Přiblížil se svými rty k těm mým. Koukali jsme si do očí. Nevěděla jsem, co mám očekávat.
Políbí mě nebo ne? Řekla jsem mu, že ho nechci a teď ho chci políbit. Strašně moc. Mám v břiše tisíce motýlků. Naše těla jsou tak blízko sebe, že mezi nimi je naprosté minimum vody. Jeho ruce na mých bocích. Jeho mokré vlasy, které mu padaly do očí. Jeho pohled zklouzával na mé rty, stejně jako můj pohled na ty jeho.
Měla jsem ruce kolem jeho krku.
Začal se pomalu přibližovat.
Ne.
Vzpomněla jsem si, kolik holek už si tímhle muselo projít.
,,Počkat. Kolik holek jsi sem už vzal. Pravdu."
Neodtáhl se. Byl pořád stejně blízko. Koukal se mi teď už do očí a usmál se.
,,Jednu. A tebe."
,,A tohle jsi tady dělal i s ní?"
,,Ne. Ona se mnou nešla do vody, protože by se jí smyl všechen make-up."
,,A co jste tady no...dělali?"
,,Podívali jsme se sem a ona řekla, že se jí to tady nelíbí a že chce jít na nákupy. Docela blbý, když je to moje nejoblíbenější místo."
,,Takže to je takový test?"
,,Jestli se mnou dokáže holka vydržet na mým oblíbeným místě? Dá se to tak říct. A tys jakoby prošla Liv. Já sám bych se sebou občas ale nevydržel."
,,Jo. Já se sebou někdy taky ne."
,,Můžu se tě taky na něco zeptat?"
,,Asi jo. Už ses zeptal."
,,A řekneš mi pravdu."
,,Dobře. Ptej se."
,,Proč jsi mi řekla, že mě nechceš?"Proč se na to ptá? Já na to sama nemám odpověď. Asi abych si ho držela dál od těla, jinak by se mi dostal pod kůži. A to on už stejně udělal.
,,Aby sis myslel, že tě nechci."
,,A chceš?"
Usmál se na mě.Co mu mám odpovědět? Já nevím. Mám mu odpovědět, že sama nevím? Že se nevyznám v tom, co cítím? Jestli něco cítím? Co vlastně mezi námi je? Má mě jako další trofej? Má mě radši než ty jeho ostatní barbie? Pochybuji. Chci si nechat zlomit srdce? Ne.
,,Ne tak docela."
Usmála jsem se na ně a cákla na něj vodu.
,,Tak to ne!"
A cákl zas on vodu na mě.
Ještě chvíli jsme na sebe cákali a pak jsme oba dva dostali záchvat smíchu.
Pomalu jsme vylezli na břeh a čekali, než alespoň trochu uschneme.
,,Víš že minule, když jsi mi řekla, že mě nechceš, tak jsme si dali pusu?"
,,Oprava. Tys mi dal pusu."
,,Tys mi to oplácela. A pak jsi mě bezdůvodně beze slova vyhodila z domu."
,,Nebylo to bezdůvodně. Bylo to kvůli tý puse."
,,Ale zpátky k tomu co jsem chtěl. Znovu jsi mě odmítla, znovu chci pusu."
,,Ne. Proč bych ti měla dát pusu?"
,,Minule ti to nevadilo. Aspoň chvíli teda. A ona to vlastně nebyla jenom pusa."
,,A co to bylo podle tebe?"
,,Docela jsme se líbali. Chvíli, ale nemůžeš to popřít."
,,Proč bych nemohla? Co když si o tom myslím něco jinýho?"
,,Nemohla bys, protože se ti líbilo, když jsem si tě držel blízko. Když jsem tě políbil." Dal velký důraz na slovo políbil. ,,A co jinýho bys sis o tom chtěla myslet krásko?"
,,Že jsem si neuvědomovala, co dělám."
,,Protože tě uvádím do rozpaků?"
,,Protože jsem to nečekala. Nečekala jsem, že někdo jako ty by mi dal pusu, jenom aby si dokázal, že ho pořád chtějí všechny. I když to tak pravděpodobně není."
,,Někdo jako já? Jak jsi to myslela?"
,,Jako nejhezčí kluk na škole? Kapitán fotbalového týmu? Největší děvkař, jakého jsem kdy potkala? Něco takového."
,,Nemůžu za to, že mě holky chtějí. Je to jejich přirozený instinkt. Každá si myslí, že je pro mě ta pravá."
,,A tebe baví jim pak lámat srdce a říkat jim pravdu?"
,,Zezačátku jsem nechtěl. Nechtěl jsem být na ně zlej. Tak tu svojí první jsem vzal sem. Myslel jsem, že se sblížíme a tak, ale ona mi zlomila srdce. Začal jsem se soustředit na fotbal a celkově víc na sebe a najednou se mi v posteli začaly objevovat holky. Pak je pošlu domů a jim to zlomí srdce. To je prostě život."
,,Aha. Já, promiň, já to nevěděla-že ti někdo ublížil."
Vykoktala jsem. Neřekla bych, že právě jemu někdy někdo zlomí srdce.
,,V pohodě. To se stává. Život tak funguje a ty prostě musíš jít dál. Hele, pojďme se oblíkat, pojedem zpátky."
Ani jsem si neuvědomila, že mě celou dobu viděl ve spodním prádle. A neokomentoval to. To jsem od něj opravdu nečekala.
Oblékli jsme se a vydali se domů.
ČTEŠ
Let Me Touch You (cz)
Non-FictionJmenuji se Olivie Bersey(ová) a je mi 16. Půjdu teď do prváku na střední. Mám tady mojí nejlepší kamarádku Beth. Bez ní to prostě nejde. Dostaly jsme se na školu obě a máme podobný výběr předmětů, abychom mohly být co nejvíc spolu. Kdo ví, co mě v t...