Let Me Touch You (cz)

59.

,,Někdo ti nejspíš dal něco do pití. Měl jsem si toho všimnout, krásko, je to moje chyba."
Unaveně se na mě podívala. Klížily se jí oči.
,,Co mám dělat, abys mi tu neusnula?"
Jsem v koncích.

,,Cokoliv."

Ztratil jsem slova. Sice to řekla unaveně a protože už nedokáže myslet, ale ani neví, co to se mnou udělalo.
Prohnal se mi mráz po zádech. Nedokázal jsem pořádně myslet. Poslední, co vím, je, že jsem ji naléhavě políbil.
Cítil jsem, že jí to malinko víc probudilo, takže jsem byl rád.
Vydechla do polibku a já měl hodně co dělat, abych se ovládnul.
Sama se posadila lépe na můj klín čelem ke mně. Pánví se hýbala proti té mé.
Chtěl jsem víc. Mnohem víc.

Ale ona je zdrogovaná. A bylo by to její poprvé, co by si nepamatovala. Navíc by toho litovala a já potom taky. To jí nemůžu udělat přece. Ani nechci.

Až se spolu jednou vyspíme, chci, aby si pamatovala všechno. Každý detail toho, jak se kvůli mně cítila. Každý dotek naší kůže, každý polibek. Každý moment.
Proto jsem jí chytil za boky, její pohyby uklidnil a zpomalil náš polibek.
Olivie se pomalu odrthla.
,,T-ty nechceš?"
Vypadlo z ní šeptem. Najednou vypadala zlomeně. Bolelo mě jí takhle vidět. Opřel jsem si moje čelo o to její.
,,Princezno...Chci. Ani si nedokážeš představit, jak moc bych chtěl."
Podívala se na mě tím nejnevinnějším pohledem, jaký jsem kdy viděl. Co ona se mnou dělá.
Otevřela pusu, že něco řekne, ale dal jsem jí na rty ukazováček, aby byla zticha.
,,Olivie, někdo tě zdrogoval. Tohle si nebudeš pamatovat. Nechci, aby sis to nepamatovala."
,,Okej."
Jakmile to dořekla, zavřela oči a celá její váha se opřela o moje tělo. Ne, že by byla těžká, ona není ani polovina toho, co zvedám v gymu.
Oliviina hlava se zabořila do mého krku a věděl jsem, že usnula. Automaticky jsem kolem ní obmotal ruce a lehl si s ní na postel. Ležel jsem na zádech a ona na mé hrudi. Svlékl jsem se do boxerek a jí do spodního prádla, přes které jsem natáhl moje triko. Zkontroloval jsem, že tady má kabelku a já věci, aby nám to někdo během noci nevzal. Přikryl jsem nás a doufal, že zítra bude všechno v pohodě.
Až na toho debila, co jí zdrogoval. Ten ať se bojí rána.

*Ráno*

Pohled Olivie
S námahou jsem otevřela oči. Moje oční víčka byla těžší, než moje aktovka na základce. Cítila jsem se hrozně. Ze včerejšího večera si pamatuju jen pití drinku a pak jak mě sem Ryan odnesl.
Anojo, Ryan.
Uvědomila jsem si, že tu se mnou byl. Rozhlédla jsem se po pokoji a po Ryanovi ani stopy.
Posadila jsem se a-
Kde mám oblečení?!
Byla jsem v posteli v cizím triku, které vonělo jako Ryan, a ve spodním prádle.
Stalo se mezi námi něco?
Doufám, že jsem včera neudělala nějakou pitomost. Jako třeba vyspat se s ním, když jsem byla tak opilá po jednom drinku.
Ale neudělal by to, ne? Nevyspal by se se mnou, když jsem byla opilá a nevěděla jsem, co dělám.
Čím více jsem se nad tím zamyslela, tím hůř mi bylo, protože dávala smysl jediná věc.

Ošustil a opustil.

Věřím mu a pořád v něm mám naději, že odešel z nějakého jiného důvodu, ať se mezi námi stalo v noci cokoliv. Sebrala jsem si věci a i přes to, jak jsem se cítila, jsem opustila pokoj. Pochopila jsem, že tu Ryan není, když před domem neměl auto.

Neva, domů se projdu.
Venku bylo krásné ráno, ale moje hlava ho nebyla schopná vnímat. Kolik jsem toho včera sakra vypila?
Doma si dám prášek na hlavu a půjdu si ještě lehnout, od toho jsou přece soboty.

Doma jsem si dala kabelku s věcmi na noční stolek a převlékla se. Moje hlava se pořád vracela k tomu, proč Ryan odešel. Nechtěla jsem na to vůbec myslet, takže jsem byla šťastná, když někdo zazvonil.
Napadla mě jedině Beth, protože pořád mluví o tom, jak spolu musíme jít ven, že jí škola dohromady nestačí. Prý spolu máme až moc málo hodin, s tím souhlasím. Ale neřekla bych do ní, že s kocovinou bude chtíť jít ven.

