Let Me Touch You (cz)

7.

Když jsme měly pauzu na oběd, holky si o něčem horlivě povídaly. Je až neuvěřitelné, jak si začaly tak rozumět. Ale nedivím se. Nedokázala jsem je vnímat. Moje mysl se pořád vracela k Ryanovi. Ať už jsem nechtěla sebevíc, něco mě k němu táhlo. Těžko jsem se soustředila při hodinách, natož teď, když máme pauzu na oběd.

Hodiny ubíhaly a už mi zbývala jen poslední hodina. Jedné části školy už vyučování skončilo, už tu zbylo jen pár tříd. Před poslední hodinou jsem si šla vzít věci do skříňky a pak jsem mířila na záchod. Koukala jsem do mobilu a ne na cestu. To byla asi chyba.
Takhle mi ten telefon málem vypadnul z ruky, když mě znovu ty silné paže vmáčkly do kumbálu pro uklízečky. Lekla jsem se a chtěla zakřičet, ale přistála mi jeho ruka na ústech. Opřel mě o zeď a ruce si dal podél mé hlavy.
,,Hlavně neječ."
Zakývala jsem hlavou na znamení, že ječet nebudu, ale stále jsem byla v šoku. To se normálně dělá na středních školách?
Ruku mi z pusy sundal a nezapomněl se mi zadívat na rty.
,,Ehm, děje se něco?"
,,Ty."
,,Asi moc nechápu, ale musim jít na hodinu."
Chtěla jsem se otočit a odejít, ale jeho ruce mi v tom zabránily. Ty svaly všude....
Ještě víc se ke mně svým tělem přiblížil. Zase ta jeho vůně....
,,Ukaž mi to zápěstí."
Dýchala jsem zrychleně. Tohle se mi nikdy nestalo a ni jsem o tom nijak zvlášť nesnila. Vždyť mě ten kluk zná jenom jeden den a už jsme spolu v kumbále uklízeček. Co?
,,C-cože?"
,,To zápěstí. Pamatuješ si to z tý párty ne?"
,,Jo, pamatuju."
Pomalu jsem si vyhrnula rukáv a ukázala mu moje zápěstí. To nepoškozené. Budu dělat, že mi nic neudělal a nechá mě být. Já na něj zapomenu a bude to supe-
,,Ty si myslíš, že jsem úplně blbej nebo co?"
,,Ne. Když nebudu počítat, že jsi mě vtáhl do kumbálu a já kvůli to bě zmeškám hodinu."
,,Panebože to zvládneš. Ukaž mi druhý zápěstí."
,,Proč?"
,,Ukaž mi ho."
Zadívali jsme se jeden druhému do očí.
,,Jak chceš."
Už mě začínal lehce štvát. Co si o sobě myslí?
Vyhrnula jsem si rukáv a ukázala mu i to druhé zápěstí. Jen ať se podívá.
,,Spokojenej?"
,,Hele, v klidu. Chtěl jsem se omluvit, vůbec jsem si neuvědomil, že jsem tě pořád držel za ruku."
,,Aha? Super."
,,No tak. Nedělej, že mě nechceš. Všechny holky chtěj."
,,Tak to s tebou nesouhlasim. Všechny tě určitě nechtěj."
,,A ty?"
,,Můžeš hádat."
Vytrhla jsem se mu, když to nečekal a pospíchala na hodinu. Už jsem byla u dveří třídy, když jsem cítila jeho přítomnost za mnou.
Přitáhl si mě blíž. Byla jsem zády nalepená na jeho svalnatou hruď. Pak mě otočil a zády opřel o zeď, jeho tělo zase blízko, opravdu blízko tomu mému.
Proč ho nechávám se mnou tohle dělat? Tohle všechno, i to co dělá v mojí mysli?!
Sklonil se ke mně blíž, kvůli našemu výškovému rozdílu. Odrhnul mi vlasy z krku a šeptal mi do ucha.
,,Ještě jsme neskočili. Dlužíš mi odpověď na mojí otázku. V pátek je párty u jednoho mýho kamaráda z týmu. Přijď a vem koho chceš. Do tý doby si rozmysli, co mi odpovíš."

Proč je tak dominantní? A hlavně-proč se mi to tak líbí?!

Konečně odešel a já se mohla vydat na hodinu. Teď se už nebudu soustředit vůbec.