ohlédl se a vrátil se ke mně, když viděl, že mi chvili trvá, než si zvyknu na kluzkou zem pod nohama.

Už mi to začínalo jít a jela jsem rychleji. Ryan jezdil kolem mě a čas od času mi věnoval úsměv.

,,Dej mi ruku." Řekl a nastavil ke mě tu jeho. Váhavě jsem ji přijala. Přitáhl si mě k sobě a bruslili jsme ruku v ruce.

Ryan přidal na tempu a jeli jsme rychleji. Maličko jsem se začínala bát, že mi to podjede a spadnu, ale jeho ruka mě pevně držela. Teda alespoň do momentu, kdy mě pustil. Jela jsem rychlostí, kterou nastavil Ryan, sama. Znejistěla jsem a hledala pohledem jeho postavu, ale vedle mě už nebyl.

Co budu dělat? Co když mi to podklouzne? Co když ztratím rovnováhu?

Moje obavy odešly, když mě za pas chytly jeho ruce. Jel teď za mnou a udržoval jeho tempo, já jsem se nechala vést.

...

Po asi hodině a půl nás to přestalo bavit a rozhodli jsme se, že si zajedeme někam na kafe.

Našli jsme kavárnu kousek od kluziště, kam jsme si asi o dvacet minut později sedli a objednali si kávu.

,,Máš někajé další plány na dnešek?" Zeptala jsem se při sledování útulné kavárny, kde jsme se nacházeli.

,,No, plány určitě mám, ale to všechno-ehm-uvidíš, až se vrátíme zpátky."