Let Me Touch You (cz)

76.

Macy a roztleskávačky byly převlečené za barbie, asi. Byly celé v růžovém, z tílek jim lezly prsa a nevím, jestli jejich sukně šlo vůbec nazvat jako sukně. Nechci je za to soudit, ať si to nosí, pokud se jim to líbí, ale na můj vkus je to až trochu.....moc.

Nechtěla jsem za nimi jít, ale řekla jsem si, že to zabere nejspíš jen chvilku a nakonec jsem se otočila a šla k nim. Bylo jich tam tak sedm a všechny měly na mě upřený zrak. Začala jsem se cítit nervózně.

Ale pak jsem vzpomněla na to, co mi vždycky říká Ryan ať udělám - ,,Ser na ně."

Nervozita pomalu odcházela a já jsem si řekla, že se budu snažit být milá.

,,Ahoj Macy, potřebuješ ode mě něco?"

,,No, já vlastně ne." Uchechtla se. ,,Ale ty potřebuješ něco vidět."

Nyní mě začalo zajímat, o čem mluví, tak jsem počkala, až si vyndá telefon ze její růžové kabelky. Když ho vyndala, začala do něj něco ťukat a uchcechtla se, když ho na mě otočila.

,,Co to je?" Zeptala jsem se jich.

Dívala jsem se totiž na fotku dvou lidí, kteří se vášnivě líbají. Kluk z té holky sunavá v mezičase bundu a sám nemá triko. Vše se odehrávalo v přítmí, takže jsem ani jednomu neviděla pořádně do obličeje.

,,Kdo to je a proč mi to ukazuješ?" Nadzdvihla jsem obočí.

,,Panebože, ty seš ale kráva. Musim ti ukázat ještě jednu, lepší."

Chvíli něco hledala, než mi ukázala fotku Chase a- mě?! Jak se líbáme u nás doma a on má v ruce jakýsi obal na šaty.

,,C-co to je?" Cítila jsem, jak mě v očích začínají pomalu pálit slzy, jen když jsem si na Chase vzpomněla. Teď jsem se chtěla opravdu vrátit za Ryanem a celý večer jen dýchat jeho uklidňující vůni.

,,Drahoušku, to jsi přece ty a ten tvůj milenec Chase. Chudák Ryan, on o ničem neví a ty ho celou dobu podvádíš. Já jsem věděla, že mu bylo nejlépe se mnou."

,,Co prosím?! Já a podvést Ryana? To bych nikdy neudělala. Chase je jen chyba a doufám, že ho už nikdy v životě neuvidím. Co to je vůbec za fotku?"

,,Nám lhát nemusíš. Spíš vymysli, jak to rekneš Ryanovi, protože my už ti nedovolíme dál ho tahat za nos. Nezaslouží si to. Takže buď mu to řekneš ty nebo my. Rozmysli se."

,,C-co? Proč to děláte? Vždyť samy musíte vědět, že to není pravda a tahle fotka je nejspíš podvrh. J-já to nechápu." Pomalu jsem cítila, jak se celý můj svět hroutí. Ryan tomu nesmí uvěřit, nesmí.

,,Víš, Olivie, ne všechny jsme lhářky jako ty. Měla by ses odstěhovat tak rychle, jak ses přistěhovala." Pak se všechny otočily a odešly směrem na záchody.

Zůstala jsem tam stát jako opařená. Co teď mám dělat?
Asi to půjdu říct Ryanovi. Vysvětlím mu to, než mu tu fotku Macy pošle. Ale musím vymyslet, jak mu to řeknu. A on tomu hlavně nesmí uvěřit, protože jestli tomu uvěří, tak-
Ne, on tomu neuvěří. Vždyť ví, jak to mám s Chasem a ví, že bych s ním nebyla.

Oddychla jsem si, protože Ryan ví všechno o tom, co se stalo s Chasem. V životě by neuvěřil, že ho s ním podvádím. Nebo že bych Ryana vůbec podvedla, to je přece blbost.

Já ho přece miluju.

S touhle myšlenkou jsem se vrátila zpět do tělocvičny, kde přibylo pár lidí. Bylo tam ještě víc veselo a já jsem začala očima hledat Ryana. Najít ho nebylo těžké. Vysoký, svalnatý a zelené oči, které už mě dávno propalovaly, jsem viděla do pár sekund. Zatím asi budu dělat, že se nic nestalo a řeknu mu to zítra. Lépe si to promyslím a všechno mu vysvětlím. Konec konců jsem nic neudělala špatně, tak to snad bude v pořádku.

Prodrala jsem se davem a došla a už k Ryanovi, který se opíral o zeď.

,,Promiň, že to trvalo tak dlouho, ještě jsem si cestou musela skočit na záchod. Doufám, že ses tady moc nenudil."

Dívala jsem mu do očí a jeho pohled se neměnil jako pokaždé, když mě vidí. Chladně mě sledoval a pak si vzal panák nějakého alkoholu a kopnul ho do sebe.

,,Ryane, je všechno v pohodě?" Musela jsem se zeptat, on normálně nepije. Navíc dneska spolu máme jet na výlet a on má řídit. Proč si to dal?

O ne, ne, ne.

Začala jsem panikařit.
Doufám, že mu to Macy hned neřekla. Vždyť mi řekla, ať si to rozmyslím. Jak jsem to asi měla stihnout?

A pak mi to došlo.
Tohle byl její plán. Ryan tu fotku viděl možná ještě o pár minut dříve než já, když jsem šla dát Beth její klíčky od auta.

,,Ryane?" Zlomil se mi hlas a cítila jsem slzy v očích. On tomu snad uvěřil?

Ryan se odpíchl od zdi a vydal se ven z tělocvičny. Okamžitě jsem se vydala za ním. Ryan zrychloval, ale nakonec jsem ho dohonila na školní chodbě.

,,Ryane, zastav!" Chytila jsem ho za ruku, ale on se vyvlekl z mého sevření. Jeho pohled se vyhýbal tomu mému a mě to vadilo.
,,Mluv se mnou, prosím!"

Nakonec jsem cítila, jak mě vzal za předloktí a zatáhl někam do tmy. Když rozsvítil, tak jsem zjistila, že to je kumbál uklízeček. Ten kumbál uklízeček. Byli jsme tam zavření a Ryan se opřel o protější zeď. Jeho pohled konečně zvedl k tomu mému a já v jeho očích viděla.......zoufalost?

,,Řekni mi, že to není pravda, Olivie."