She: Minister of Magic

xliii.

Hermiona to se Scorpiusem zvládala celý týden velmi dobře. Ve středu si dokonce vzala volno a celý den spolu strávili v mudlovském Londýně.

Dneska už měla po práci a oba seděli v obýváku a četli si své knihy jako vždy. Hermiona četla nějaká slova, ale nevnímala jaké. Myslela jen na to, že už zítra se Draco vrátí. Tolik jí ten týden chyběl.

„Hermiono? Hermiono?" vyrušil ji z přemýšlení o Dracovi Scorpius.

„Promiň, říkal jsi něco? Asi jsem se moc zamyslela," řekla omluvně a podívala se na něj.

„Jen, že za oknem je sova," řekl s menším úsměvem a ukázal na okno. Hermiona se podívala za sebe a opravdu, za oknem seděla elegantní sova, kterou Hermiona neznala. Její mysl začala ihned pracovat a na čele se jí objevila menší vráska, jak usilovně přemýšlela, kdo tu sovu poslal.

Když ji nikdo nenapadl, zvedla se z gauče a přešla k oknu, aby si převzala dopis, co měla sova přivázaný na noze.

Obrátila obálku v ruce. Na vrchní straně bylo úhledným písmen napsáno Dracovo jméno se srdíčkem. Zamračila se a stisk ruky jí zesílil.

Položila obálku na římsu od krbu a posadila se zpátky na gauč. Upřeně ji sledovala a mračila se na ni. Věděla, že ji nesmí otevřít, nebyla adresována jí. Ale tolik ji to lákalo. Potřebovala vědět, co znamená to srdíčko.

Seděla tam takhle pět minut, ale pak už to nevydržela a vystřelila ke krbu. Popadla obálku a co nejrychleji z ní vytáhla list papíru, na kterém bylo jen pár slov. Měla pocit, že takhle rychle ještě nečetla, a proto si ten papír musela přečíst víckrát.

„Ne, ne, ne, ne," šeptala a těch pár řádků četla znova a znova. Když už nepochybovala o tom, co se tam píše, vztekle odhodila dopis do ohně.

Přesně si pamatovala, co tam stálo.

Jen se chci ujistit, že dnes platí ta večeře v Le Maten,

S láskou, Tvá žena Pansy.