Seběhla jsem tedy schody z mého pokoje a otevřela dveře. Můj pohled se hned změnil na překvapený, když jsem viděla, kdo za těmi dveřmi stojí.

,,Princezno, všechno v pořádku?"
Upřel do mě starostlivý pohled.
,,J-jo." Vykoktala jsem.
Co se teda včera stalo? Proč ráno odešel? Udělala jsem mu něco? Proč se mě ptá, jestli je všechno v pořádku? Nemělo by snad být?
,,Můžu dál?"
Ani jsem neodpovídala a pustila ho dovnitř. Ryan si sundal boty a šli jsme ke mně do pokoje. Sedl si na postel a já za námi zavřela dveře, o které jsem se opřela.
,,Jak ti je?"
,,Ryane, já to moc nechápu. Co se včera stalo?"
Uchechtl se.
,,Ty si to fakt nepamatuješ?"
Děsil mě.
,,Ne."
,,Tak pojď sem vedle mě a já ti to povyprávím."
Sedla jsem si vedle něj a opřela se o čelo postele, stejně jako to dělal on.
,,Pamatuješ si, jak jsem ti donesl ten drink?"
,,Mhm."
,,Někdo ti tam něco hodil. Byl to ten kluk, co to tam všechno míchal. Je to moje chyba, měl jsem se koukat."
Podíval se mi do očí a sedl si tak, aby mohl můj obličej chytit do dlaní. ,,Omlouvám se ti a už se to nikdy nestane. Slibuju."
,,Jo, já jsem v pořádku." Vylezlo ze mě pomalu.
,,To je dobře."
Pořád mi vrtalo hlavou dnešní ráno. Jsem zmatená.
,,Ryane?"
,,Ano?"
,,A-ehm-stalo se mezi námi...něco?"
Věnoval mi šokující pohled.
,,Jak to myslíš? Jako že bych to nechal zajít daleko, když jsi byla zdrogovaná? Ani náhodou. Neboj, princezno. Jak tě tohle mohlo vůbec napadnout."
Zakroutil nad tím hlavou.
,,Ale musím ti říct, že jsi byla opravdu neodolatelná."
Co? Zase to nechápu.
,,Co? Jak jako?"
,,Chtěla jsi se se mnou vyspat. A víš co se říká-když je člověk opilý, říká to, co se mu honí hlavou, když se střízlivý."
Na tváři se mu vytvaroval úšklebek a na mých tvářích se musela objevit červeň.
,,Nechceš mi něco říct, Olivie?"
To, jak vyslovil moje jméno, mi vyslalo do podbřišku opravdu zvláštní pocit.
,,Možná. Až ty mi řekneš, proč jsi ráno odešel. Stalo se něco?"
,,No, když se ptáš, tak ti to povím. Ale asi s tím nebudeš úplně šťastná."
Naznačila jsem mu, ať pokračuje.
,,Šel jsem najít toho kluka, který nám míchal pití. Našel jsem ho a chvíli mi trvalo, než jsem z něj dostal, že ho poslal Chase. Prý si tě pak měl Chase odvézt, až budeš někde sama bez dohledu. Byla jsi v šíleném nebezpečí. Ale jednu věc na tom nechápu. Ten kluk mi řekl, že Chase alespoň pak dokončí, co posledně začal. Co tím myslel?"
Vykulila jsem oči. To všechno se mi mohlo stát? A jen díky Ryanovi jsem teď v pořádku. Kdo ví, co by Chase udělal. Ale rozhodně nechci, aby dokočil to, co minule začal. Při vzpomínkách se mi nahrnuly slzy do očí. Opravdu se to mohlo stát a já bych nemohla nic dělat. Panebože.
,,Pojď sem."
,,Děkuju."
Ocitla jsem se v Ryanově medvědím objetí.
,,Nechceš mi říct, co se mezi vámi stalo?"
Asi bych mohla.
Zhluboka jsem se nadechla. Teď nebo nikdy.
Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
,,On-on se mě d-dotýkal a-" vzlykla jsem ,,kdyby nepřišla Beth s Ethanem, tak-"
Ryan zesílil jeho stisk.
,,To bude dobrý, veř mi. On už se tě ani nedotkne. Slibuju, princezno." Věnoval mi pusu do vlasů.
,,Ale Ethan a Etlizabeth přišli včas viď?" Vypadalo to, že se sám bojí mé odpovědi.
,,Jo." Vydechla jsem.
,,Víš, že jsi mohla zavolat mě. Jsem tady pro tebe, kdykoliv."
Vzhlédla jsem a dívali jsme se jeden druhému do očí.
,,Vím, teď už jo."
Ani jsem se nenadechla a jeho rty zapadly do těch mých. Teď už jsem na něm neležela, ale seděla mu na klíně. Tiskli jsme se k sobě ještě blíž.
Když nám došel dech, lehli jsme si a povídali o životě. Snad nikdy jsem se s někým necítila líp.