Let Me Touch You (cz)

4.

Po nekonečném upravování mojí maličkosti byka Beth konečně hotová. Sama jsem se bála se na sebe podívat.

Wow. Jedním slovem wow.
Měla jsem na sobě černé saténové šaty nad kolena, lehký make-up, na kterém se přímo vyjímala červená rtěnka, která narozdíl od celého líčení křičela o pozornost.
,,Tu rtěnku ne."
,,Jo. Jdeš se jednou za dlouhou dobu bavit, takže rtěnka je bez debat."
,,Ježiš tak jo."
,,Počkej ještě ti donesu boty."
,,Počkám tady."
Dál jsem se podívala na moje vlasy. V jemných vlnách mi padaly na záda a Beth do nich dala i třpytkový sprej. Cítila jsem se sebejistá. A co si budem namlouvat, tohle mi fakt slušelo.
Za chvíli sem už přišla Beth a nesla v ruce...
,,To jsou jehly?! Děláš si srandu? I kdybych si tu rtěnku teda nechala, tak na tomhle spadnu a nejen rtěnka, ale celý make-up je dole! Snad nikdy jsem na sobě neměla tak vysoké podpatky!"
,,Ale prosimtě. V klidu. Tady na tom budeš chvíli chodit, zvykneš si a bude to v pohodě. Navíc to neni až tak vysoký. Já mám vyšší, koukni."
A ukázala mi něco jako podpatky Ariany Grande. Uznávám, jestli to ona zvládne na tomhle, moje podpatky musí být jako procházka růžovým sadem.
,,Fajn. Ale už nic víc."
,,Neboj. Vyzvedne nás Jess za půl hodiny, abys to na těch botách zvládla. Nespadneš přece ještě než tam dojdem."
Rýpla si do mě.
,,Nespadnu. Koukej."
Nasadila jsem si boty a začala jsem na nich pomalu chodit. Pomalu jsem si zvykala, ale pořád nemám tušení, jak na tomhle mám vydržím.
,,No dobře. Povíme si za pár hodin."
,,To tam budem tak dlouho?!"
,,Co sis myslela, že si vezmem drink a půjdem domů?"
,,Nevim. Ale už to chci mít za sebou."
,,To je super, ale teď už pojď, píše mi Jess, že už na nás čeká před domem."

Vzaly jsme si věci a šly jsme před dům. Neustále mi v hlavě zněla jedna jediná otázka.
Do čeho jsem se to zase nechala uvrtat?
Nasedly jsme do auta a vyjely jsme směr párty.
,,Tak co kočky, těšíte se? Sluší vám to."
,,Těšíme se, že jo Liv?"
,,Tak strašně moc, že si to neumíš představit. Taky ti to sluší Jess."
,,Děkuju. Ale vsadím se, že z vás nespustí celý fotbalový tým oči."

Cože?!

,,Oni tam fakt budou všichni? Jako úplně všichni?"
,,Tys to nevěděla?"
,,Věděla, ale myslela jsem si, že se před nima schovám a ne že ze mě nespustí oči."
,,Tak ses neměla takhle dobře upravit." Odpověděla mi Jess.
,,Ale za to já nemůžu. Upravovala mě paní Elizabeth a momentálně s ní už nebudu mluvit."
Elizabeth se zasmála.
,,To ti věřím."
,,Tak už jsme tady holky."

Zastavily jsme před domem ze kterého se linula hudba. Ne ona ta hudba řvala na celou ulici.
Do domu proudily davy lidí v našem věku, ale vsadím se, že většina už byla uvnitř.
Vylezly jsme z auta a vydaly se pomalým tempem k domu.
Pomalým tempem hlavně kvůli mě. Stane se.

Vstoupily jsme do domu. No, ona to byla spíš moderní vila. Ale o interiéru toho moc neřeknu. Všude lidi, světla, kouř a hlavně stoly s alkoholem. Ale tak aspoň ty stoly se počítají jako interiér ne?
Jess nás zatáhla k nějaké partě lidí a do ruky mi byl vražen kelímek s jakousi tekutinou. A jak se říká, žijeme jen jednou. A když už jsem konečně tady, kopla jsem celý obsah toho kelímku do sebe.
Nechutnalo to až tak špatně. Jen ta hořká chuť na konci.
Najednou se na mě holky podívaly. Co já?

,,Co je?"

,,Ptaly jsme se tě, hestli si jdeš zahrát beer pong."

,,Na co čekáme?"

Beth se usmála.
,,Tak se mi líbíš.
Vzala mojí ruku a táhla mě davem lidí. Ocitly jsme se u stolu s pálkami, sítí a kelímky naplněné něčím stopro alkoholickým.

,,A proti komu budem hrát?"
Chtěla jsem vědět.

,,Proti nám."
Ozvalo se mi za zády.
A sakra.

,,Hele, nový holky proti fotbalovýmu týmu!"
Ozvalo se odněkud. Hodně hlav se na nás otočilo a začalo se přibližovat směrem k nám. Musíme vyhrát.

Byla jsem si jistá, dokud jsem se nepotkala s párem povědomých očí.