Let Me Touch You (cz)

57.

Pohled Olivie
Po škole jsen se už s Ryanem neviděla a šla jsem domů za rodiči. Prý zase dnes odjíždí, ale asi až okolo půlnoci. Takže si užijeme rodinný večer a v pátek jdu na párty.
Krásně to vychází.

,,Ahoj, jsem doma!"
Zavoala jsem do domu. Nazpět se mi ozvaly pozdravy rodičů a slyšela jsem mamku, jak jde dolů po schodech.
,,Ahoj, zlatíčko! Jak jste se měli s Ryanem?"
Uhm.
,,Bylo to fajn. Nakonec jsme koukali na filmy celý večer."
,,Myslím si, že se mu líbíš. Hezky na tebe koukal a ty musíš uznat, že on taky není k zahození."
Laškovně se na mě mamka podívala.
,,Mami, nech toho. Jsme kamarádi a nějak bych to neuspěchávala, jo? Navíc si myslím, že táta by nebyl spokojený s tím, že mě tu nechávate a jsem s klukem, kterého on až tolik nezná."
,,To je pravda. Tak si pojďme vymyslet, co budem dělat dneska."
,,Můžem jít do kavárny, která tady je. Je to kousek."
,,Tak dobře. Zavolám tátu a půjdeme."

Došli jsme do kavárny, mamce se tam strašně líbilo. Sedli jsme si na zahrádku a objednali si. Dala jsem si Pařížský dort, doporučila jsem ho i rodičům.
Pořád si nějak neuvědomuji, že ještě dnes opravdu odjedou. Asi zase na dlouho. Samozřejmě, že mi nevadí, když mám prázdý dům, ale někdy mě ta prázdnota už štve.
Povídali jsme si a dozvěděla jsem se, co všechno rodiče zažili v práci. Zajímá mě hak se mají a i když si píšeme, není to ono, jako je slyšet naživo. A moct je obejmout. Achjo. Budou mi zase strašně chybět.
Opustitli jsme kavárnu a došli domů, kde už si rodiče zase začali dobalovat tašky, které si nestihli ani vybalit.
Nachystané tašky pak byly u dveří, venku už byla tma.
Nahrnuly se mi slzy do očí.
,,Neplač, broskvičko. Zase přijedeme."
,,Já vím. Budete mi chybět. Slibte mi, že se vám nic nestane, jo?"
,,Slibujeme, a ty to slib nám."
,,Slibuju." Už jsem brečela na plné čáře, rodičům se také leskly oči.
,,Taky nám budeš chybět, ani nevíš jak moc." Objali jsme se a stáli jsme tam tak pět minut jen v objetí.
,,Tak mi budem muset jet, taxík je před domem." Konstatoval smutně táta.
,,Tak ahoj, užijte si to, miluju vás!"
,,Ahoj, broskvičko, taky tě s tatínkem milujueme."
,,Ahoj. Snad se tady o tebe Ryan dobře postará. A maminka má pravdu. Milujeme tě víc, než cokoliv na světě."
Při zmínění Ryana jsem se uchechtla a táta na mě mrknul. Alespoň se snažil odlehčit situaci.
Sledovala jsem z okna, jak odjíždí a zase jsem se cítila sama.
Bylo před půlnocí a nešlo mi usnout. Převalovala jsem se v posteli a nikam to nevedlo.
Vzala jsem mobil a chtěla jít někomu napsat.
Beth spí. Jess mi neodepisuje a asi už taky spí.
Napadá mě jedině Ryan. Ale nebude to vypadat, že s ním chci být furt? Že se vtírám?
Chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem mu napsala. Stejně už asi spí.
Když jsem začala zvažovat, že zprávu smažu, přišla mi odpověď.
,,Za pět minut tam jsem."
Pomalu jsem se zvedla a šla je dveřím. Byl přesný jak hodinky, za pět minut jeho auto zaparkovalo před naším domem.
Otevřela jsem mu a objala ho. Beze slov. Jen jsem teď někoho potřebovala.
,,Promiň, jestli jsem tě vzbudila. Já jenom teď potřebuju někoho u mě." Zašeptala jsem mu do hrudi.
Jeho ruce mě zvedly a omotala jsem si nohy kolem jeho pasu.
,,Nevzbudila jsi mě a i kdyby jo, kvůli tobě bych se nechal vzbudit kdykoliv."
Usmála jsem se.
Ryan mě odnesl do mého pokoje a položil mě na postel. Sundal si triko a tepláky, jen v boxerkách si ke mně lehnul. Hlavu jsem si zabořila do jeho krku a nasávala jeho vůni. Jeho ruka mi jezdila po zádech a já jsem do pěti minut usnula.

