Let Me Touch You (cz)

2.

Nová škola. Střední škola. Americká střední škola.
Pro mě ale horror a málo čistého vzduchu.
Vstala jsem v půl sedmé ráno. Byla jsem už doma sama. Udělala jsem si svou každoranní rutinu a snídani. Sedla jsem si se snídaní na postel a koukala do své skříně s oblečením. Nakonec zvítězila tmavě modrá mikina, kávově hnědý crop-top a ve stejné barvě kalhoty. Pak už jen tmavě modré sluneční brýle a černé conversky. Taška přes rameno na první den školy a řasenka. Dala jsem si ještě trošku tvářenky a už na mě před domem troubila Beth, že je čas jet. Vyběhla jsem z domu s mobilem v ruce a naskočila do auta.
Nervozita se ve mě stupňovala. Byla jsem ráda, že se Beth těší. Možná bych mohla taky. Nebude to přece tak zlý ne?
Nádech.
Výdech.
Ujistila jsem se, že vypadám dobře a po zaparkování auta jsme s Beth obě dvě vylezly ven a vydaly se směrem do hlavních dveří této školy.

,,Nebuď tak nervózní. Je to na tobě strašně vidět. Bude to v pohodě neboj."
Beth dala tak velký důraz na slova 'v pohodě', že jsem se musela zasmát. Rozhlédla jsem se. Všechno vypadalo vlastně normálně není se čeho bát.
Teda nebylo.
Pár sekund po tom, co to Beth dořekla, mě málem srazil nějaký kluk na skateboardu a já se zapotácela.

,,Nebojte, to je jen jeden za našich fotbalistů. Kluky s vyšším sebevědomím jsem nezažila. Nikdy jsem vás tady neviděla, jste tu nové?"

S Beth jsme se obě podívali na podobně vysokou zrzku, co k nám kráčela s krásným vřelým úsměvem.

,,Jsem Jessica." Napřáhla k nám ruku.

,,Já jsem Elizabeth, ale říkej mi Beth. Tohle je má kámoška Olivie."
Umím se představit i sama. Nakonec jsem se zmohla jsen na pouhou zdvořilost.
,,Moc mě těší."
Beth nebyla pozadu a rozhodla konverzaci prodloužit.
,,Takže fotbalový tým, jo?"
,,Ano. Naše škola je na něj velmi pyšná, hlavně sám ředitel. Všude tady můžete vidět plakáty."
Ukázala nám na stěny školní budovy, do které jsme všechny tři nyní vstoupily.
,,Wow. Ti kluci tam vypadají sakra žhavě."
Beth a kluci. To je na dlouho.
,,Na první pohled ano. Jakmile je poznáš osobně, změníš názor."

V ten moment Jessicu zastavil nějaký kluk.
,,Nekaž nám naše dobré jméno před novými žačkami."
Usmál a laškovně se na nás podíval.
,,Dobré ráno dámy. Kdybyste se cítily v této škole ztraceny, podívejte se na tyto plakáty a ty vám vylepší náladu. Užijte si váš den."
Ten kluk pak odešel.
,,Co jsem říkala."
Odfrkla si Jessica.
,,Když tady máte fotbalový tým, máte i roztleskávačky?"
Zeptala jsem na první věc, která mě napadla.
,,Ano. Ale když se jich dotkneš, budou dělat, že jsi je nakazila smrtelnou nemocí. Nány. S vedoucí roztleskávaček chodí kapitán fotbalového týmu. Nejodpornější duo. Líbají se snad úplně všude. Myslím, že on jí na každém rohu podvádí. A ona to ví. Jen si váží toho, že vůbec má jeho pozornost."

Povídali jsme si s Jessicou celou cestu do ředitelny, kam jsme se přišly s Beth nahlásit. Dozvěděly jsme se, kde máme skříňky a pak už zazvonilo. Jessica musela na hodinu a my jsme si s Beth šla každá po svém hledat svou skříňku.
Zase jsem pak viděla ten líbající se pár. Jess měla pravdu. Jsou opravdu odporní, jak se tam olizují.
Ach ne.
Ne, ne, ne, ne, ne.
Já mám za nima skříňku. Co budu dělat. Bože, prosím pomoc. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než že o své přítomnosti dám těm hrdličkám vědět.
,,Ehm, ehm."
Kluk se otočil a podíval se na mě opravdu zvláštním pohledem. Spíš nějak tak, že jsem ho otravovala a že nejspíš ani nevím, s kým mám tu čest. Odvrátil pak hlavu zase k té umělé hmotě, kterou přimáčkl na skříňky a začal jí líbat.

,,Ehm, ehm."
Kluk se na mě naštvaně otočil a sjel mě opravdu zlým pohledem. Naskočila mi na zádech husina.
Vyschlo mi v krku.
,,Co je?"
Řekl velmi nevrlým a hlubokým hlasem.
,,Ona jen závidí."
No to ani náhodou.
,,Fakt ne. Jen mám za váma skříňku. Mohli byste se jít olizovat někam jinam prosím?"
,,Víš, s kým mluvíš?"
On má ego vážně až ke slunci.
,,Jo. A je mi to úplně, ale úplně jedno. Chci jen ke svojí skříňce. Zdovolením."
Lehce jsem je odstrčila na stranu. Ta holka měla nejkratší sukni, kterou jsem kdy viděla. S několika nadávkami na můj účet odešla do třídy. Otevřela jsem si skříňku a dala do ní několik věcí.
,,Když jsi mi odehnala zábavu, můžeš mi jí nahradit, co ty na to?"
No fuj. Ani náhodou. Ten kluk pohledný byl. Opravdu hodně. Jeho tělo bylo samý sval. A jeho hlas musel dostávat každou holku do kolen, nemluvě o jeho úsměvu a zeleých očí. Ale ta arogance....
,,Ne, díky za nabídku."