Let Me Touch You (cz)

31.

Sobota. Nejlepší den v týdnu. Dnes nemusím nic dělat. Vlastně jsem chtěla vymyslet něco na Ryana, ale jsem už docela bez nápadů. Nečekala jsem, že by mi to začal oplácet a bude se to táhnout, ale určitě nebudu ten člověk z nás dvou, který to vzdá. Jen to opravdu potřebuju promyslet a trumfnout jeho páteční koupání v bazénu.
Co by ho mohlo dostat? Má rád fotbal, párty, svoje kamarády, svoje auto a motorku...
Moment, ta motorka! Dostala jsem ten nejlepší nápad.
Napsala jsem to holkám a ony mi slíbily pomoc. Jen budu muset počkat na den, kdy přijede Ryan do školy na motorce, takže teď to můžu hodit za hlavu a jít si udělat snídani.
Pustila jsem si písničky a dělala lívance. Vůně se linula celým domem, jako kdyby je dělala máma.
Naši mi chybí. Do domu sice chodí uklízečka, ale jsem tu strašně sama.
Zavibroval mi mobil.
Chase mi píše. Píše mi každý den dobré ráno a dobrou noc. Většinou si pak začnem o něčem povídat, ale po včerejším výletu nevím.
Jo, je to pořád ten stejný Chase, ale kvůli němu s Ryanem se zabila nevinná dívka. Taky kdyby jsme pak s Chasem spolu začali chodit, tak budeme na to zvláštní sídliště jezdit častěji. Nechápejte mě špatně, ale znovu tam nechci.
Celý den jsem takhle přemýšlela a nic nedělala.

Pohled Ryana
*Pátek*
Vyslal jsem jednoho ze svých kamarádů, aby mi zjistil, kam Chase Olivii veze. Nevím proč mě to tolik zajímá.
Asi aby to neskončilo špatně jako minule.
Ne, na to teď myslet nechci. Lucie za nic nemohla a Chase... Je to jeho vina. Celé ty roky ho z toho viním, i když jsem to byl já, kdo mu ji představil. Zabila se, nebo ji zabil Chase. Do teď to nevím, ale pochybuji, že by se zabila sama. Jak jsem říkal, nechci na to myslet. Chase je kretén.
A možná i potencionální vrah.
Kdo ví.

Po našem polibku s Olivií nechci, aby chodila ven s Chasem. Nechci, aby to dopadlo stejně.

Dneska mám brigádu. Chtěl jsem v tom Starbucksu skončit, ale ještě musím na víkend zaskakovat za jednoho kluka. Takže mě čeká brigáda a pak gym a podobně i v neděli. Chtěl jsem někam zajít, ale nikdo z týmu čas nemá.
Vzal jsem na sebe džíny, triko a mikinu a vydal se do Starbucksu. Zase tam na mě čeká moje opravdu milá paní šéfová. Nemám ji rád, mám pocit, že mě balí.

Pohled Olivie
*Neděle*
Ráno, nebo spíš dopoledne, jsem si udělala snídani do postele a přemýšlela, co budu dělat. Napsala jsem mamce, jak je na tom táta a prý se jeho stav lepší. Pořád ale neví, kdy by mohli přijet. Asi až se táta úplně uzdraví. Je mi ho líto, proč se tohle muselo stát zrovna jemu. Nechtěla jsem na to myslet, radši jsem si řekla, že půjdu na procházku. Mohla bych jít do lesa, kde jsem potkala Chase.
Převlékla jsem se, vzala věci a hurá ven.
V lese byl klid a mír. Mám to ráda. Můžu na všechno zapomnout a naslouchat ptačí hymně, která koluje korunami stromů. Jsem ráda, že je takhle blízko mému domu les. Žlutá až načervenalá barva listů dodávala tomuto místu takvou zvláštní atmosféru. Ale příjemnou atmosféru.
Procházela jsem se asi necelou hodinu, než jsem se rozhodla jít zpátky. Cestou bych si mohla zajít někam na kafe. Nechtělo se mi až do té kavárny, kde jsem byla s Lucasem. Je tu něco bližšího?
Napadá mě jedině Starbucks. Tam ale pracuje Ryan. Nevím, jestli ho chci po páteční akci u bazénu vidět, ale ani nevím, jestli tam bude. Možná ne.
Říká se, že risk je zisk. Tak to zkusím.

Došla jsem až ke vchodu a podívala se dovnitř. Byla tam nějaká slečna.
Vešla jsem a šla si vzít mojí kávu. Těším se na říjen, až bude klasickým drinkem Starbucksu Pumkin-spice latte.
Šla jsem až k pultu. Slečna zrovna brala nějakou objednávku a nesla jí k jednomu ze stolů. Naštěstí jsou tu vždy dva pracující, takže nemusím čekat, pomyslela jsem si.
,,Dobrý den, co to bude?"
Zvedla jsem hlavu od hledání peněženky a viděla jen ty zelené oči.
,,Ehm, jedno Matcha latte s sebou, prosím."
Zaplatila jsem.
,,Hned to bude slečno."
Otočil se a šel děat kávu. Nečekala jsem, že by neměl připomínky. Chvilku jsem čekala a pak mi Ryan podal můj kelímek.
,,Děkuju moc."
,,Nemáte zač. Doporučil bych přečíst si nápis na kelímku, slečno. Hezký den."
Zakroutila jsem nad tím s úsměvem hlavou a podívala se na kelímek.
"Rád bych se tě zeptal, jestli si se mnou někdy nepůjdeš zaplavat do školního bazénu, než tam dají schůdky na východ z vody.
R."
Zasmála jsem se. To snad nemyslí vážně. Mám Chase přece.