Náš tábor, náš život✔️

Párty

Z pohledu Simon:

Bože, jak mě to v té nemocnici nebaví. Nenávidím nemocnice už od narození snad a už tady trčím něco kolem měsíce.
Příští pátek mě, ale konečně pustí s tím, že budu docházet na rehabilitace.
Nohy už mám pohyblivější. Teprve včera jsem poprvé dokázala ujít pár kroků s berlemi a byl to osvěžující pocit zase stát.
Dneska jsem taky sice chodila, ale spíše jsem musela cvičit. Ty bolesti se už mírní, ale stále jsou.

Anet, Seb ani Theo dneska nepřijdou, protože jdou na nějakou párty Davida ze třeťáku. Strašně jim závidím. Nejraději bych šla s nimi a pořádně se opila, jenže drží mě jaksi stěny nemocnice, takže mám smůlu.
Konečně mám normální pokoj i s televizí a mám tam snad všechny programy...
Stěny jsou lehce zelenkavé a mám i balkón, ze kterého je nádherný výhled.
Chtěla jsem se jít projít s berlemi a zkusit posunout své možnosti, jenže někdo zaklepal a vyrušil mě.
„Čau, ségra, co ty tu tak sama?" uchechtla se Kristýna ve dveřích.
„Čau. Chtěla jsem se jít projít trošku, jenže jsi mě vyrušila," mrkla jsem na ni a sedla si.
„Kdy jdeš domů? Chci tě někam vzít," řekla a sedla si do křesla u postele.
„V sobotu, kam mě chceš vzít? Zase budu mezi tvýma gangama?" přeměřila jsem si ji a čekala na odpověď.
„Ne, neboj, je to překvapení," usmála se, ale neměla jsem z toho dobrý pocit.
„Fajn, kdy hodláš říct našim, že jsi živá?" změnila jsem téma.
„Simon... Já na to nejsem připravená a navíc jsem si už zvykla být sama," odpověděla a sklopila zrak. „Hele, já to chápu, jenže nechci takto žít. Víš, jaké to je vidět je, jak se trápí a předstírat před nimi, že jsi... No, prostě, že tady nejsi?" fakt jsem chtěla, ať to řekne rodičům, protože jestli to neudělá ona, udělám to dřív nebo později já.
„Já vím, alespoň mi dej nějaký čas, prosím," podívala se na mě a já jen poraženecky přikývla.
Chvíli tady ještě pak byla, ale jako obvykle všechny návštěvy musí odejít a ségra nebyla výjimkou. Odešla a já byla opět sama.
Dostala jsem večeři, která byla odporná a pak šla spát.

Z pohledu Anet:

Připravuju se na tu párty u Davida a nevím, co si vzít, jestli šaty nebo jeany.
Nakonec vyhrály roztrhané modré jeany pruhovaný bílo šedý crop top a černá koženka.
Vlasy jsem si jen rozčesala a nechala je volně. Pak jsem si dala řasenku a průhledný lesk a konečně šla za Sebem, který už čekal s Theodorem před domem.
Obula jsem si ještě Nike černé tenisky, rozloučila se s mámou a vyrazila.

