Let Me Touch You (cz)

36.

Dny ubíhaly a už byl čtvrtek. Ryan po mě občas hodí zmatený pohled, jako kdyby se ptal, co na něj mám nachystané. Proč jsem ještě neudělala nic, čím bych mu oplatila lepidlo na židli. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.
Zazvonilo po poslední hodině a já jsem skoro letěla ke skříňce. Holkám jsem řekla, že jdu dnes ven s Chasem, ale pak ještě ke mně domů jde Beth.
Domluvily jsme se tak, protože ona je docela mimo z celé situace s Ethanem. Můžeme si o tom popovídat spolu, ale hlavně by o tom měla mluvit s ním.

Dorazila jsem domů, zahodila tašku do tmného kouta mého pokoje a běžela se převléct. Vzala jsem si něco pohodlnějšího a vlasy jsem si dala do copánků. Domem se rozezněl zvonek a já se vyběhla přivítat s Chasem.
,,Ahoj!"
,,Nazdárek!"
Objala jsem ho a do nosu mě udeřila jeho vůně. Odtáhla jsem se, ale jeho ruce pevněji stiskly můj pas, abych se neodtáhla úplně. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale to už jeho ruka vystřelila k mé čelisti. Přitáhl si mě blíž a spojil jeho rty s mými. Spolupracovala jsem a moje ruce si našly místo v jeho krátkých vlasech. Když nám došel dech, odtáhli jsme se a Chase se mi podíval do očí tím nejněžnějším pohledem.
,,Chyběla jsi mi."
,,Ty mě taky."
Odmlčela jsem se.
,,Tak vyrazíme?"
,,Jojo, vem si věci a můžem vyrazit."
Vzala jsem si rychle tašku, obula se a nasedli jsme do auta. Museli jsme dojet autem až k lesu, aby Chase nikdo neviděl.
Vystoupili jsme a vydali se na cestu lesem. Bylo pěkně, i když už bylo poznat, že se ochlazuje. Šli jsme a povídali si o všem možném. Po asi půl hodině jsme se zastavili u lavičky a sedli jsme si.
,,Máš plán na další fintu na Ryana?"
,,Samozřejmě, za co mě máš. Uskutečníme to hned zítra."
,,Dozvím se, jakou důležitou věc plánuješ?"
,,Ummm, ne. Ale napíšu ti, jak to skončilo."
,,Dobře. Jako nechci ti do toho kecat, ale svým způsobem mi stále vadí, že se bavíš s někým, jako je Ryan. Chápu, že mu to chceš oplácet, ale kdyby mezi námi bylo něco víc, tak bych si nepřál, aby to pokračovalo."
Co prosím?! Proč mi to říká? Má on do toho co mluvit?!
Tohle mě docela naštvalo.
,,Co prosím?!"
Vyletělo to ze mě dřív, než jsem si rozmyslela, co mu na to odpovím.
,,Slyšelas, ale nechci, aby to vyznělo nějak špatně."
Jak něco takového může nevyznít špatně?
,,Taky nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale ty mi do toho nemáš co mluvit. Je to moje věc, s kým se bavím."
Hlídala jsem si, abych měla klidný tón hlasu. S Ryanem teď mezi námi nic není, ani nevím, proč mě tolik naštvalo, že bych to, co spolu máme, musela ukončit. I když, jak říkám, nic spolu jakoby nemáme. Ale něco málo tam pořád je, i když to možná cítím jenom já.
,,Ale právě proto jsem řekl, kdyby mezi námi bylo něco víc."
S tímhle přístupem asi nebude.
,,Ale i tak. Pořád by to byla moje věc."
,,Hele, nechci se hádat. Jenom říkám, že se mi nelíbí, že se svým způsobem bavíte."
,,Aha."
Co mu na to mám říct? Radši jsem mlčela a čekala, než začne mluvit o něčem jiném. To se i po chvíli stalo, ale pořád jsem se cítila nesvá. Vydali jsme se pomalu zpátky k autu a Chase mě odvezl domů. Teď už jen počkám na Beth a chci jí říct, co mi dnes řekl Chase. Chci vědět, co si o tom myslí.