Let Me Touch You (cz)

49.

Na filmy, lépe řečeno horory, jsme se koukali celý den. Nikdy bych neřekla, že se s Ryanem skvěle povídá a že si rozumíme. Je to vlastně super kluk a pokaždé, co jsme se k sobě víc přitiskli při strašidelné scéně, jsem měla motýlky v břiše.
Skončil další film a už bylo něco okolo páté hodiny odpoledne. Položila jsem si bradu na Ryanovu hruď a podívala se mu do očí.
,,Nemáš dneska trénink?"
,,Nemám. Snažíš se mě vyhnat?"
Podezřívavě se na mě podíval. Držela jsem se, abych se nezasmála.
,,Po těch všech hororech? Ani náhodou. Jenom jestli kvůli mě něco nezameškáváš."
,,Ne, neboj. A i kdyby jo, tak by mi to vůbec nevadilo."
To mi lichotí, ale on by to neměl dělat. Nechci mu v něčem překážet.
Když nebylo vidět z mého pokoje ven díky závěsům, zamyslela jsem se nad tím, jak je venku.
,,Nechceš jít na chvíli na vzduch?"
Znovu jsem upoutala jeho pozornost.
,,Ale pak se podíváme na další horor."
,,Už jsem jich dneska zvládla hodně, zvládnu i další." Usmála jsem se.
Vstali jsme z postele a já jsem si šla vzít mikinu. Nějakou teplou, venku už se opravdu ochlazuje. Ryan si taky vzal mikinu, kterou si sundal, když jsme se šli koukat na filmy.
Šli jsme se dolů obout a vyšli před dům.
,,Kam to bude, krásko?"
Krásko.
Až teď mi došlo, že nevím, kam jít. Já jsem prostě chtěla ven, ale nevymyslela jsem, kam bych chtěla.
,,Ehm, no, já nevím." Stydlivě jsem se usmála.
,,Tak já tě někam vezmu, jo?" Jsem tak ráda, že mě chápe. Někdy to prostě nemám promyšlený.
,,Dobře."
Vzal mě za ruku a táhl mě směrem k jeho autu. Otevřel mi dveře a když jsem si sedla, tak je za mnou zavřel.
Gentleman.
Nasedl, nastartoval a vyjeli jsme.
,,Kam jedem?"
Ryan se usmál, ale odpovědi jsem se nedočkala.
,,Máš hlad?"
,,Docela jo, co ty?"
,,Taky, takže jedeme na správné místo." Usmál se. Jeho úsměvy jsou naprosto dechberoucí, říkala jsem to?
Po asi třiceti minutách jsme sjeli ze silnice a jeli jsme až k nějakému parkovišti. Tam Ryan zaparkoval auto a vystoupil. Chtěla jsem taky vystoupit, ale on už mi otvíral dveře.
,,Děkuju."
,,Nemáš zač, princezno. Tak pojď, je to kousek odsud."
Šli jsme lesem podél průzračného potůčku. Jak já miluju lesy. Jako malá jsem s tátou jezdila lesem na kole. Závodili jsme a on mě vždy nechával vyhrát. Ráda na to vzpomínám. Byla to ještě doba, kdy naši tolik nepracovali. Byli jsme sice chudší, ale mě to nevadilo. Jim asi ano. Byli jsme ale mnohem víc spolu.
Vytlačila jsem z hlavy vzpomínky na moje dětství a snažila jsem se soustředit na přítomnost.
,,Je to tu krásný."
,,Jo to je. Dlouho jsem tady nebyl."
Bylo chvíli ticho, než ho Ryan znovu prolomil.
,,Zahrajeme si hru?"
,,Jakou?"
Co zrovna on může mít na mysli.
,,Budeme se jeden druhého ptát na otázky a musíme si odpovídat pravdivě."
,,Ale ať už to je cokoliv, nesmíme to pak nikomu říct jo?"
Co kdyby ze mě vytáhl nějakou trapnou vzpomínku, ježiš, to nechci.
,,Dobře. Začínám. Měla jsi Chase opravdu ráda?"
Proč ho to pořád tak zajímá?
,,Já sama nevím." Přemýšlela jsem nahlas. ,,Ze začátku asi ani tolik ne, přišel mi prostě jako fajn kluk. Pak, když už jsme byli spolu tak asi jo, ale nestihla jsem ho mít hodně ráda, než jsme..." My jsme se vlastně nerozešli, ale já jsem to pochopila jako rozchod. Už s ním nechci mít nic společného. ,,....To ukočili."
