Let Me Touch You (cz)

18.

Ryan odešel. Snažila jsem se usnout, ale prostě to nešlo. Řekl mi, že nic necítí.

Proč mě to mrzí?

Já k němu přece taky nic necítím, ne? Snad ne. Teda, určitě ne. Doufám. Co se děje? Jak na mě může mít takový vliv?

Vymyslela jsem, že zítra ve škole ho budu prostě ignorovat. Vlastně mě jenom ujistil, že chce, aby přitahoval vše holky holky ve škole. Šlo mu jen o to jedno. A to se nezmění.

Mám pocit, že všichni kluci jsou stejní. I mému poslednímu klukovi šlo jen o sex. Kluci jenom ukazují, jak umí být kreativní, aby dostali to, co chtějí. S touhle myšlenkou jsem usnula. Snad se s ní i zítra vzbudím.

Ráno jsem se vzbudila skvěle vyspaná. Ranní rutina a jdu si vymyslet dnešní outfit.

Co kdybych si dneska vzala šaty? Snad to bude vypadat v pohodě. Má být docela hezky, ale je to jeden z posledních teplých dnů.

Vzala jsem si modré uplé šaty nad kolena a k tomu nějaké řetízky. Barva těch šatů mi ladila k očím, takže jsem byla spokojená. Vyžehlila jsem si svoje šerné vlasy a za chvilku jsem už jela v autě s Jess.

,,Beth je pořád nemocná?"

,,Jo. Nepsala ti?"

,,Ne. Zeptám se jí, až přijde do školy."

,,Kdo ví, kdy to bude."

,,No, snad co nejdřív, ale u ní nikdy nevíš."

,,Přesně."

Dojeli jsme ke škole. První hodinu mám s Jess. Šly jsme ke skříňkám a pak do třídy. Čas utíkal. Už mi zbývaly jen dvě hodiny do konce výuky. Tuhle hodinu mám naštěstí s Lucasem. Jsem šťastná, že tam nebudu sama.
Sedla jsem si do lavice a za chvíli už přišel můj spolusedící.

,,Ahoj."

,,Ahoj. Tak jak se máš dneska?"

,,Jde to. Ty?"

,,Pohoda. Jenom se bojím, že mi cestou ze školy někdo zlomí nos."

,,Nezlomí, věř mi. Máš čas zase někam zajít? Posledně to bylo fajn."

,,Upřímně?"

,,Jak jinak." Usmála jsem se.

,,Čas mám a ty jsi fakt skvělá holka, ale má to háček. Volal mi Ryan."

,,Co říkal, teda, můžu se zeptat?"

,,Jo. Jenom, ať se od tebe držím dál."

,,Neříkal proč?"

,,Ne. Ani jsem se ho neptal."

,,Chápu."

Zazvonilo. V průběhu hodiny jsme si ještě s Lucasem něco málo řekli, ale pak ho učitel vyvolal k tabuli. Po zbytku hodiny jsme museli mlčet.
Minutu před zvoněním se ozvalo hlášení.

,,Milí studenti a studentky, chtěl bych vám oznámit, že na poslední hodinu se půjde ven. Ještě je tam naštěstí hezky. Budete si moct dělat co chcete, ale odejdete až v ten čas, kdy by vám klasicky končila hodina. Děkuji, hezký den."

Ozval se jásot a už se hodně lidí cpalo ven. Snažila jsem se dostat ke své skříňce, abych si mohla vzít věci. Musela jsem jít proti proudu lidí. Nějací druháci mě natlačili ke skříňkám a docela to bolelo. Pak mi někdo podkopl nohy a já už se viděla ušlapaná pod studenty.

Naštěstí mě někdo chytil a odtáhl do nějaké místnosti.

Moment.

To je kumbál uklízeček?
Ten kumbál uklízeček?

To snad ne.