Let Me Touch You (cz)

67.

Po škole jsem šla hned domů, protože Ryan má dnes trénink. Nechtěla jsem na nic myslet, protože moje myšlenky mě vždycky zavedly k příštímu pátku.
A nebo k dnešnímu ránu.
Prostě k Ryanovi.

Ani si to tolik nechci připustit, ale chybí mi. Chybí mi, i když je jenom na tréninku. Nějak mi nedochází, jak moc jsem si na jeho přítomnost zvykla. Cítím se s ním tak dobře, nechci o to přijít. Nedokážu popsat moje city k němu, je jich opravdu hodně.

Cítím se....zamilovaně? Když jsem s ním, jsem spokojená, mám pocit, že mi nic nechybí.

Asi si půjdu zaběhat. Znáte to, vyčistit si hlavu. Stejně nemám co dělat, než Ryanovi skončí trénink
.
Zase.
Zase na něj myslím. Od toho běhání přeci není.

Protáhla jsem se a vyběhla do lesa. Soustředila jsem se jen na své dýchání a na krásnou podzimní přírodu kolem mě.

Pohled Ryana
Celý trénink jsem nedělal nic jiného než koukal na hodiny. Odpočítával jsem minuty- ne, počkat, odpočítával jsem sekundy, než ji znovu uvidím. I trenér musel poznat, že se stroprocentně nesoustředím, ale to mi je momentálně u prdele.

Chci už být s ní. Pozvat ji do bazénu, kde ji pozvu na ples.

A pak si s ní užít nejlíp celou noc. Ale to nejde, protože ona by byla naštvaná, když další den zaspí školu.

Ale to jen další věc, kterou na ní miluju.
Miluju.
To je tak divný říct. Miluju jí a musím si zvyknout na to, že to budu říkat. Že to budu říkat jí. S nikým jsem se takhle necítil a už se tak chci cítit jen s ní. Už se mě nezbaví, ať udělá cokoliv. Je na to moc pozdě, teď už ji neopustím.

Znovu jsem se podíval na hodiny, abych zjistil, že trénink je u konce. Konečně. Spěchal jsem jako ještě snad nikdy v životě. Rychle jsem se vysprchoval, převlékl a zabalil věci, abych už mohl vyrazit. Hodil jsem tašku do auta a šlápl na plyn, za moment jsem byl už před jejím domem.

Vždy mi nechává otevřeno, tak jsem vzal za kliku a- nic. Co kurva?
Zkusil jsem to znova a pořád to nešlo. Tak jsem zvedl mobil a zavolal Olivii.
Nebere mi to
Nebere mi to.

Něco není v pořádku. Cítím to v kostech. Takhle se Liv nechová. Hned jsem zavolal jednomu mému kamarádovi přes počítače, jestli mi vyhledá její polohu. Zněl dost zaskočeně, ale nakonec to pro mě udělal a do pár minut jsem věděl kde je.

Kurva.

Pohled Olivie
Běželo se mi ještě líp, když jsem si pustila mé oblíbené písničky do sluchátek. Svět se zdál krásný. Nemohla jsem si pomoct a usmívala jsem se. Jak by řekl Ryan, usmívala jsem se jak debil.

Docela se bojím, že mě nakazí jeho opravdu pestrým slovníkem. Je to sexy, ale já nechci používat sprosté slovo v každé třetí větě.

Zamyslela jsem se tak moc, že jsem ani neslyšela přijíždět motorky. Všimla jsem si jich, když už byly úplně u mě.

Jedna motorka se u ně zastavila a já čekala, že se řidič jen třeba zeptá na cestu.

Jeho kožené rukavice chytly okraj helmy a ukázal se mi-
Chase?

Zmocnila se mě panika. On a jeho 2 kamarádi stáli kolem mě v kruhu.
,,Chyběl jsem ti, kotě?"

Zvedl se mi žaludek i adrenalin v krvi. Co budu dělat? Co on chce dělat? Možná si to jen vyříkáme a nechá mě být, ne? To by mohlo být v pořádku.

,,Ty se mě bojíš, že mi neodpovídáš?"
Slezl z motorky, kterou dal na stojánek. Vyrazil směrem ke mně a já bych couvala, kdyby za mnou nebyl ten jeho kamarád. Nechce jít kolem někdo třeba na procházce se psem? Potřebuju pomoct. Začala jsem být zoufalá. Co mám dělat?

Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku, když se jeho ruka dotkla mého obličeje. Uhnula jsem a v ten moment jsem ucítila štiplavou bolest na tváři.
,,Kurvo."

Oči se mi zalily slzami, neviděla jsem útěk z téhle situace.
,,Nech mě být." Řekla jsem potichu.
,,Copak? Říkáš něco? Najednou nejsi tak odvážná, co? Ryan tě teď nezachrání. On ani neví, že sem jezdíme." Odplivl si. ,,Tak co, už vidíš, jak jsi k ničemu? Blbá? Kurva? Děvka?"

,,J-já nejsem kurva." Moje hlasivky vypověděly službu.

Chase mi uštědřil ještě vetší facku.
,,Drž hubu! Teď mluvím já." Nechutně se usmál. ,,Princezno."

Ne, ne, ne. Tohle je Ryanova přezdívka. Jen on mi tak říká a já to miluju. Nikdo jiný to nebude používat.
Něco se ve mně zlomilo a moje pěst drtila Chaseův obličej.
Chase se zapotácel dozadu, to nečekal.
Jakmile se sesbíral, poznala jsem, že to byla chyba.
Zrudl a naštvaně se ke mně vydal. Ani jsem nestihla zareagovat, když mi jeho kamarádi chytli ruce za záda a já dostala pěstí do obličeje.
Pak do břicha.
A znovu.

Podlomila se mi kolena a padala jsem na zem. Cítila jsem ještě pár kopanců do zad a břicha, než toho nechali. Nevím proč.

Ale jsem za to ráda. Slyšela jsem známé hlasy, ale nedokázala jsem je identifikovat.
Moje oči plné slz postupně zahalila tma.