Ráno mě vzbudil budík, který jsem vypnula.
V posteli jsem ležela sama, začala jsem si myslet, že včerejšek byl sen. Opravdu jsem si to myslela, než se otevřely dveře a do mého pokoje vešel Ryan pouze v ručníku kolem pasu. Nemohla jsem si pomoct a při sledování jeho těla jsem si skousla spodní ret. Ryan došel až ke mně a sedl si na postel. Jeho ruka se objevila na mé tváři a přitáhl si mě blíž.
,,Ani nevíš, co se mnou děláš." Zašeptal, než spojil naše rty.
Ale co já s ním dělám? On je ten, kdo se tady promenáduje v ručníku a vystavuje jeho dokonalé tělo. Spíš on něco dělá se mnou.
Moje ruka se mu objevila za krkem, abych si ho přitáhla blíž a druhá ruka si našla místo na jeho svalnaté hrudi. A pak na ramenu.
Vysadil mě na svůj klín a přitáhl si mě ještě blíž. Měla jsem na sobě jen triko a kalhotky. Cítila jsem jeho dotyk pod mým trikem, jeho ruka si mě pak přitáhla za zátylek.
Oddělili jsme se kvůli nedostatku vzduchu a podívali jsme se jeden druhému do očí. Chtěla jsem začít smát.
,,Dobré ráno." Řekla jsem.
,,Dobré."
,,Takhle by mohlo vypadat každé ráno, nemyslíš?" Usmál se na mě a zase měl v očích ty jiskřičky.
,,Mohlo by. Jen bych se bála, že jednou ti ten ručník spadne."
Ryan se usmál.
,,To by ti vadilo?"
Vykulila jsem oči a málem se udusila vzduchem.
Já vlastně nevím, jestli by mi to vadilo.
,,Uh-já, no já se půjdu převléknout a ty bys měl taky, ať stihneme školu."
Slezla jsem z něj a šla se chystat do školy. Asi si všimnul, že jsem se vyhnula jeho otázce, ale nic nenamítal.
,,Jdeš dneska na tu párty?"
,,Jdu, Beth už mě donutila a navíc bych se chtěla usmířit s Jessicou, jestli to půjde."
Ryan už ví, co se stalo, nedávno jsem mu to řekla, když jsme byli u nás doma.
,,Dobře. A nechceš tam jít se mnou?"
,,No, já se zeptám Beth, jestli by jí to nevadilo. Taky tam může jít s Ethanem."
,,Tak mi pak dej vědět. A nezapomeň, že o víkendu si jdeme spolu zaplavat. Posledně mě to bavilo, doufám, že i tebe, princezno."
,,Jasně, že mě to bavilo."
,,Já jsem věděl, že v ten den jsi šla ven s Chasem. Chtěl jsem, aby jsi myslela na nás dva, i když budeš s ním. A taky jsem ti nemohl odolat."
On to věděl?! Ale co, není to důvod abych se naštvala.
Zasmála jsem se. I kluci jsou drbny, jak jinak on by se to dozvěděl.

Vyjeli jsme do školy a musím říct, že si opravdu zvykám na jeho přítomnost v mém životě. Je mi s ním fakt dobře.