Let Me Touch You (cz)

22.

Další ráno jsem se vzbudila s kocovinou a špatnými vzpomínkami, které si mi postupně vracely do hlavy. Vybavila jsem si moje popíjení drinků a tancování na parketu, ale taky tu část, kde by Ryan.
Proč to vůbec udělal? To mu nestačí, že mě celý týden zabíjí pohledem? Co si o tom mám teď myslet?
Jsem zmatená.
Jak se mi vracely do hlavy vzpomínky, vzpomněla jsem si i na to, co mi řekl.
,,Já se tě nebudu dotýkat, dokud mi o to sama neřekneš."
To myslí vážně? Proč bych vůbec chtěla, aby se mě dotýkal?
Protože to chceš a nedokážeš si to přiznat.
Nechci. A jestli mě tohle napadá, tak je to špatně. Musím tyhle myšlenky dostat z hlavy.
Dala jsem si prášek na bolest hlavy, oblékla se do sportovního oblečení a šla si zaběhat. Snad přijdu na jiné myšlenky. Ještě jsem si pustila do sluchátek písničky a hurá ven.
Kousek od města byl les. V tom lese je i krásný lom, ale tam nemám v plánu běžet, navíc to je až na druhém konci toho lesa.
Běžela jsem podle hodinek 3 kilometry, než jsem se rozhodla zastavit a protáhnout se, trošku si odpočinout. Sundala jsem si sluchátka a poslouchala zpívání ptáčků ve větvích stromů.
To mi ale zkazil zvuk blížících se motorek. Takové ty motorky, jak s nimi člověk skáče a dělá různé triky.
Pitbike nebo jak se to jmenuje.
Motorkáři projeli okolo mě a pak jeli na menší pěšinku, která zatáčela hlouběji do lesa. Neznám to tady, ale zajímalo by mě, kam jeli. Alespoň vím, že v tom lese nejsem sama.
Rozběhla jsem se za nimi, ale ovšem mnohem pomalejším tempem. Pěšinka za chvíli končila a viděla jsem různé skokánky, kopečky a prudké zatáčky, na kterých jezdily motorky.
Tam právě byli i ti, kteří jeli kolem mě.
Řekla jsem si, že je čas běžet zpátky. Už jsem si nandavala sluchátka, když u mě jeden z těch motorkářů zastavil.
Sundal si hlemu a zadíval se na mě. Měl hnědé oči a vlasy ostříhané na buzzcut. Svaly se mu rýsovaly pod chrániči a byl i vyšší než já. Ne tak vysoký jako Ryan, ale proč mě to vůbec napadá.
,,Čau, co tady děláš?"
,,Ahoj. Já jsem si šla zaběhat a náhodou jsem skončila tady. Známe se?"
,,Ne, zatím."
Usmál se.
,,Jsem Chase."
Natáhl ke mně ruku.
,,Olivie, těší mě."
,,Pěkný jméno."
,,Děkuju."
Taky jsem se usmála.
,,Chodíš na místní školu?"
,,Jo, tento rok jsem začala, ty? Chodíš tam?"
,,Chodil jsem, ale přestoupil jsem kvůli plavání."
,,Plaveš?"
,,Závodně."
,,Wow. Kolik ti je, jestli se můžu zeptat?"
,,Můžeš." Ušklíbnul se. ,,Osmnáct. Tobě?"
,,Šestnáct, bude mi sedmnáct."
Chase se odmlčel a nervózně se podrbal na zátylku.
,,Zajdem někdy někam?"
,,Můžem. Já mám čas pořád."
Usmála jsem se.
,,Tak jo. Dáš mi tvůj instagram, abych ti mohl napsat?"
,,Jasně, ráda."
Napsala jsem mu do mobilu můj instagram.
,,Hele, už budu muset jít, ale rád tě ještě někdy uvidím."
,,I já tebe, tak zatím."
Nandala jsem si sluchátka a vyběhla směrem domů. Moje myšlenky pořád směřovaly k Chaseovi. Byl to fajn kluk a byl opravdu hezký. Jeho společnost by mi nevadila a alespoň by mi to pomohlo už úplně zapomenout na Ryana.
Doběhla jsem domů, dala si sprchu a udělala jídlo.
Chvíli jsem si scrollovala na Tiktoku, než mi přišla zpráva.
Chase mi napsal. Prý jestli můžu zítra po škole. Napsala jsem, že můžu. Prý mě vyzvedne. To si nechám líbit.
Spokojená jsem šla spát.

*Pondělí*
Do školy jsem přišla na čas. Vzala jsem si věci ze skříňky a šla do třídy. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Zvedla jsem hlavu a viděla Ryana, jak mě znovu propaluje pohledem. Vydal se ke mně.
Počkat, co?
Ne, ne, ne, ne, ne.
Začala jsem couvat, pak jsem se normálně otočila a šla rychlým tempem do třídy.
Ohlédla jsem se, ale on už byl u mě. Vzal mě za ruku a zatáhl do učitelských záchodů. Zamkl nás. Opřel se o dveře a pořád vypadal, že mě chce zabít. Stoupla jsem si naproti němu, založila si ruce a propalovala ho pohledem. Po kolikáté už jsem s ním za poslední dobu sama.
,,Ryane proč to děláš?"
,,Takže Chase, jo?"
Vypadal opravdu velmi naštvaně.
,,Co s ním?"
,,Půjdeš s ním ven?"
,,Asi jo. Nemám důvod s ním nechodit. A teď bych ráda šla na hodinu."
Šla jsem k němu a snažila se dostat k zámku dveří.
,,To se ti nepovede."
,,Tak co ode mě chceš? Proč tohle děláš Ryane? Pust mě ven!"
,,Jsi strašně dramatická. Ježiš, nechápu jak jsem se s tebou mohl bavit."
,,Jo, to já taky nechápu, proč jsem si myslela, že jsi v pohodě normální kluk. S tebou se prostě nejde bavit bez toho, aby se s tebou čloběk vyspal."
,,A co je na tom? Většina holek je za tohle vděčná."
,,Já ne. Byla bych vděčná, kdybys mě nechal být."