Prej vem si něco pohodlného. Ale co? Mám si prostě vzít mikinu a tepláky nebo to mám nějak vylepšit? Mám si vzít make-up?
Nakonec si vezmu černé tepláky, bílý top a bílou mikinu s černým nápisem. Na obličej jenom řasenku a lesk na pusu. Kabelka s věcmi a můžu jít.
Super. To bylo lehčí, než jsem čekala.
Za chvilku už jsem vycházela z domu a měla na mířeno k..... motorce?!
,,Tak nasedej krásko."
,,Na tohle?"
,,Nebooj."
,,Já se nebojim. Já jsem na tom jenom nikdy neseděla."
,,Tak pojď."
Pak jsem přišla blíž a opatrně nasedla.
,,Ještě něco ti chybí."
Otočil se a podal mi helmu.
,,Děkuju."
,,Drž se mě."
,,Slib mi že nás nevybouráš."
,,Slibuju."
Opatrně jsem ho obejmula a on nastartoval. Vyjeli jsme a cestou jsem se ho chytila ještě pevněji.
,,Neboj se a koukej!"
Snažil se překřičet motor a vítr. Otevřela jsem oči a viděla jsem, že je krásný západ slunce. Pomalu jsem se ho začala pouštět.
,,Opatrně Liv!"
,,Neboj, vždyť mě znáš."
Pak jsem roztáhla ruce a užívala si vítr kolem mě. Jako kdybych letěla.
Takhle jsem seděla, dokud jsme nezačali zajíždět víc do lesa.
Tam jsem se ho chytila zpátky. Jeli jsme ještě tak 5 minut, než jsem cítila, že Ryan zpomaluje. Pak jsme úplně zastavili. Slezla jsem z motorky a podala Ryanovi helmu.
,,Kde jsme?"
,,Tady sejdem kousek dolů a už tam budem."
Šli jsme v tichosti. Najednou mě začaly napadat myšlenky jako-jestli mě tady náhodou neznásliní nebo tak něco. Doufám že ne.
Najednou se před námi objevilo jezero. Docela čistá voda a kamínková pláž vás úplně nutila se koupat.
,,Líbí?"
,,Jo. Co to je za místo?"
,,Lom. Už se nepoužívá, ale bývala to oblíbená turistická destinace."
,,Proč už se nepoužívá?"
,,Jedné rodině se tady stala nehoda a tak lom uzavřeli."
,,A co tady budem dělat."
,,Co bys chtěla."
Začarvenala jsem se.
,,Ještě ti tady chci ukázat jednu věc."
Vydal se dál kolem vody. Šla jsem za ním.
Po chvíli chůze jsme se zastavili a všimla jsem si pověšené houpačky.
,,Sedej."
,,Jak vím, že mě z toho nestrčíš dolů?"
,,Věř mi."
Podívala jsem se mu do očí. Jako kdyby v nich žhnuly plamínky. Nevím, co přesně to bylo, ale začala jsem mu alespoň v tomhle věřit. Sedla jsem si na houpačku a nechala ho mě houpat.
Bylo mi krásně.
Pak toho nechal a sedl si do trávy vedle houpačky.
,,Vlastně jsem se tě zapomněl zeptat, vadí to tvým rodičům, že jdeš pryč takhle pozdě?"
,,Oni nejsou doma."
,,A kde jsou? Teda jestli ti nevadí, že se ptám."
,,Oni často někam jezdí. Za prací."
,,Aha."
,,Takže jsi často sama doma?"
Zeptal se a ušklíbl se.
,,Proč se ptáš?"
,,Znáš to. Jen jestli můžu občas přijít na návštěvu."
,,Dobře."
,,Co tvoji rodiče?"
,,Já mám jenom mámu."
,,Bude ti vadit, když se zeptám na-"
,,Mýho tátu? Ne. On nás opustil. Máma si na všechno vydělává sama."
,,Tak to má můj obdiv."
,,Jo. Ona je skvělá. Nechybí ti někdy tvoji rodiče?"
,,Už moc ne. Zvykla jsem si na jejich nepřítomnost."
,,Chápu. Půjdem do vody?"
,,C-cože?"
,,V klidu. Je to vyhřátý od sluníčka. Nebude to až tak studený."
,,Ale vždyť nemáme plavky."
,,Vadí to?"
Tím mě zaskočil.
,,Jako to se chceš koupat..?
,,Ve spodním prádle? Jo."
,,Ale ta voda je docela čistá a ty uvidíš-"
,,No a ty mě taky. Ježiš. Ženská nedělej drama a pojď. Už jsi sem dojela."
,,Ale nebudeš se dívat, jasný?!"
,,Dokud nebudeš celá pod vodou, tak se dívat nebudu."
,,Fajn."
Ryan si sundal triko a-
Asi bych se měla otočit. On měl tělo řeckého boha.
,,Budeš se dívat ještě dlouho?"
,,N-ne, promiň."
,,Otočila jsem se a sundala si mikinu. Na ní jsem položila svojí kabelku a začala si sundavat topík.
,,Jdu do vody. Zrychli krásko."
Za chvilku jsem už slyšela, jak skočil do vody.
Čas na mě.
Sundala jsem si boty a ponožky, následovaly kalhoty. Vydala jsem se k vodě. Pomalu jsem šla po kamínkách, až jsem měla vodu po pás. Pak jsem se potopila a doplavala na větší hloubku. Vynořila jsem se. Naštěstí mám voděodolnou řasenku. Pak jsem málem dostala infarkt, když mě za boky chytly 2 ruce a natiskly mě na pevné tělo.
,,Vidíš, že to jde."
Dýchal mi za krk. Měla jsem tolik motýlů v břiše, že to nelze slovy popsat. Je tohle normální mezi kamarády?
,,Ryane, asi bys-"
,,Tebe nepustím."
Pak mě otočil čelem k němu. Koukali jsme so do očí. Snad jsem to nebyla jenom já, kdo cítil tu elektřinu mezi námi.
ČTEŠ
Let Me Touch You (cz)
Non-FictionJmenuji se Olivie Bersey(ová) a je mi 16. Půjdu teď do prváku na střední. Mám tady mojí nejlepší kamarádku Beth. Bez ní to prostě nejde. Dostaly jsme se na školu obě a máme podobný výběr předmětů, abychom mohly být co nejvíc spolu. Kdo ví, co mě v t...