She: Minister of Magic

xliv.

Hermiona přecházela po obýváku zběsile sem a tam. Scorpius seděl v křesle a pozoroval ji. Zatím se neodvážil promluvil a přemýšlel, co se stalo.

„Oh, to už je tolik? Měl by si jít do postele," řekla náhle a Scorpius se na ni zmateně podíval.

„Ale je teprve pět," řekl zmateně.

„Pět?" zeptala se a znovu se podívala na hodiny, „Opravdu," zamumlala a znovu začala přecházet sem a tam.

„Stalo se něco?" zeptal se.

„Ne, vůbec nic," řekla a sesunula se na gauč. Právě sváděla vnitřní boj.

Snažila se věřit tomu, že to je jen nějaký trik Pansy. Draco byl přece ve Francii. Nelhal by ji. Nebo snad ano?

Ať tomu věřila, nebo ne, něco jí říkalo ať se zvedne a přesvědčí se na vlastní oči. Ale ona Dracovi věřila, zničila by jejich důvěru. Ale zase na druhou stranu, když se tam půjde podívat a on tam nebude, nic se nedozví. Když tam půjde a on tam bude, tak jejich důvěru zničil on.

Podívala se na Scorpiuse, který si znovu četl. Chtěla to vůbec vědět?

„Scorpiusi?" začala a zhluboka se nadechla.

„Hm?" zamumlal a nejdřív si dočetl stránku, než se podíval na Hermionu.

„Zvládl bys to tady pár minut sám?" zeptala se a žmoulala si rukávy.

„Ano," řekl a převrátil očima. Neměl rád, když z něho dělali malé dítě.

„Opravdu?” chtěla se ujistit.

„Vážně, budu si tu jen číst a až se vrátíš můžeme si dát večeři," řekl a usmál se.

„Tak dobře," řekla a lehce se na něj usmála.

Vyskočila a rozběhla se směrem k restauraci, kde se údajně měl Draco sejít s Pansy. Cestou tam se už několikrát zastavila a chtěla se vrátit zpátky domů, ale nakonec vždycky pokračovala dál v cestě.

Když byla od restaurace jen pár metrů, zpomalila krok. Najednou se jí to zdálo jako velmi špatný nápad, ale teď už nebylo cesty zpět.

Zabočila na konci ulice a tak se jí naskytl výhled na francouzskou restauraci. Měla velké prosklené okno a tak perfektně viděla dovnitř.

Radši by si přála, aby sem nikdy nechodila.