Let Me Touch You (cz)

77.

Dívala jsem se mu do očí a jediné, co jsem chtěla, bylo jeho obejmutí. Aby mě obejmul tak, jak to umí jen on a všechno bylo v pořádku.

,,A ty bys tomu věřil?" Zeptala jsem se naopak já, když mi z oka ukápla první neposedná slza.

Ryan svraštil obočí a teď vypadal spíš zmateně.

Pohled Ryana
Nechtěl jsem tomu uvěřit. Macy je lstivá lhářka, ale ta fotka mě dostala. Prý, že po nakupování šatů na ples s ním byla celé odpoledne. Prý to na mě celé ušila a Chase se mi celou dobu vysmívá.

Ale něco mi říkalo, že to tak není. Že by to Olivie neudělala, protože on ji natolik ublížil, že by to vlastně nedávalo smysl, kdyby byli spolu.

,,Já nevím, čemu mám věřit." Odpověděl jsem nakonec. Nesnášel jsem ten pohled na Olivii, jak brečí. V očích se jí zobrazoval smutek a strach, ruce se jí klepaly a z oka jí vytekla slza. Ubližovalo mi to, ale ublížilo mi ještě víc, když jsem viděl tu fotku jí a Chase.

Byl jsem naštvaný, ale chtěl jsem ji utěšit, obejmout........políbit.

Stáli jsme tam naproti sobě v tom malém kumbálu pro uklízečky. Nevím proč, ale vždycky mi nějak přijde pod ruku.

Olivie se zhluboka nadechla a odkašlala si. ,,J-já jsem šla vrátit Beth klíčky od auta a cestou mě zastavila Macy s tou její skupinkou a ukázaly mi tu fotku, kde jsem s......ním a-a ty asi víš co se tam děje. Je to poprvé, co jsem tu fotku viděla a Chase si ke mně domů nikdy ani šaty nenesl. Já nevím, co mám dělat, m-musíš mi věři-"

,,Vždyť v tom obalu byly tvoje šaty na ples. Ta fotka je vyfocená po tom, co jste byly s Elizabeth nakupovat."

Olivie najednou vypadala zaskočeně, možná spíš překvapeně. Ona to nevěděla?

,,Ale ten den jsme dojely domů pozdě a ty už jsi tam přece čekal."

Má pravdu. Ale mohla s ním být před tím. ,,Ale ty jsi se s ním mohla vidět předtím a pak tě tam jenom Elizabeth mohla dovézt."

Olivie na chvíli vypadala beznadějně, ale pak zvedla obočí úžasem. ,,T-ten obal na šaty vypadá jinak. Já ho mám doma, m-můžu ti to dokázat. Ty fotky jsou podvrh," v očích se jí ukázala naděje.

,,Fotky? Jich je víc?"

,,Macy mi ukázala dvě, ale na jedné bych se ani nepoznala. Celé si to vymyslela, věř mi. Po tom všem co mi-" Olivie se zhluboka nadechla, ,,Chase udělal, bych s ním už v životě nic neměla. Vždyť ty víš, co všechno.......se stalo."

Odpadl mi takový kámen za srdce. Věřím jí. Dává to smysl a vím, že by mě nepodvedla. Ještě navíc s Chasem. Jsem tak rád, že se to vysvětlilo.
,,Ten obal mi ukážeš jindy, já ti věřím, princezno."

Konečně se na mě usmála a já už jsem to nevydržel a přitáhl jsem si jí blíž. Ona hned obmotala ruce kolem mého těla a já jsem si zabořil hlavu do jejích vlasů. I po takové chvíli mi to chybělo. Znovu jsem ji měl u sebe.

,,Promiň, že jsem ti hned nevěřil, mohlo mi být jasný, že to nebude pravda. Promiň mi to, krásko."

,,Já bych se ti spíš měla omluvit-" ani jsem ji to nenechal doříct a políbil jsem ji. Utřel jsem její mokré tváře od slz, zatímco její ruce byly v mých vlasech. Jak já to miluju.

Jak já jí miluju.

Pohled Olivie
Tak jsem si oddychla, když Ryan poznal, jaká je to lež. Byla jsem šťastná, že ho mám zase u sebe a že se to vysvětlilo.

Ale počkat, co náš výlet?

,,Ryane," řekla jsem do polibku a odtáhla se, ,,co náš výlet?"
,,Máš zabaleno?"
,,Mám, ale ty jsi pil. A já vlastně taky, ten punč jsme měli oba."
,,Princezno, v klidu. Víš, že nepiju."

Teď to nechápu. ,,Co jsi teda měl, když sis dal toho panáka vodky?"

,,V tom byla voda. V ten moment jsem byl zkalamaný, ale ty si myslíš, že by nám tady někdo dal vodku? A když už jo, tak ty si myslíš, že bych se toho napil?"

,,Asi máš pravdu. A v tom punči teda žádný alkohol taky nebyl?"

Ryan zakroutil hlavou. ,,Nebyl. Jen to bylo hořké. Na téhle škole se to tak dělá a pak je vtipné sledovat lidi, kteří hrajou, že jsou opilí. Takže se neboj, výlet pořád platí."

Oddychla jsem si. Bála jsem se, že o ten úžasný týden přijdu. ,,Tak to jsem ráda. Půjdem zpátky?"

,,A musíme se tam vracet? Já bych klidně už vyrazil."

Byla jsem zklamaná, že si s Ryanem nezatancuju, ale chápu, že už tam nechtěl být. Já tam taky už nechtěla být a ještě potkat Macy s její skupinkou.

,,Jo, klidně už můžem vyrazit, jenom to napíšu Beth." Vytáhla jsem mobil a rychle vyťukala zprávu, kterou jsem v zápětí odeslala.

Pak jsme s Ryanem propletli prsty a vyrazili jsme k autu. Na školních chodbách už nikdo nebyl a já za to byla ráda. Mohla jsem se sama pro sebe usmívat, protože jsme si to s Ryanem všechno vysvětlili. Věří mi a já jsem za to šťastná.

Došli jsme k autu a mě došlo, že mám věci pořád u Beth v autě. Ryan mi otevřel dveře a čekl až nastoupím, ale já bez věcí nejedu.

,,Ryane, mě teď došlo, že mám věci pořád u Beth v autě. Promiň, že mi to nedošlo dřív, ale budu se tam muset vrátit pro klíčky."

,,Ne, věci máš už u mě."

,,Co? Jakto?" Zmateně jsem se zeptala. Vždyť jsem nic nepřendavala k Ryanovi do auta.

,,Ber to jako moje kouzlo. A teď sedej, máme před sebou ne úplně krátkou cestu."

Usmála jsem se a nasedla. Ryan se pak posadil vedle mě a vyrazili jsme ze školního parkoviště pryč od starostí.