Let Me Touch You (cz)

72.

Pondělí. Všemi nesnášený den v týdnu.
Studenti se unaveně hrnou do školy a učitelé na tom nejsou s náladou o moc lépe. Možná jen ti, kteří si užívají trápení studentů a dávají na pondělí testy.
Super.
Mezi těmi studenty jsem se nacházela i já s Ryanem. Šli jsme k jeho skříňce a pak i k té mé. Vnydala jsem si učebnice a objala ho, když se uvidíme až po škole. Vždycky se domluvíme, u koho budeme spát, protože už jeden bez druhého už nejsme schopní usnout.
Moje city pro Ryana jsou ještě silnější, ani jsem nevěděla, že něco takového můžu někdy k někomu cítit. Je to příjemné, ale zároveň se bojím. Nevím čeho, ale bojím se. Nikdy jsem něco takového k někomu necítila, tak snad mi to neublíží.

Potkala jsem Beth, která s sebou měla naštěstí kávu. Hned jsem se napila, abych se cítila alespoň trochu schopná se něco naučit. Od toho v té škole přeci jsem.

Když zvonilo na konec poslední hodiny, nálada se mi zlepšila během pár sekund. Vydala jsem se ke skříňce, kam jsem hodila učebnice a pádila jsem domů.
Ryan má totiž dnes ještě nějakou teamovou schůzi ohledně fotbalu. Prý to bylo důležité, tak jsem zvědavá, s čím přijde. A já se navíc ráda projdu, domů to ze školy nemám daleko.

Když jsem za sebou zavřela vchodové dveře, cítila jsem, že mi v kapse zavibroval mobil.
Elizabeth vám poslal/a zprávu

Co se děje tak důležitého?

,,Máš už šaty na ples, kočko? Já vim, že nemáš, takže navrhuju jít nakupovat. Za 10 minut u tebe?"

Jen to napíšu Ryanovi a můžem jít. Stejně ty šaty potřebuji.

,,Dobře, za 9 minut tě budu vyhlížet. Zatím pa."

Jen si vezmu pár věcí a můžu vyrazit.
Napsala jsem Ryanovi, že jdu nakupovat a šla jsem čekat na Beth, která přijela a opravdu hlasitě a dlouze zatroubila.
Celá ona.
Nasedla jsem do jejího Wolksvagenu vyrazili jsme.
,,Máš už vymyšlenou barvu šatů? Jestli ne, já ti pomůžu. Já chci červenou, že se ke mně hodí?"
,,Jo, to maš pěkně vymyšlený. Já to ještě tak promyšlený nemám, vezmu šaty, které mi prostě padnou do oka."
,,Dobře, ale nejvíc se mi k tobě hodí světle modrá. Ladí ti skvěle k očím."
,,Ale já nevím, jestli chci světle modrou. To tam bude mít dost holek, nemyslíš?"
,,Je to možný, tak prostě počkáme, co se ti bude líbit."
Ještě pár minut jsme si povídaly, než jsme dorazily do nejbližšiho obchodního centra, které Beth uznala za vhodné.

Já jsem ale úplně zapomněla, jaké je nakupování s Beth.
Další obchod je další hodina času, kdy si moje drahá kamarádka vybírá šaty. A to ta hodina je ještě dobrá, protože jsou obchody, kde by dokázala být celý den. Musela jsem ji odtáhnout s tím, že už nic lepšího nenajde. Nebo taky s tím, že hledáme šaty na ples a ne roztomilé květináčky a zimní tlusté ponožky.
Co se týče mě, já svoje šaty ještě nenašla. Vždycky mi na nich něco prostě nesedí. Ja vím, že nehledám šaty na svatbu, ale stejně chci vypadat dobře a hlavně se v nich cítit dobře a na tom přeci není něco špatného.

Další obchod a Beth letěla jako blesk k ramínkům s šaty. Vybrala několikery červené a zmizela za závěsem převlékací kabinky.
Já se šaty pomalu probírala. Jedny byly moc odhalující, druhé zase přehnané a kýčovité. Jiné byly zase až moc nudné a mě už to přestávalo bavit. Dívala jsem se snad na všechny barvy, které se na ples běžně nosí, ale nic mi nepadlo do oka.
Radši jsem si sedla na křeslo u kabinek a počkala, s jakými šaty přijde Beth.

