Let Me Touch You (cz)

63.

,,Princezno, vstáváme."
Nejkrásnější ráno.
,,Já nespím." Řekla jsem a otevřela oči, jen abych viděla Ryana, jak skenuje můj obličej.
,,Kolik je hodin?"
,,Bude deset. Ale ještě předtím, než začneš vyšilovat, ti chci říct, že nám odpadlo dnes vyučování, protože si učitelé mají udělat poradu ohledně podzimních akcí a prázdnin."
Oddechla jsem si.
,,Děkuju za vysvětlení. Proč sis myslel, že bych vyšilovala?"
Pozvedla jsem jedno obočí.
,,Protože tě znám." Řekl a vstal, aby si mohl jít obléct tepláky.
Taky jsem chtěla vstát, ale bolestně jsem zaskučela, když jsem cítila bolest v podbřišku.
Ryan to zaregistroval a zasmál se. Jasně. První se mi vysměj.
,,Ty se moc nesměj, vždyť za to můžeš!"
Pohrozila jsem mu ukazováčkem a oblékla si kalhotky a triko.
,,Takhle tě chci vidět častěji, krásko."
,,Jakože mě zbavíš schopnosti chození? To chceš vidět, jak se nemůžu ani pohnout?"
,,Chci, aby na tobě bylo vidět, jak moc se ti včerejšek líbil."
Sjel mě celou pohledem. Tady něco nehraje.
Vzala jsem si mobil a podívala se, jak vypadám.
Dělá si srandu?
Mám na krku dva cucfleky. Jak to mám zakrýt?!
,,Děláš si srandu?! Jak to mám schovat? Máš štěstí, že je podzim a já si můžu vzít rolák, jinak by ses nedožil zítřka."
,,Myslíš jo?" Přišel blíž.
,,Já jsem si jistá."
,,Vždyť bys mě ani nedohnala, kdybych ti utíkal."
Zase má pravdu. Nemám lepší nápad, než se urazit.
Otočila jsem se k němu zády a plánovala jsem s ním nemluvit, než mě chytly dvě silné paže a Ryan mě zvedl. Měla jsem hlavu na jeho rameni a nohy jsem mu obtočila kolem pasu.
Ryan mě odnesl do kuchyně a posadil mě na linku. Stoupl si přede mě a spojil naše rty.
Na něj ani nemůžu být naštvaná. Vždyť on je tak roztomilej.
,,Co chceš k snídani?" Přerušila jsem náš polibek.
,,Nechám to na tobě." Řekl a přesunul se na můj krk. Zaklonila jsem hlavu a vydechla.
Jemu nestačil včerejšek?
Napadla mě jenom zlatá klasika, palačinky.
,,Takže palačinky?"
,,Dobře, chceš pomoct?"
,,To bys byl hodnej, děkuju."

Vyndala jsem misku a ingredience, Ryan mi vůbec nepomáhal. Celou dobu mi pusinkoval krk a přitahoval si mě k sobě. Pokaždé, než jsme se políbili, jsem se odtáhla, protože palačinky se samy neudělají, ale to Ryanovi bylo očividně úplně jedno.
,,Takhle mi nepomáháš!" Zasmála jsem se a už po několikáté ze mě sundavala jeho ruce.
,,Dobře, nechám toho!" Dal ruce do obraného gesta.
Obrátila jsem poslední palačinku a vypnula sporák.
,,Chceš na to nutell-" Byla jsem přerušena, když jeho rty přistály na mých.
Ale on chutnal jako...nutella?
,,Tys mi ujedl nutellu?" Odtrhla jsem se.
,,V klidu, princezno."
,,No to teda ne! Nebudeš mi ujídat nutellu! Víš-"
Znovu si mě přitáhl do polibku a i když jsem ho chtěla odstrčit, nešlo to. On zná moje slabiny.
Vyrušulo nás vyzvánění mého mobilu. Ryan mě pustil, i když bylo vidět, jak moc se mu nechce.
Podívala jsem se na displej mého telefonu
Jessica?
Nevolá mi třeba omylem?
Vzala jsem telefon a přiložila si ho k uchu.
,,Ahoj?"
,,Ahoj. Uhm, nepromluvíme si?"
Vykulila jsem oči. Ona si chce promluvit? Možná už není naštvaná, to je super.
,,J-jo, strašně ráda, kdy a kde?"
,,Můžu dneska přijít k tobě? Třeba okolo pátý?"
,,Jasně, budu čekat. Mám pozvat Beth?" Opatrně jsem se zeptala.
,,Nevadilo by ti, kdyby to bylo bez ní? Já-já nevím, jestli bych to zvládla."
,,Dobře, chápu. Tak zatim pa!"
,,Pa!"

