Let Me Touch You (cz)

13.

V sobotu jsem se vzbudila a hned jsem si vzpomněla na pátek. Chtěla jsem doufat, že to byl jenom sen, ale když jsen si pak v obýváku všimla tašky s mýmu šaty, věděla jsem, že to sen nebyl.
Jak se bude chovat ve škole? Nechá mě tedy být? Co si vlastně dokázal tím polibkem? Jestli ho chci? Tak to potom viděl, že asi jo.
Co budu dělat?
Já mám super nápad. V pondělí nepůjdu do školy. V úterý by na to mohl už zapomenout. A snad to bude v pohodě.
Dneska zůstanu doma, abych neriskovala, že ho někde potkám. Udělala jsem si snídani, zacvičila si, udělala skin-care a pak si šla číst knížku. I když je září, veknu je pořád hezky. Šla jsem na balkon. Sedla jsem si, udělala čaj a četla.
Čtení je pro mě něco jako únik z reality. Jiný svět, jiné bytosti, jiné všechno. I jiné starosti. Můžu na všechno zapomenout a vžít se do jiné osoby. Krása, ne?
-----------------------------------------------------------
*Pondělí*
Napsala jsem Beth, že nejdu do školy. Zeptala se mě proč a na to jsem jí odpověděla jednu věc. Jedno jméno.
Ryan.

Ona to hned pochopila a řekla jsem jí, že v úterý už do školy jdu. Tak teď nemusím vstávat a budu celý den ležet v posteli.

Bylo deset hodin dopoledne a já jsem se rozhodla něco dělat. Každodenní rutina. K snídani lívance s banánem a borůvkami.
Perfecto.

Bylo brzké odpoledne a já se rozhodla jít ven. Mohla bych si zajít třeba na kafe.

Vzala jsem si jenom tepláky, top a lehkou mikinu. Na hlavu kšiltovku a do uší sluchátka. Do plátěné tašky jsem si dala mobil, klíče a peněženku a jdu.

Venku je krásně. Sluníčko svítí a ptáčci zpívají. Kousek od našeho domu je Starbucks a tam já mám namířeno.

V hlavě jsem si zpívala mojí oblíbenou písničku, usmívala jsem se a lidi na mě museli koukat jako na blázna. Momentálně mi to bylo jedno. Dneska jsem si prostě dala pauzu od všeho. Od všeho přemýšlení. Ať už třeba nad školou, tak taky nad Ryanem a nad tátou. Taknějak doufám, že všechno dopadne dobře, i když v mém případě to bude asi nemožné.

Došla jsem ke Starbucksu a sundala si sluchátka. Pak jsem si sedla na barovou židličku a čekala, až si budu moct objednat mojí ledovou kávu. Na tohle počasí je naprosto ideální.

,,Máte vybráno?"

,,Jo, dám si-"

Proč.
Není.
Ve.
Škole.
Ne, to prostě nejde.
Já už to vzdávám.
PROČ?!

,,Liv?"

,,Ahoj.... Ryane."

,,Co ty tady? Ja myslel, že jsi nemocná, když jsem tě neviděl ve škole."

,,Chtěla jsem si dát menší pauzu. A nemáš ty být ve škole?"

,,Odpadly nám hodiny po obědě kvůli školení učitelů."

,,A co děláš tady?"

,,Ty mě snad vyslýcháš?"

,,Ne, já jenom... Mám tady brigádu."
Super, tak sem už nejdu. Nikdy.

,,Tak co si dáš?"

,,Ledovou kávu. S mlékem, prosím"

,,Hned to bude, slečno."

Já jsem chtěla pauzu. Proč nemůže vesmír vyslyšet mé prosby. Já už ho nechci vídat. Jinak propadnu jeho šarmu.

Ne, prostě se do něj jednoduše zamiluju. Ale přesně proto nechci. Byla jsem spokojená i sama, ale poslední dobou myslím jenom na něj.

Nervózně jsem čekala na svojí kávu. Proč jsem si neudělala doma radši čaj?

,,Tady to máš."
,,Děkuju."
Podala jsem mu peníze.

,,Ne, nech si to. Tohle je na mě. A ty mi to budeš muset vynahradit."
,,Přesně proto chci, aby sis ty peníze vzal."
,,Ale já nechci. Takže dneska mi vynahradíš pátek. Buď v půl sedmý nachystaná."

,,Zbláznil ses? Zítra se jde do školy."
,,Neboj, to nebude žádná párty. Prostě tě vytáhnu někam ven. Vem si něco pohodlnýho, jo?"

Možná bych mu mohla dát šanci. Proč ne?
Teď, když se mi dívá do očí, tak nevidím ani jedno proti, proč s ním nejít ven. Asi si to pak budu vyčítat, ale co. Stejně nemám nic v plánu.

,,Dobře. Tak já jdu domů. Díky za kafe."
,,Zatím, krásko."
Střelila jsem po něm pohledem.
On se jenom usmál a pokrčil rameny.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a šla domů.