Ryan vypadal jakoby spokojený s mojí odpovědí.
,,Aha. Ptej se."
Vůbec nevím, na co se ho mám zeptat. Co mě na něm tolik zajímá? Hah, už vím.
,,Když jsem ti schovala motorku a pak jsem ti ukázala, kde je, tak než jsi odjel, tak jsi řekl 'jedem babe'. Ta motorka se jmenuje babe?"
Zasmál se nad mojí otázkou.
,,Jo, pojmenoval jsem jí Babe."
,,To je roztomilý."
,,Ty seš roztomilá."
Vypadlo z něj rychle. Sám vypadal prekvapeně nad tím, co řekl. Moje tváře trochu zčervenaly.
Na chvíli zavládlo mezi námi ticho.
,,Už mi řekneš, kam jdeme?"
Ryan se na mě podíval.
,,To je tvoje další otázka?"
,,No, ne. Ale zajímá mě to."
,,Tak potom ti to neřeknu, navíc teď se ptám já."
Odkašlal si.
,,Chtěla bys se mnou jít ještě někdy do školního bazénu? Znáš to, jen si zaplavat." Šibalsky se usmál. Vzpomněla jsem si na naše minulé koupání. Co si budu nalhávat, cítila jsem se tam líp než na všech místech, kam mě vzal Chase. Ale já už Ryana nechci srovnávat s Chasem a pořád si tím připomínat to, co se stalo.
Chtěla bych do toho bazénu jít znova? Určitě.
,,Jo, ráda si tam s tebou někdy zaplavu." Řekla jsem to trochu víc potichu, ani nevím proč. Asi jsem chtěla i nechtěla, aby to slyšel?
,,Tak jo. Ale musíme jít co nejdřív. Navrhuju pozítří?"
,,Dobře. Prý je v sobotu někde párty, jdeš tam?"
,,To je vážně tvoje otázka?"
,,Nevím, asi jo. Zajímá mě to a nevím, na co jiného bych se tě zeptala." Počkat něco mě napadlo!
,,Moment, ne, mám lepší otázku."
Ryan se zasmál a podíval se na mě tím nejkrásnějším pohledem.
,,Chceš u mě dneska přespat?"
,,Co to je za otázku? Jasně, že chci. Proč bych ti jinak pouštěl ty nejstrašidelnější a nejlíp hodnocené horory?"
,,Takže já se tam třesu strachy, protože ty chceš u mě přespat?" Řekla jsem překvapaně.
,,Jo?" Podrbal se na zátylku. ,,Promiň, ale já neměl jinou možnost."
,,Dobře, tak u mě dneska přespíš, ale pojedeme ještě k tobě domů, aby sis vzal věci."
,,Jak jinak." Najednou jsem cítila jeho ruku na mých ramenech. Přitáhl si mě blíž a dal mi pusu do vlasů.
Já se rozteču. Kdo by to do něj kdy řekl? Do největšího děvkaře, kterého znám?
Ale v mých očích už to dávno není jenom děvkař. Já se do něj asi zamilovávám.
,,Hele, támhle už to je." Ukázal na malý domeček na paloučku s venkovním posezením.
,,To je překrásný. Jak o tom víš?"
,,Dřív jsme sem jezdili s babičkou, když mě hlídala."
Jeho babička musí být skvělá. Kdo jiný by chodil na tohle místo?
Přišli jsme až k tomu domečku. Byla to malá restaurace? Kavárna? Těžko říct.
Sedli jsme si k jednomu ze stolů a přišel k nám mladý číšník.
,,Máte vybráno?"
Ryan začal říkat jeho objednávku, ale oči číšníka byly stále na mě. Mám něco na obličeji?
,,A pro slečnu?"
,,Poprosila bych jednu domácí limonádu a ty těstoviny s lososem."
,,Dobře, hned to bude." A odešel.
Ryan najednou vypadal, jako kdyby ho něco naštvalo.
,,Děje se něco?"
,,Ten číšník tě celou dobu šukal pohledem. Toho sis nevšimla?" Procedil skrz zuby.
,,Ne, uhm, já jsem si myslela, že mám něco na obličeji." Zasmála jsem se. ,,Počkat, ty žárlíš?"
,,Možná?"