Pohled Ryana
Ráno jsem dojel do školy později než obvykle. Celou noc jsem měl v hlavě tu černovlasou dívku. Co to se mnou dělá?
Po příjezdu do školy jsem vyrazil ke skříňce. Vzal jsem si pár svých sešitů. Ani nevím, co mám dnes za hodiny a upřímně, je mi to jedno. Cestou do třídy jsem si ještě skočil na záchod. Když jsem vyšel, měl jsem chuť vrátit se zpátky, ale z úplně jiného důvodu.Ona měla šaty.
Uplé šaty.
Vypadala tak sexy. Nevím, jestli si to uvědomuje, ale ona má krásnou postavu. A ještě k tomu přirozenou.Chvíli jsem na ní koukal a ona ani nevěděla o mojí existenci. Rozhodl jsem se jít na nekonečnou hodinu matematiky.
,,Čau brácho!"
,,Ericu!"
Eric je můj nejlepší kámoš. Vyrůstali jsme spolu a teď spolu pijem alkohol a pícháme děvky. Není to super?
,,Já bych tu matikářku nejradši vyhodil oknem."
,,Já každý den doufám, že už konečně odejde do důchodu."
,,V tom jsem už ztratil veškerou naději. Se na ní podívej."
Kráčela chodbou a všichni se jí vyhýbali. Nedivím se. S takovou starou rašplí nikdo nechce přijít do styku.
Hodiny ubíhaly neskutečně pomalu. Při přestávkách se ke mně snažila lepit nějaká Annie, tak jsem jí ohnul o jednu z přestávek na záchodě. Alespoň jsem si ulevil, když má na sobě dneska Olivie ty šaty. Jinak mi ta Annie byla úplně jedno. Jedno mi tohle všechno bylo od té doby, kdy jsem poznal Olivii. Začínal jsem chtít jenom ji, ale ona mě dnes ignorovala. Já ji ignorovat nemohl, navíc s těmi šaty..... To prostě nešlo. Většinou, když si holky vzaly něco takového, tak to bylo z důvodu, aby mě sbalily. Ona o mě neprojevovala nejmenší zájem. Má snad někoho? Napadl mě jenom Lucas. Tomu klukovi jsem volal a řekl mu, ať se od ní drží dál. Ani nevím, proč jsem to udělal, ale měl jsem jsem pocit, že kdyby s ní byl někdo jiný, tak bych ho musel asi zabít.
Proč? Netuším.
Byl jsem šťastný, když jsme šli na poslední hodinu ven. Můžu na všechno zapomenout a jenom jít hrát fotbal. Pomalu jsem vyšel ze třídy a viděl davy hrnoucí se hlavní chodbou školy, snažící se dostat ven. Hodil jsem si sešity do skříňky a pomalu se vydal davem.
Už jsem se blížil ven z davu, když málem zakopl o padající dívku. Bylo mi to jedno a prostě jsem ji vzal a protáhl do bezpečí. Bezpečí, tím myslím kumbál uklízeček.
Když jsem za námi zavřel a dívka zvedla hlavu, tak mi došlo, že to je Liv. Teď už mě nemůže ignorovat.
,,V pohodě?"Musel jsem se zeptat. Co kdyby se jí něco stalo?
Když viděla, kdo jí "zachránil" tak se na mě chvíli zaraženě koukala a až pak jí došlo, že jsem se na něco ptal.
,,J-jo. Díky."
,,Není zač."
Pak jsme si jeden druhého chvíli měřili pohledem a já jí odmítal pustit.
,,Ty šaty ti sluší."
,,Děkuju. Asi už bysme mohli jít ven, už tam tolik lidí nebude."
Ani náhodou. Konečně jsem s ní zase sám. Tuší vůbec ona, jak moc mi to chybělo?
,,Nemusíme. Já bych rád zůstal tady. S tebou."
Zmateně na mě koukala. Musel jsem se nad tím usmát. Pak to vypadá, že už bude schopná mi odpovědět, ale ona se mi vysmykla a utekla na chodbu.
,,Oliv!"
Ani se na mě neohlédla a odešla ven.
Pomalu jsem vyšel na chodbu. Začínal jsem si uvědomovat, že takhle to nejde. O co se tady vlastně snažím?
Už na mě začínalo řvát moje svědomí, ať se držím toho, co jsem dělal do teď. Kapitán týmu, playboy. Tenhle život se mi líbí a řekl jsem si, že to nechci měnit. Když Olivie očividně nechce, proč bych měl chtít já. Ať jde třeba za Lucasem. Já můžu mít všechny holky. Proč by mi mělo záležet na ní?
![](https://img.wattpad.com/cover/315992029-288-k751788.jpg)
ČTEŠ
Let Me Touch You (cz)
Non-FictionJmenuji se Olivie Bersey(ová) a je mi 16. Půjdu teď do prváku na střední. Mám tady mojí nejlepší kamarádku Beth. Bez ní to prostě nejde. Dostaly jsme se na školu obě a máme podobný výběr předmětů, abychom mohly být co nejvíc spolu. Kdo ví, co mě v t...