Let Me Touch You (cz)

11.

,,Jasně, počkám tady."
,,Jenom, kde jsou tady záchody?"
,,Támhle za rohem."
,,Hned jsem zpátky."

Šaty jsem mu tam nechala a šla směrem k záchodům. Vešla jsem dovnitř a pak zase vykoukla ven. Ryan byl na mobilu a nevěnoval okolnímu světu žádnou pozornost. Obchodní centrum mělo hned několik vchodů. Tak jsem vzala nohy na ramena a utekla ven. Tam jsem se vydýchala a rozhlédla se. Všechno v pořádku. Tak jsem se jako normální člověk vydala pryč. Až budu dál, tak zavolám Beth a snad mě vyzvedne.
Ještě chvíli jsem šla a pak jsem sedla za květináč. Jdu zavolat Beth. Našla jsem si její kontakt a vytočila číslo.
Chvíli mi to nezvedala. Už jsem to málem vzdala, ale přece jen mi to nakonec vzala.
,,Ano?"
,,Ahoj Beth, potřebuju vyzvednout, máš čas?"
,,No, záleží kde jsi."
,,U obchodního centra, vchod číslo tři."
,,To bych mohla stihnout."
,,Za jak dlouho tady budeš?"
,,Dej mi deset minut."
,,Tak jo, díky moc."
Odvoz zařízen. Teď bych si mohla najít lepší schovku. Rozhlédla jsem se a pomalu vylezla z mého úkrytu za květináčem. Šla jsem ke vchodu číslo tři a tam jsem čekala na Beth. Ryan tam ja asi pořád na mobilu, nebo si může myslet, že je na záchodech fronta. Netrpělivě jsem vyhlížela Beth.
Za chvíli jsem ji viděla jak jede na parkoviště.
Nastoupila jsem do auta. Beth se mě hned začala vyptávat a já jí všechno řekla. Jako úplně všechno. Už to nebudu v sobě držet.

Její udivený obličej byl k nezaplacení.
,,Takže ty mi říkáš, že- no počkat ale proč- nebo jak jako- ale vždyť se znáte tak krátce."
,,Ja vím. Nechápu to."
,,Co nechápeš?"
,,Proč se mnou mluví a proč moje tělo na něj tak moc reaguje."
,,To je jasný. On je kurva sexy."
,,Neříkám, že není. Jen je to prostě děvkař."
,,To s tebou musím souhlasit."
,,Na párty nejdeš asi co? I když vaši teda nepřijedou."
,,Nejdu. Chci si odpočinout."
,,A u něj doma ti to jako nestačilo?"
,,Nech toho!"
,,Dobře, dobře. V klidu Liv."
Jakmile dojedem domů, jdu ještě spát.
,,Tak jsme tu. Užij si tvůj nudný zbytek dne, já jdu pařit."
,,Jasně, nuda, to je moje věc. Tak čau."
,,Pa pa."
Odjela. Oddechla jsem si a šla domů. Lehla jsem si do postele a neplánovala se hnout ani o milimetr. No jako musela jsem se převléknout a tak, ale pak už jsem se neplánovala hnout. Už jsem skoro usínala. Spánek, který po dnešku opravdu potřebuji. Ale osud se mnou měl jiné plány. Za několik minut jsem už slyšela zvonek. Pomalu jsem se zvedla a ploužila se ke dveřím. Ten člověk znovu zazvonil.
,,Už jdu!"
Panebože. Praskne mi hlava z toho zvonku. Došla jsem ke dveřím a vzala za kliku. Bude to asi Beth nebo nevím.
Jsem na přemýšlení až moc unavená.
Po otevření očí mi do obličeje posvítilo sluníčko, na které jsem si musela chvíli zvykat. Podívala jsem se a ne, rozhodně to není Beth.

Tohle jsem posrala.

,,Ahoj Liv. Už ti někdo někdy řekl, že odcházet bez rozloučení je neslušné?"