Když dlouho nevycházela, svojí pozornost jsem upřela na telefon. Projížděla jsem sociální sítě a napadlo mě, že bych se mohla podívat na nějaké nápady na plesové šaty.
Dívala jsem se a všude byly samé světle růžové, modré a zelené.

Mojí pozornost pak ale přitáhl plakát na kabinkách. Byla na něm slečna, které to nesmírně slušelo. Černé dlouhé navlněné vlasy jí padaly na záda. Kolem jejích očí byl svůdný make-up a celkově z ní šel respekt. Na sobě měla černé šaty, které měla i za sebou na zemi.
Jasně, byla to reklama na parfém, ale to mě teď nezajímalo, protože jsem se rozhodla, jakou barvu šatů chci.
Černou.

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk odhrnutí závěsu u kabinky.
Beth měla na sobě nádherné červené šaty, které naprosto vyjadřovaly její osobnost. Šaty měla dlouhé ale i sexy.
,,Co na ně říkáš?" Řekla a otočila se, aby se mi ukázala celá.
,,Wow. Tyhle tady nemůžeš nechat, strašně ti sluší."
,,Že jo! A děkuju. Jdu je sundat a pak koupit. Tys sis žádné nenašla?"
,,Zatím ne. Ale ještě se půjdem podívat do dalších obchodů, tak snad něco najdu."
,,Snad jo." Usmála se a zavřela se znovu do kabinky.

Další obchod.
Venku se už stmívalo a lidí v nákupním centru ubývalo. Vešly jsme do už snad posledního obchodu. Dokonce i Beth už bolely nohy a chtěla jet domů.
Hledaly jsme něco, co by na mě sedělo a každá jsme šly z druhé srrany obchodu. Zatím jsem jí neřekla, že chci černé šaty, protože ona je spíš pro "veselé" barvy.
Prohrabovala jsem se černými šaty a už jsem pomalu ztrácela naději, když jsem uviděla lesklé černé šaty.

Vyndala jsem je a pořádně jsem si je prohlédla.

Dlouhé třpytivé černé šaty s rozparkem od vyšší poloviny levého stehna. K pasu byly uplé a od pasu dolů byla sukně volná. Byla to dokonce i moje velikost.
Ani jsem neváhala a šla jsem si je zkusit. Zavřela jsem se v kabince a převlékla se. V ten moment jsem věděla, že jiné nechci.

,,Oliv, jsi v kabince?"
Ozvala se moje nejlepší kamarádka.
Odhrnula jsem tedy závěs a vyšla ven.
,,Myslíš, že to je v pohodě? Mně se to líbí, ale nevím, jestli to náhodou není-"
,,Děláš si sradnu? Jestli tady tyhle šaty necháš, tak tě vlastnoručně uškrtím."
,,Dobře, ehm, chápu správně, že mi to sluší?"
Beth se uchechtla.
,,Jo, nesmírně moc. Ryan bude slintat ještě víc než normálně, když tě uvidí."
Nad tímhle jsem protočila očima, prptože vím, že Ryan neslintá a vydaly jsme se k pokladnám.

Jakmile jsem zaplatila, šly jsme co nejrychleji do auta, protože už to tam ani jednu z nás nebavilo.
Cestou domů jsem pak napsala Ryanovi, že jedu domů a on hned odepsal, že mě bude čekat.

Dojely jsme k nám a rozloučily jsme se, i když se uvidíme zítra ve škole.
Beth odjela a jakmile zmizela z dohledu, kolem mého těla se zezadu obmotaly dvě svalnaté paže.
Dostala jsem pusu na tvář a Ryan si mě otočil čelem k jeho osobě.
Dal mi pramínek vlasů za ucho a hned spojil naše rty.
,,Chybělas mi, princezno."

---------------------------

Ještě jsem se chtěla omluvit, že dlouho nevyšla kapitola, ale měla jsem problémy s přihlášením na wattpad. Teď plánuji samozřejmě vydávat kapitoly častěji a jinak moc děkuju za všechny hlasy a komentáře🥰🥰🥰