Let Me Touch You (cz)

47.

Nezamkla, tak jsem vešel a zavřel za sebou dveře. V jejím domě už jsem byl, takže jsem hádal, že bude v jejím pokoji. Vyšel jsem schody do prvního patra a její pokoj byl zavřený.
Bude divný, když na ní zaklepu? Ona se asi lekne. Měl jsem zazvonit.
Vždyť já můžu jít zpátky a zazvonit normálně, ne?

Otočil jsem se, že půjdu zazvonit, ale dvere za mnou se otvřely. Otočil jsem se a podíval se do ubrečeného a vylekaného obličeje. Děje se něco, o čem nevím?

Očividně ano.

,,C-co tady děláš?"

,,No-" Já vlastně nevím. Něco mi prostě řeklo ať jdu za ní a ujistím se, že je v pořádku. ,,Jsi v pořádku?"

Nafackoval bych si. Očividně kurva není. Já jsem idiot.

,,Více méně."

,,Víš, já jsem se chtěl omluvit, že jsem ti to řekl. Já netušil, že tě to tak vezme. Chase v nemocnici není, co vím. Byl to vtip."

Zdála se mi naštvaná, ale pak se najednou zase uklidnila a zasmála se.
Nerozumím.

,,Za to projímadlo si to zasloužím."

,,Jo, to bylo strašný."

,,A proč by sis myslela, že to je tvoje chyba, kdyby byl Chase v nemocnici?"
Poslední věc, kterou nechápu. Podíval jsem se jí do očí, které se zaplnily slzami.

,,On- M-my........ se pohádali."

Za koho mě má? Za někoho, kdo nepozná lež? ,,Hele, jestli mi to nechceš říct, nemusíš."

,,Děkuju." Vděčně se usmála.

,,Ale teď kvůli mě nejsi ve škole." Vypadlo z ní najednou.

,,Tak mě budeš muset zabavit, princezno." Lehl jsem si na její postel a bedlivě ji sledoval.

Už jsem říkal, jak je krásná? Má nádherný oči, perfektní vlasy, hlas a ta postava? Panebože. Hubený pas a dokonalý křivky. Je celkově menšího vzrůstu a je tak strašně roztomilá.

Pohled Olivie
Princezno.

Ležel na posteli a sledoval mě. Je na mě něco špatně? A jak ho mám zabavit? Posledně, když v mojí posteli ležel kluk... Vybavil se mi Chase. Šla jsem dál od postele, Ryan si toho pochopitelně všimnul.

,,Co se děje?" On se najednou tak zajímá. Spíš bych se měla zeptat, co se stalo jemu.

,,To bych se měla zeptat já tebe."

,,Proč?"

,,No, jednou se líbáme, pak se navzájem ignorujeme a teď se zajímáš o to, jestli se něco neděje?" To možná vyznělo špatně.
,,Nemyslím to špatně, jenom to nechápu." Rychle jsem se opravila.

,,Já taky ne, Olivie. Ale já-něco, já nevím, něco mě na tobě strašně přitahuje."
Co?

To mi nikdy nikdo neřekl. Vždycky šlo o jednu věc. Asi i s Chasem.

,,Já nevím, co na to říct. Nikdo mi to nikdy-"

Ryan vstal z postele a šel ke mně blíž. Necouvla jsem. Taky mě na něm něco přitahuje, už dlouho.

,,Tobě to nikdo nikdy neřekl? Jak seš krásná?" Začala jsem se červenat. Myslí to vážně?
,,Myslíš to vážně?"

,,Jak jinak bych to měl myslet. Měla jsi někdy kluka, když nepočítám Chase?"
Vážně se budem bavit o tomhle?

,,Měla, ale on chtěl jenom jednu věc."
Ryan zvedl obočí, asi ho to zajímá.

,,Bylo mi čtrnáct a on jen čekal, až mi bude patnáct. Když jsem to zjistila, tak jsem to ukončila."

,,A Chase?"

,,Co s ním?"

,,On ti nic takového neříkal?"
Šel ještě blíž a jeho tělo bylo skoro na mém. Cítila jsem všude kolem jeho vůni a měla jsem před obličejem svalnatou hruď. Zaklonila jsem hlavu, abych na něj viděla.

,,On ti neříkal, jak krásný máš oči? Jak nádhernou máš postavu? Jak dokonalej máš úsměv?"

Teď jsem se musela červenat, ale to rychle přešlo, když jsem si vzpomněla na Chase.

,,Ne. Říkal mi, že mi to sluší, ale lhal mi do očí a-a-" Hrnuly se mi slzy do očí. Zase.

,,V klidu, pojď sem."
A jeho svalnaté paže se obtočily kolem mého pasu. Pak mě zvedl, obtočila jsem nohy okolo jeho pasu a brečela jsem mu do ramene. Je jak druhá Beth, jenom krásně voní a je to prostě Ryan. Sedl si se mnou na postel a hladil mě po zádech. Klidně bych takhle i usnula.

Zvedla jsem hlavu z jeho ramene, abych se mu mohla podívat do očí.
,,Promiň, já jenom... Je toho teď na mě dost."

,,Neomlouvej se, krásko. Jediný, kdo se má omluvit, je Chase."

Dala jsem mu hlavu zpátky na rameno. ,,Děkuju." Zašeptala jsem. Sevření jeho rukou kolem mého těla se zpevnilo a já se po dlouhé době cítila....v bezpečí.