She: Minister of Magic

lxx.

Po návratu z Austrálie se Hermiona zavřela v ložnici a vylezla z ní až další den ráno jen proto, že musela do práce. Draca to trápilo. Věděl, že to pro ni musí být těžké, ale nevěděl, jak ji pomoci.

Hermiona se zaměstnávala tak nejvíce, jak to jen šlo, aby nemusela myslet na své rodiče a v neposlední řadě na tu malou holčičku, která byla její sestra.

Měla sestru a nikdy ji nepozná. Z toho se jí chtělo plakat. Stejně jako se jí chtělo plakat z toho, že už nikdy nebude se svými rodiči.

„Můžu?" zeptala se Narcissa, když nakoukla do její kanceláře.

„Jistě," řekla Hermiona překvapená tím, že ji vidí, „Co ty tady?" zeptala se, když se Narcissa posadila.

„Draco nám řekl, co se stalo. Je nám to opravdu líto," vysvětlila Narcissa a Hermiona se lehce usmála. Aspoň jim na ní záleželo.

„Je to v pořádku, Narcisso. Časem to přejde, ostatně už to tak jednou bylo."

„Víš, dlouho jsme se o tom s Luciusem bavili a dospěli jsme k jednomu rozhodnutí. Nechceme ti v žádném případě nahrazovat rodiče, oni budou mít ve tvém srdci vždy místo,  i když o tobě neví, tím jsem si jistá. Ale i přes tohle všechno, ti chceme s Luciusem něco nabídnout. Už teď patříš do rodiny a brzy to bude oficiální. Kdyby jsi chtěla, rádi bychom ti aspoň částečně byli rodiči. K tomu se jistě hodí jedno určité oslovení," skočila Narcissa a Hermiona na ni překvapeně hleděla. Nabízela ji Narcissa, to co si ona myslela? To rozhodně nečekala.

„Myslíte, myslíte to vážně?" dostala ze sebe po chvíli.

„Ano," odpověděla s úsměvem Cissa.

„Asi v tom nevidím žádný problém. Už od začátku mi velmi připomínáš mojí mamku," řekla s úsměvem Hermiona.

„Jsem ráda, že jsi souhlasila."

„Co se týče toho oslovování, tak to asi nepůjde jen tak ze dne na den."

„To samozřejmě chápu, drahá. Jen chceme, aby jsi věděla, že tu jsme pro tebe, stejně jako pro Draca."

„Moc to pro mě znamená," řekla Hermiona a objala ji.