„Opovažte se oba dva dneska zřídit, jo?" uchechtla jsem se.
Dům od Davida byl od mého jen o pár ulic dál, takže jsme šli pěšky a byli tam asi za půl hodiny.
Už z dálky šla slyšet hudba a ječící studenti.
Prošli jsme hloučkem lidí směrem k baru a vzali si nějakou limonádu. Nebyla špatná, ale byla trochu hořká, což naznačovalo asi, že v ní je alkohol.
Vypila jsem limonádu a sedla si na barovou židli.
„Pojď tančit, krásko, moje," řekl Sebastian a já jen zakroutila hlavou.
„Promiň, ale nechci tančit," usmála jsem se na něj a on to díky bohu pochopil.
„Fajn, ale později si zatančíme," mrkl na mě a věnoval mi krátký polibek.
„S tím nepočítej," zasmála jsem se a vzala si další kelímek s limonádou.
Sebastian se nějak ztratil v tom hloučku asi třiceti lidí, takže jsem zůstala sama s Theodorem.
Povídali jsme si a pili limonádu. Myslím, že jsem v sobě měla asi 7 kelímků. Byla jsem plná energie, šťastná uvolněná a všechno mi připadalo směšné, dokonce i bolest hlavy jsem si vysvětlovala jako malé skřítky, kteří mají v mém mozku vlastní párty.
„Jdu si zatančit," trošku opilecky jsem řekla a nečekala na odpověď.
Protlačila jsem se mezi lidmi doprostřed a začala tančit.
Po chvilce mě někdo chytil za boky a já si toho nevšímala a hýbala se dál.
Najednou mě však dotyčný otočil a ušklíbl se. Byl to David. Chytil mě za ruku a táhl pryč, ale začala jsem se vzpírat a kopat. Stisk měl silný, což bylo asi jediné. Využila jsem jeho nepozornosti a kopla ho na nejcitlivější místo. Ihned stisk povolil a já se začala rychle rvát mezi lidmi pryč.
Našla jsem Thea u baru, jak se ládoval jednohubkami a limonádou.
„Theo, prosím, chci jít už domů. Nevíš, kde je Seb?" zeptala jsem se ho, ale pouze zakroutil hlavou.

Vydala jsem se ho tedy hledat sama, ale nikde jsem ho nemohla najít.
Rozhodla jsem se, že půjdu bez něho a prošla vchodovými dveřmi a uviděla ho s nějakou holkou. Myslím, že to byla Alex z jeho třídy. Nic nedělali, jen si povídali, ale dost blízko u sebe. Naštvala jsem se, i když nevím, proč a šla za ním.
„Bavíš se dobře?" vyjela jsem po něm.
„Ahoj, lásko, jen jsem si povídal," usmál se a chtěl mě políbit, jenže jsem otočila hlavou.
„Když jste si povídali, tak proč tak blízko? Myslím, že by jste se slyšeli i metr minimálně od sebe," svraštila jsem obočí a Alex nevěnovala ani jeden pohled. „Ale no taak, ty žárlíš?" zeptal se Seb. „Ne, nežárlím, jen jsem unavená a chci jít domů," zalhala jsem. „No dobře, půjdu s tebou," usmál se a vzal mě kolem pasu. „Nemusíš, vidím, že máš lepší společnost," odsekla jsem, vysmekla se a šla pryč.

Po chvíli mě dohnal a nechápavě se na mě díval. „Proč ti tak vadilo, že jsem si s Alexou povídal?" zeptal se mě podezíravě. „Mně to nevadí, vůbec ne...," řekla jsem a pokračovala v cestě. „Přiznej se, ty žárlíš," uchechtl se a já jen protočila očima.
Možná měl pravdu. Ano, žárlila jsem možná trochu, ale nemusí si ze mě dělat srandu.
„Ale no tak, lásko. Vždyť já tě miluju a neublížil bych ti. To víš ne? Alex je oproti tobě nula, tak se prosím nezlob," udělal psí kukuč a já se musela pousmát. „No dobře," jen jsem řekla a lehce ho políbila. Seb polibek prohloubil a my se líbali jak draví.
Stejně jsme se museli však odtáhnout kvůli nedostatku vzduchu a pokračovali v cestě.

U domu jsem ho ještě políbila a šli jsme k nám.
Nikdo doma nebyl, což bylo zvláštní. Vešla jsem do kuchyně a uviděla na lednici vzkaz.

Ahoj, zlatíčko. Musela jsem jet do práce. Vrátím se v pondělí, tak se to tady snaž sama vydržet.
Máma.
PS: v lednici máš večeři, tak si ji ohřej

Dočetla jsem a ukázala to Sebovi.
„Nechceš tady ty dva dny přespat?" zeptala jsem se a on přikývl. Zadíval se mi do očí a nasadil šibalský úsměv. Začal se přibližovat. Když už byl blízko, přitáhl si mě blíže a začal mě vášnivě líbat. S radostí jsem spolupracovala.
Jel rukou pod tričko, a pak až k lemu trička. Po chvilce už triko bylo někde v rohu kuchyně a tak to šlo dál. Nechtěla jsem být pozadu, tak jsem mu přetáhla tričko přes hlavu a to letělo k tomu mému. Asi si dokážete představit, jak to pokračovalo...