She: Minister of Magic

xxxvi.

Později toho dne seděla v jídelně na Malfoy Manor. Po celou dobu večeře panovalo viditelné napětí, které se ovšem vyhlo Scorpiusovi. Ten celý večer něco povídal, a tak nezůstali v tichu, které by bylo možná ještě horší.

Hermiona se necítila opravdu nejlépe. Nesehnala žádný lektvar a tak to vypadalo, že za chvíli usne. Lucius jí celý večer propaloval pohledem a ona nevěděla, co dělat. V krku měla vyschlo a nezáleželo na tom kolik sklenic vody vypila. Sotva se dotkla jídla, žaludek měla stažený a opravdu teď chtěla domů.

,,Takže," začal Lucius a všichni se k němu otočili, ,,Pokud je slečna Grangerová těhotná, nemusíš s ní být Draco. Už jsme se poučili ze svých chyb," pokračoval a Hermiona s Dracem na něj koukali s otevřenou pusou.

,,Luciusi," řekla varovně Narcissa a vypadalo to, že to vážně funguje. Stáhl svůj postoj a napil se ze své sklenky vína.

,,Slečno Grangerová, myslíte si, že jste hodna mého syna?" zeptal se a Draco ho probodl pohledem.

,,Tolik k tomu bude slušný," zamrmlala si Hermiona pro sebe, ,,Jsem Ministryně kouzel, pane Malfoyi. Co víc byste pro svého syna chtěl?" řekla pevně a s úsměvem. Tenhle chlap ji jen tak nedostane, řekla si.

,,Ach ano, slyšel jsem o tom," řekl tónem jako by to snad byla nějaká normální věc. Hermioně začínalo být opravdu horko. Vykasala si rukávy od saka, což byla chyba. Nahrála tím Luciusovi do karet.

,,Povězte mi, stydíte se za to, kdo jste?" zeptal se náhle a Hermiona zamrkala.

,,Samozřejmě, že ne," odsekla. Hněv se v ní začínal hromadit.

,,Ale jizvu jste si nechala odstranit," pronesl a Hermiona se automaticky podívala na svoji levou ruku. Jizva tam stále byla, ale byla začarovaná. Někteří lidé nesouhlasili s tím, že se stala ministryní kouzel právě kvůli jejímu původu. Nepotřebovala jim to připomínat, proto ji do práce vždy začarovala. Podívala se na každého člena u stolu a snažila se zadržet slzy. Tohle byla rána pod pás a ona byla opravdu unavená. Vytáhla hůlku a zrušila kouzlo.

,,Nepotřebuji vám něco vysvětlovat, nebo se před vámi obhajovat. Nestydím se za to, kdo jsem a nemám nejmenší náladu se s vámi bavit. Na tuhle večeři jsem vůbec jít nechtěla. Jsem nehorázně unavená a nehodlám tu trávit ani minutu na víc. Je mi jedno co si myslíte, Luciusi. Nepotřebuji vaše svolení, nebo požehnání k tomu, abych se mohla vídat s vaším synem. Stačí mi totiž to, které mi dala vaše žena," promluvila a ani na vteřinu z Luciuse nespustila pohled, ,,Někdy se stav, Narcisso," řekla s úsměvem a po té odešla z jídelny i z tohohle domu.