Náš tábor, náš život✔️

Co se to sakra stalo?!

Z pohledu Anet:

S Jeny jsme přišly na chatku, kde už spala Simon. Nechtěly jsme ji budit, tak jsme šly k táboráku. Hned, jak jsme tam přišly, si Jeny zavolal jeden tmavovlasý kluk a já zůstala sama stát.
Někdo mě však chytil za rameno a já sebou prudce škubla.
,,Ahoj, Anet, jsem rád, že jsi přišla. Pojď si sednout za námi," usmál se Sebastian.
,,Ahoj, Sebe, moc ráda," úsměv jsem mu oplatila a šla si k němu sednout.
Když jsem si však chtěla sednout, zakopla jsem o něčí nohu a skončila na Sebově klíně. Naštěstí to bylo zdravou nohou, takže to ani nebolelo.
Sebastianovi to zřejmě nevadilo. Chtěla jsem vstát a sednout si vedle, ale on si mě přitáhl k sobě a nedovolil mi vstát. Lehce jsem se začervenala, a proto jsem odvrátila pohled na oheň. Po chvilce se však ukázal Theo a zadíval se na mě, asi proto, že nevěřil vlastním očím, protože jsem seděla na klíně Sebastiana.
Zasmál se a sedl si vedle nás.
,,Ahoj, Anet, kde je tvoje spolubydlící?" zeptal se hned Theo.
,,Která? Simon nebo Jenifer?" nevěděla jsem, kterou myslí. V tu chvíli mi však docvaklo, že Simča nechtěla, aby znal její jméno a plácla jsem se přes pusu.
,,Tak Simon, jo? Dík, žes mi řekla její jméno," šibalsky se usmál a šlo vidět, že se chystá něco udělat.
,,Proč se vůbec na ni ptáš?" zajímalo mě to.
„Jen tak, že ji tady nikde nevidím," odpověděl, ale stále jsem měla pocit, jakoby měl něco v plánu
„Je na chatce, byla unavená, tak šla spát," odpověděla jsem na jeho předchozí otázku a pohledem se vrátila na Seba, který po celou dobu mého rozhovoru s Theodorem ze mě nespustil oči. Opět jsem se začala červenat a on to zaznamenal. Přitiskl si mě blíž a mě to začalo znervózňovat. „Dojdu si pro pití," napadla mě první kravina a on mě pustil. Rychle jsem běžela do jídelny, kde momentálně probíhal film. Rozhodla jsem se, že raději zůstanu tady. Film jsem poznala, protože jsem na něj byla se Simčou před rokem. Fantastická zvířata a kde je najít. Opravdu mě ten film moc bavil a navíc tam byl hezký herec, tak jsem u filmu seděla a bavila se.

Z pohledu Simon :

Probudila jsem se asi o půl desáté večer, ale dál jsem ležela se zavřenýma očima. Najednou jsem však ucítila někoho u mých noh, jak sedí, myslela jsem, že to je Anet, protože to občas dělávala, aby se mi špatně leželo.
„Aneto, běž z mojí postele," odsekla jsem potichu a ani se nehla.
„Ale... Šípková Růženka se vzbudila?"

Řekl hlas u mé postele. Okamžitě jsem vyletěla z postele a podívala se za hlasem. Stál tam hnědovlasý kluk s tmavýma očima.
„Co tady děláš? Jak dlouho tu jsi?!" naštvaně jsem mu odpověděla. On se však jen usmál a ani se nehl.
„Aaale, nemusíš po mně hned štěkat... Od tvé kamarádky jsem se dozvěděl, že jsi zůstala na chatce, tak jsem tě chtěl vytáhnout ven," zašklebil se na mě.
„Byla jsem unavená, tak jsem si šla lehnout, a teď prosím tě odejdi, Theo. Chci jít zase spát," řekla jsem už klidným hlasem. On váhal, ale pak odešel.
Vrátila jsem se zpět do postele a usínala. Po chvilce však někdo vstoupil bez klepání. Z toho jsem usoudila, že to je buď Anet, nebo Jeny, proto jsem se ani nehla a usínala dál.
Najednou někdo ze mě strhl peřinu.
„Rozhodl jsem se, že neodejdu a vytáhnu tě ven, je ještě brzo na spaní,"
otočila jsem se a zase tam stal Theo a lišácky mě pozoroval. „Řekla jsem ti, abys odešel, já nikam nejdu," odbyla jsem ho se zamračením a lehla si zpátky zády k němu.
To jsem však dělat neměla. „P... . pře. . přestaň... mě... L. . lehtat," smála jsem se. „Půjdeš se mnou ven," řekl a nepřestával mě lechtat .
„N...Nikdy!" křikla jsem a smála se dál.
To jsem však říkat neměla. Než jsem se nadála, už mě nelechtal, ale měl mě přehozenou přes rameno a šel ven z chatky. Začala jsem to mlátit, ať mě okamžitě pustí, ale on nic neřekl a šel dál svižným krokem. Došel až k pěšině u lesa, a pak mě položil zpátky na zem. Okamžitě jsem po něm začala křičet a mlátit ho, ale on mi po chvilce dokázal chytit obě ruce a pevně je stisk, abych se nemohla hnout. S nadávkami jsem však pokračovala dál, ale on mě umlčel polibkem. Okamžitě jsem se odtáhla, kopla ho na citlivé místo, čímž uvolnil stisk rukou a já se vyprostila. „Promiň za ten kopanec, ale neměl sis tolik dovolovat," odsekla jsem a rychle běžela do chatky. Cestu jsem si zkrátila skrz les, ale neviděla jsem na zem a zakopla o tlustou větev. Narazila jsem kolenem do kamene a projela mi jím ostrá bolest. Sykla jsem bolestí, ale ne moc, aby to nikdo neslyšel. Vstala jsem a odkulhala do chatky. Holky tam ještě nebyly, tak jsem vytáhla lékárničku, kterou mi mamka ještě sbalila, a vydezinfikovala jsem si ránu. Tekla mi krev a otékalo mi koleno. Po obvázání kolene jsem si vzala tepláky, aby nikdo koleno neviděl a šla jsem si lehnout. Po ani ne minutě jsem slyšela smích a kroky holek tak jsem se rychle zachumlala pod peřinu a dělala, že spím.
Přišly dovnitř a opravdu si myslely, že spím, tak byly potichu. Převlekly se do pyžama a šly spát. Já jsem musela myslet na to, co se stalo venku s Theodorem. On mě opravdu políbil? Nemohla jsem tomu uvěřit. Jako ne, že by neuměl líbat, ale opravdu mě naštvalo, jak si mě přehodil přes rameno, jako nějaké tričko a tím polibkem mě už totálně rozhodil. Byla jsem rozzuřená a zmatená. Políbil mě... Na nic jiného jsem teď nemohla myslet. Vzpomněla jsem si ale na to, co nám s Anet řekla Jeny. Je to děvkař a lamač srdcí.
Všechny jen využívá a má je jako hračku, pomyslela jsem si, ale stále jsem měla pocit, že v něm je něco dobrého a na to špatné jsem nemyslela. Ne! Co to dělám OMG...! Proč nad tím přemýšlím... Vždyť je to jen ukradený polibek, nic víc. Nebo ne? Měla jsem plnou hlavu už a usnula jsem po chvilce.