Let Me Touch You (cz)

12.

Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Stála jsem proti němu ve dveřích a jen na něj zírala. Ne, to vůbec není divný.

,,A taky sis něco zapomněla."
Podal mi tašku s šaty.

,,Ryane, já na tu párty nejdu. Cením si toho, že jsi mi koupil tyhle krásný šaty. Ale mně se to opravdu dnes nehodí. Neviděla jsem jinou možnost, než prostě z toho obchoďáku odejít. Promiň."

,,Proč se ti to nehodí?"

Mám mu říct, že mého otce srazilo auto, kvůli tomu jsem nespala a chci se vyspat? Nebo to, že běžně nepiju alkohol a nechodím na párty? Nebo to, že absolutně vůbec netuším, co mu mám odpovědět na jeho otázku, jestli ho chci?

,,Je toho na mě docela dost a chci se jít vyspat."

,,Dobře. Ale na něco zapomínáš."
Přiblížil se víc ke mně.

Co to sakra dělá?

,,Na mojí otázku. Pořád chci slyšet odpověď."

,,Proč ti na tom tak záleží?"

,,Chci se ujistit, že jsem neodolatelný."
Sebevědomě se usmál.

,,No, určitě máš vysoké sebevědomí."
,,Asi. Ale to ničemu a nikomu nevadí ne? Budem tady stát mezi dveřma, nebo mě pozveš dál?"

,,Proč bych to měla dělat?"

,,Protože bez tebe na tu párty nejdu a navíc ty jsi taky byla u mě doma."

,,Tak pojď dál," řekla jsem poraženě.

Zavřela jsem za ním dveře a on si sedl na gauč.

,,Chceš něco k pití?"
,,Zatím ne."
,,No ale když na tu párty nejdeš tak co chceš dělat?"

,,Na to bych odpověď měl, ale asi jí nechceš slyšet."

,,No, asi ne."  To by stoprocentně bylo, že chce jít za nějakou holkou. Nemusím to víc popisovat.

,,Ale já bych něco od tebe rád slyšel."
,,A co by to mělo být?"
,,Ty to moc dobře víš."

,,Jo tohle, úplně mi to vypadlo z hlavy. Bežně neodpovídám na stupidní otázky."

,,A udělala bys pro mě vyjímku?"

,,Možná. Co za to?"

,,Co by sis tak představovala?"

Co mu mám odpovědět? Co od něj vlastně chci? Aby mezi námi něco bylo, i když on sám by toho nebyl schopný?

Musela jsem tedy udělat tu nejrozumnější věc, i když by mi to později mohlo být líto.

,,Necháš mě být a každý si půjdeme po svém."

,,Dobře."

,,Moje odpověď zní, že tě nechci."
Opřela jsem se o kuchyňskou linku a sledovala jeho reakci.
Moc ho to z míry nevyvedlo.

,,Ale tvoje tělo mi říká něco jiného."

,,Co prosím?"

,,Když jsem s tebou, dýcháš zrychleně. Jsi nervózní. Dokážu tě rychle uvést do rozpaků. A nakonec, nedokážeš se mi dlouho dívat do očí."

,,To není pravda."

,,Dokaž to."

,,Cože?"

Zvedl se z gauče a přišel a ke mně. Rukama se opřel o kuchyňskou linku za mnou. Jsem v pasti. Jeho obličejem se přiblížil k tomu mému. Dělilo nás jen pár centimetrů.
Můj srdeční tep se zrychlil snad o sto procent. Teď se mu určitě nedokážu podívat do těch božských očí.

Proč mi tohle dělá?

,,Tak se mi podívej do očí, a řekni mi, že mě nechceš. Že chceš, abych tě nechal na pokoji a já tak udělám. Ale jinak ti nebudu věřit, že to je opravdu to, co chceš."

Teď bych ho nejradši políbila. Ale to bych byla jen jedna z dalších, které zlomí srdce. To si ho radši zlomím sama.

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se mu do očí. Málem se mi podlomila kolena. Nádech, výdech.

,,Ryane, už jsem ti to říkala. Nechci tě a nech mě být. Nechápu, proč tohle děláš."
To jsem zvládla dobře ne? Tedy, to jsem si myslela, dokud se jeho rty nedotkly mých.
On umí tak dobře líbat.
Počkat. Ne, ne, ne, ne, ne.
To nemůže. Proč to dělá?

Odtrhla jsem se od něj a zmateně se na něj podívala. Okamžitě jsem ho vystrkala ze dveří a hodila po něm boty, než by si mohl všimnout, jak jsem zčervenala. Co to bylo?

A proč se mi to tak líbilo a pokračovala bych? Nerozumím sama sobě. Co se to děje.
Nejlepší asi bude jít spát.