She: Minister of Magic

lxxxvii.

Uběhl přesně týden od doby, co Draco skončil u Sv. Munga a stále se neprobudil. Hermiona nedokázala normálně fungovat. Sotva chodila domů, celé dny seděla u Draca a čekala jestli se probudí. Scorpius zůstal na manoru a o ministerstvo se staral Percy.

Dveře od pokoje se otevřely a Hermiona se ani nenamáhala zvednout hlavu, aby zjistila, kdo to je.

„Drahoušku, nemůžeš tu celé dny jen takhle sedět," roznesl se pokojem Narcissin hlas. Hermiona se zamrvila, ale nic neřekla.

„Co kdybys dnes odešla se mnou na manor?"

„Neopustím ho," zamumlala, ale stále se na ni nepodívala.

„Vím, že to pro tebe je těžké. Pro nás to taky není nejlehčí období, ale tohle ti neprospívá. Měla bys se vrátit do práce a ne tu jen celé dny sedět."

„Nemůžu se vrátit do práce! Je mi úplně jedno, co se děje na ministerstvu. Jediné na čem mi teď záleží je Draco. Nemůžu bez něj žít. Musí se probudit a být tu se mou! Možná to je sobecký, ale já ho potřebuji," křičela Hermiona a vstala ze židle, na které do teď seděla.

„Já vím, drahá. Já vím," řekla Narcissa a přešla k Hermioně, aby jí objala. Ta se v jejím náručí zhroutila.

„Proč on? Proč se mi nevrátí?" zeptala se mezi vzlyky.

„Tohle neříkej! Samozřejmě, že se probudí. Je to Draco Malfoy, U Merlina. Prošel tolika věcmi, aby mohl být tam, kde dnes je. Určitě by si tě nenechal ujít. Miluje tě, a tahle nehoda mu nezabrání, aby s tebou strávil zbytek života," řekla Narcissa a usmála se na ni.

„Já mám jen hrozný strach. Vypadá jako mrtvola. Viděla jsem tolik lidí zemřít, nechci, aby tak skončil i Draco."

„Hermiono! Bude v pořádku, ano?"

„Vezmi mě domů, prosím," vzlykla a znovu objala Narcissu. V jejím objetí se cítila tak klidně.

„Vezmu, dítě, vezmu," řekla a přemístila se rovnou z pokoje do manoru.