Let Me Touch You (cz)

74.

Bowling.
Ryan mě vzal místo školy na bowling. Kde se v něm ty nápady berou?
Dorazili jsme a Ryan řekl, že už to má dokonce i zarezervované.

Přezuli jsme se a odložili jsme si věci. S dráhou jsme měli zarezervovaný i stůl, kam jsme si objednali pití.

,,Připravený prohrát?"
Řekla jsem, když jsem si protahovala prsty. S rodiči jsme dřív chodili na bowling a vždycky mi to šlo.

,,Já? Prohrát? Nikdy. "

,,Neuděláme si sázku?" Napadlo mě.
Ryanovi ztmavly oči a přišel ke mně blíž. Couvla jsem, ale narazila jsem do stroje, ze kterého vyjíždějí bowlingivé koule. Dal mi pramínek vlasů za ucho a naklonil se blíž k mému uchu. Jedna jeho ruka se obmotala kolem mého pasu.

,,Dobře. Když vyhraju, na jednu celou noc na chatě budeš moje. Když prohraju, já budu na celou noc tvůj. Souhlasíš?"

Potlačila jsem úsměv a cítila jsem, jak mi rudne obličej. ,,Souhlasím."

Nerada to přiznávám, ale ať už vyhraju nebo prohraju, těším se na to stejně. A myslím si, že na té chatě, kam pojedeme na prázdniny, to bude super. Nejen že tam budeme sami, ale ta chata sama o sobě vypadá skvěle alespoň podle webových stránek.

Ryan se na mě šibalsky usmál a vyndal si kouli, se kterou bude trefovat kuželky. ,,Sleduj a uč se, pricezno."

Když si vzal kouli, napnuly se mu svaly na rukou a já jsem nedokázala odtrhnout zrak. Tohle bude ještě zábava.
Hodil kouli a-
Strike.

Došlo mi, že to je Ryan, kterému jde snad všechno na planetě. Znejistěla jsem. Ale já to zvládnu, vyhraju.

Po polovině hry začala moje naděje pomalu vyhasínat. Házela jsem strike pouze vyjímečně, zatímco u Ryana bylo zvláštní, když kuželek z deseti shodil pouze devět.

Snažila jsem se, ale co si budeme povídat, taky nemám svaly na to, abych pokaždé hodila tu těžkou kouli perfektně a shodila všechny kuželky.

Ryan viděl, že se jeho výhra blíží a bylo na něm vidět, jak si to užívá. Jeho jiskřičky v očích byly vidět čím dál tím víc.

Ale abych byla upřímná, vůbec mi nevadilo, že prohrávám. Vidět ho se takhle usmívat za to stálo a dávalo mi to do hrudi příjemný pocit tepla.

A navíc, kdyby se mi teď pár posledních kol opravdu povedlo, mám ještě šanci ho dohnat. Sice bych musela mít velké štěstí a on naopak velkou smůlu, ale alespoň malá naděje tam pořád je.

Asi jsem se mým přemýšlením nějak uklidnila, protože se moje skóre začínalo dalšími koly hry zlepšovat. Házela jsem podstatně více strikeů a doháněla jsem v rámci možností Ryana.

Koncem hry už bylo ale opravdu nad slunce jasné, že nemám šanci. Uběhlo poslední kolo a Ryan hodil jeho poslední strike.

Založila jsem si ruce na prsou a sledovala ho opřená o zeď. Ryan se otočil a usmál se vítězným úsměvem. Skousla jsem si vnitřek tváře, abych se neusmála.

,,Spokojená se svým skóre?" Naklonil hlavu na stranu. Zdá se mi strašně roztomilé, jak to dělá pokaždé, když chce něco vědět.

Odpověď věděl, takže jsem se jen odstrčila od zdi a šla jsem si ke stolu dopít zbytek vody ve skleničce.

Po uhašení mojí žízně jsem se otočila s málem jsem se bouchla o svalnatou hruď stojící hned za mnou. Moje oči se setkaly s párem zelených očí a Ryanovy ruce si mě přitáhly za pas blíž.

,,Nejsi naštvaná, ne? Vždyť si tu noc užijeme oba stejně." Řekl asi centimetr od mého obličeje.

Začervenala jsem se, když jsem si to jen představila. Už jsem to nevydržela a spojila jsem naše rty.
Ryan ještě prohloubil náš polibek. Musela jsem se pak oddělit kvůli nedostatku vzduchu.

,,Nejsem naštvaná. Evansi, jednou stejně přijde den, kdy ti to oplatím."

,,Budu se těšit, princezno." Můj žaludek udělal několik kotrmelců. Ryan asi viděl mojí rozpačitou reakci a jen nad tím s úsměvem zakroutil hlavou.

Vzali jsme si věci a vydali se k východu.