Položila jsem telefon a otočila se na Ryana, který už samozřejmě ujídal palačinky.
,,Kdo to byl?"
,,Jessica."
Ryan vypadal překvapeně.
,,A všechno v pořádku? Já myslel, že se nebavíte."
,,Já taky, ale chce si promluvit. Dneska v pět sem přijde."
,,Takže máme na sebe čas do pěti?"
,,Nemáš náhodou trénink?" Uchechtla jsem se.
Ryan vypadal zaskočeně.
,,Ty ses snad učila můj rozvrh?"
Podezřívavě si mě přeměřil pohledem.
,,Ne, ale pamatuju si, kdy máš tréninky. A když jsme u toho, hrajete někdy zápasy, ne?"
,,Jo, hrajem. Letos sezóna začíná po podzimních prázdninách, který si spolu užijem." Zdálo se mi to, nebo na mě mrknul?
,,A odkdy máš ten trénink?"
,,Od čtyř, času dost." Řekl Ryan, když domazával poslední palačinku.
Najedli jsme se a sedli jsme si na gauč. Zachtělo se mi jít ven.
,,Nepůjdeme ven?"
,,Ne." Zaskočil mě.
,,Proč ne?"
,,Protože se s tebou chci objímat v posteli a být ti nejblíž, než budu muset jít. Je ti jasný, že pak se uvidíme až ve škole?"
,,A to ty jako beze mě nezvládneš těch pár hodin?"
On mi taky bude chybět, ale zajímá mě jeho dopověď.
Ryan vstal a položil si jeho mobil na konferenční stolek vedle gauče. Sedl se vedle mě, chytil mě za boky a vysadil mě na jeho klín.
,,Princezno, teď, když tě konečně mám, tak bez tebe být nechci. Vůbec. Nikdy se mi to nestalo, ale já se bez tebe cítím, jako kdyby mi něco chybělo. A když jsem s tebou, tak zapomenu na všechno a jenom se koukám na to, jak jsi krásná. Jakmile odejde Jessica, jeď ke mně domů a přespi u mě, jo?"
Jeho ruce mi jezdily na zádech pod trikem a naše čela se dotýkala.
,,Mhm. Přijedu." Řekla jsem a políbila ho. Ještě víc jsme se k sobě přitiskli a Ryan mě odnesl ke mně do pokoje, kde jsme si lehli do postele a jen se objímali.

Čas utíkal a Ryan už musel jít na trénink. Čekala jsem nervózně na Jessicu, která přišla přesně v pět. Běžela jsem ke dveřím.
,,Ahoj."
,,Ahoj, pojď dál." Pustila jsem ji dál do domu.
,,Víš, nejsem tady na dlouho. Jen jsem ti chtěla říct, že tobě to odpouštím. S Elizabeth se znáte dlouho a je mi jasné, že jsi věděla, jak špatnou věc udělala. Ty ale za nic nemůžeš a nemám právo na tebe být naštvaná. Elizabeth mě naštvala, ale nejvíc mě  naštval Ethan. Beth nevěděla, že je zadaný, když se poznali. Ale on to věděl a i tak mě podvedl. Je to vlastně spiš jeho chyba a mrzí mě, že to takhle dopadlo. Chybíte mi a nechci být s vámi rozhádaná navždy. Fakt se omlouvám Liv, že jsem se vykašlala i na tebe, když za nic nemůžeš."
Došla jsem k ní a objala jí.
,,Neomlouvej se, já jsem ráda, že jsme zase v pohodě."
,,To já taky. Ale teď mi musíš říct všechno, jak je to mezi vám s Ryanem. Po škole se říká tolik věcí, chci slyšet pravdu!"

Nakonec jsme si povídali asi tak hodinu, než Jess musela odejít. Já jsem si pak sbalila věci a jela k Ryanovi.