Let Me Touch You (cz)

61.

*Pondělí*
Ryan spal už u sebe doma, takže se uvidíme až ve škole. Celá neděle s ním byla super a mám pocit, že se do toho kluka fakt zamilovávám. Je to divný říct, když se podívám, co všechno máme za sebou, ale já si nemůžu pomoct.

Nachystala jsem se do školy a vyrazila.
,,Ahoj kočko!"
,,Ahoj!"

Přiběhla Beth.
,,Promiň, že jsme se nějak moc neviděly na té párty, je mi to líto. Ale vymyslela jsem skvělou věc, abych nám to vynahradila."Vypadala strašně natěšeně.

,,A to je co?" Začínám se bát.
,,Dvojité rande! Chápeš, jako ty vezmeš Ryana a já vezmu Ethana! Půjdem do jedné cukrárny tady poblíž a líp se všichni poznáme! Není to super?"

Jo, fakt super.
,,Zní to pěkně, ale znáš mě, já na tyhle věci moc nejs-"

,,No tak, prosím! Ethan s tím souhlasil. Přemluv Ryana a pojďte! Jo a je to dneska po škole."

,,Už dneska?! Elizabeth, ty nejsi normální."

,,A proto mě miluješ. Vidíme se, pádim na hodinu!"

,,Tak pa!"

Vzala jsem mobil a napsala Ryanovi, jestli by chtěl jít na dvojité rande. Nevypadal s tím moc nadšený, ale nakonec souhlasil. Teda, nabídla jsem mu, že může dnes spát u mě a pak souhlasil. Myslím si, že by u mě spal i tak, ale to jedno. Alespoň nezklamu Beth.

Po škole jsme se všichni setkali na parkovišti a Beth s Ethanem nás vedli. Ryan mě držel za ruku a díval se na mě pohledem 'kdy už tohle skončí'.
Jenom jsem se nad tím zasmála.
Začala jsem tuhle cestu poznávat, tudy jsem šla s Lucasem. Po chvíli jsem viděla i tu cukrárnu, kde jsme spolu byli. Sem jsem vzala i rodiče.

,,Tak, támhle to je." Ukázala Beth na onu cukrárnu.

,,Tam to znám!"

Ryan se na mě zmateně podíval.
,,Ten kluk, Lucas, mě tam jednou pozval. Doporučil mi skvělý dort a já jsem tam pak vzala i rodiče, když tu byli."

,,Lucas?"

Vzpomněla jsem si na to, jak říkal, že mu Ryan volal. Nevím jestli je teď vhodná chvíle, ale zeptám se ho.
,,Jo, uhm, on říkal, že jsi mu volal, ať-"

,,Volal jsem mu, aby tě nechal být. Už v tu dobu jsi mi zamotala hlavu."

Usmála jsem se.
,,Ale byl to fajn kluk, ani nevím, proč přestoupil na jinou školu."

Ryan se zasmál.
Začala jsem být podezřívavá. Co když s Lucasovým odchodem má něco společného?

Už jsme vstoupili do cukrárny a já jsem se rozhodla, že se na to vykašlu. Zatím.

Po celou dobu v cukrárně to probíhalo tak, že jsem se bavila s Beth nebo s Ryanem. Když jsem si povídala s Beth, kluci se snažili prohodit pár slov, ale k žádné záživné konverzaci to nevedlo. Nedivím se jim.
Ryan mě celou dobu držel pod stolem za ruku a palcem mi na ní kreslil kolečka. Neřekla bych to do něj, ještě když se tvářil tak, že by radši zemřel, než aby tu byl.

Naštěstí čas utíkal rychle a po asi hodině jsme se vydali domů. Teda, šli jsme ještě zpátky ke škole, kde jsem s Ryanem nasedla do auta a jeli jsme k němu domů, aby si vzal věci.
Ryan konečně vypadal uvolněně a já jsem si vzpomněla na Lucase.
Ztlumila jsem rádio a nadechla se. Teď nebo nikdy.

,,Ryane?"

,,Ano, krásko?" Usmála jsem se nad tím oslovením.

,,Víš, chtěla jsem se tě zeptat na Lucase." Ryan vypadal otráveně, jeho obličej mluvil za vše. ,,Co s ním?"

,,No, když jsem řekla, že přestoupil, napadlo mě, jestli s tím nemáš něco společného? Nechápej mě špatně, jen mě to zajímá."

Ryan se nad tím znovu jen zasmál a zakroutil hlavou. To je jeho odpověď, nebo-
,,No, možná za to maličko můžu já. Ale neber mě špatně, chtěl jsem tě mít celou pro sebe a bál jsem se, že mi bude stát v cestě, princezno. Nebýt toho, možná tu dnes nejsme."
Má pravdu.

,,Máš pravdu. Neberu to špatně, jen mě to zajímalo. Navíc vidím, že žárlíš."

,,Já? Já si jen chráním to, co je moje."
,,Co je tvoje?" Na tváři se mi rýsoval úšklebek, když jsme zastavili u jeho domu. Ryan se odpásoval a ve zlomku vteřiny mě políbil. Taky jsem se odpásovala, abych se k němu mohla ještě víc přitisknout.

,,Ty."

Řekl zadýchně.
,,Princezno, ani nevíš, jak rád bych pokračoval, ale musím si skočit pro věci."

,,Tak já půjdu s tebou." Navrhla jsem.

,,Ne, ty tady radši zůstaň." Nechápu.
,,Proč?"

Ryan se usmál. ,,Protože bych chtěl dokončit to, co jsme teď začali."

Aha.
,,Tak já tu počkám."

Ryan si šel vzít věci a já počkala v autě.

Představa toho, že bysme dokončili to, co jsme začali, byla lákavá. Už to, co bylo posledně, bylo.....nepopsatelné? Ehm, já nevím. Jediné, co vím, je, že jsem se cítila úžasně.

Vážně se tady zamýšlím nad mým prvním sexem? Nad sexem s Ryanem?
Co se to se mnou děje.

Ale to, jak se mě dotýkal... Skousla jsem si spodní ret. Dotýkal se mě, jako kdybych byla ze skla, ale zároveň i vášnivě, s touhou, chtíčem... Ale moje poprvé je díky němu opravdu nezapomenutelné.

Můj tok myšlenek přerušilo bouchnutí dveří u domu. Ryan šel s taškou přes rameno k autu a jako vždycky vypadal skvěle. Vlasy malinko rozcuchané, jiskřičky v zelených očích a ty rty... ehm, teda, chtěla jsem říct ten úsměv.

,,To se ti tak moc líbím, chceš si mě vyfotit, princezno?" Uvědomila jsem si, že jsem na něj asi moc dlouho zírala. Ach jo.

,,Ne, protože se vídáme tak často, že fotku nepotřebuju." Usmála jsem se.
Ryan si dal tašku do kufru a jeli jsme k nám.

Celou cestu měl ruku na mém stehně, možná jí měl na můj vkus až moc vysoko. Ale on to věděl. Věděl, co mi tím dělá. Radši jsem se koukala z okénka a sledovala okolní svět, i když jsem cítila, jak vlhnu.