Jedeme na tábor?! Slyšíme dobře?!

12.3K 297 13
                                    

Z pohledu Simon:

,,No to si ze mě děláte srandu?! Nikam nejedu! Nepojedu na žádný debilní tábor!! Nikoho tam neznám a navíc nesnáším tábory!!" Já a tábor? To nejde dohromady! Fakt jsem byla naštvaná, když mi to mamka s taťkou řekli, a ještě k tomu den před odjezdem. ,,Přestaň tady řvát! Jedeš na tábor, ať se ti to líbí, nebo ne!" řekla zvýšeným hlasem mamka. "Neboj se. Určitě se ti tam bude líbit a najdeš si spoustu přátel. A navíc, Anet jede taky, takže tam budeš někoho znát."
,,Fajn, jak chceš," nechtěla jsem se hádat, proto jsem odešla do pokoje a sbalila si věci.
Ihned jsem napsala Anet, abych se přesvědčila, zda mamka říkala pravdu.
(S - Simon, A - Anet)

S: Anet! Taky ses dozvěděla tu úžasnou novinu?
A: Teď jsem se to Dozvěděla. Jsem naštvaná, měly plány na léto, místo toho míříme na debilní tábor plný fakanů...
S: Taky mě to štve, ale co mám dělat? Nechci být na ni hnusná... Hlavně ne teď po té nehodě...
A: Snad to přežijeme, ráno nás můj taťka odveze, jo? Hlavně přijď v čas, prosím tě... :D
S: Co jsi tím chtěla říct? :D Já nikdy nechodím pozdě, to ty máš hodinky vždycky po předu.
A: Jojo, to nezakecáš :P Jdu se teď balit, uvidíme se ráno. Ahoj
S: Okay. Ahoj.

Odložila jsem mobil a šla si sbalit věci a připravit se na zítřek.
Měla jsem jeden kufr a vak na 20 dní. Ano, nevěděla jsem, jestli to bude stačit, ale doufala jsem, že snad ano. Byla jsem vyčerpaná, tak jsem se šla ještě vysprchovat a pak se zachumlala do peřin a usla.

Z pohledu Anet:

Hned jak jsem se dozvěděla, že jedu na tábor, šla jsem okamžitě napsat Simči. Ta mi to jen potvrdila. Byla jsem opravdu naštvaná, protože jsme měly už naplánované aktivity přes léto, ale rodiče se musí poslechnout, že ano.
Simča by nejela na tábor za žádnou cenu, byla strašně tvrdohlavá, ale nechtěla přidělávat starosti rodičům teď po té nehodě. Abych objasnila o jakou nehodu se jedná...

Jednou večer jela Simča v autě se svou starší sestrou Kristýnou, zpívaly si a smály se. Z ničeho nic však auto před nimi napálilo do nich... Simča byla asi něco málo přes měsíc v nemocnici a zotavovala se, ale její sestra, ta to bohužel nepřežila. Je to už více, než půl roku a ona má stále výčitky, že je to její vina, ale byla to přece nehoda. Od té doby Simča přestala zpívat a něco se v ní zlomilo. A hlavně, když na ni posvítí ostré reflektory, nebo něco podobného, okamžitě se jí vybaví ta nehoda a zhroutí se. Bylo mi jí strašně líto, ale už se to trochu zlepšilo.
Její rodiče to na sobě nedávají znát, ale jsem si jistá, že cítí stejné zoufalství jako Simon.
Opravdu mi jich bylo líto.

***

Po krátkém psaní se Simčou, jsem si vzala kufr a začala se balit. Doufala jsem, že jsem si nic nezapomněla a šla do koupelny si napustit vanu. Byla jsem v ní dlouho, ale pak už voda začala chladnout a já se rozhodla vylézt.
 Během chvilky jsem usnula a probudila jsem se, až když se mnou začala třást máma, ať vstávám, jinak přijedeme pozdě.

Zabořila jsem se do polštáře a chtěla ještě dospat, jenže přišel táta a začal mě z postele tahat za nohy. Nejlepší způsob, jak mě dostat z postele, ovšem já jsem z toho byla na nervy.

Neochotně jsem vstala a šla se převléct. Venku bylo tak 28 stupňů, proto jsem se rozhodla pro džínové kraťasy, šedé tričko a kolem pasu modročernou kostkovanou košili. Boty jsem si vzala tmavě modré sportovní Nike a kšiltovku taky Nike. Není se čemu divit, Nike byla moje nejoblíbenější značka.
Poté, co jsem se oblékla, jsem vyrazila do koupelny dostatečně upravit. Jen jsem si upletla jednoduchý cop pod kšiltovku a opláchla obličej, jelikož se nemaluji. 
Mamka mi udělala palačinky s čokoládovou polevou a džus. Jako nebylo to špatné, ale popravdě, nikdo neuměl lepší palačinky, než Simča. Byla v tom opravdu dobrá, ale je to to jediné, co umí uvařit dobře. Kdyby mě teď slyšela, tak by se nejspíš urazila a po chvilce se tomu uchechtla, ale bavilo mě ji takto škádlit.

Uslyšela jsem zvonek a viděla Simon ve dveřích s kufrem. Vzala jsem si svůj kufr a spolu s tátou jsme vyrazili k autu, do kterého jsme dali kufry a vyrazili na cestu.

Z pohledu Simon:

Není nic horšího, než budík po ránu. Vypnula jsem ho a neochotně vstala z postele. Namířila jsem si to rovnou do koupelny a opláchla si studenou vodou obličej, abych se probrala. Udělala jsem si drdol a šla ke skříni. Rozhodovala jsem se dlouho mezi legínama a kraťasama, ale nakonec zvítězily černé kraťasy. K těm jsem si dala bílý crop top s potiskem, kolem pasu šedý svetřík a bílé conversky. Vlasy jsem si spletla do dvou copů a nalíčila se. Udělala jsem si linky, protože bez nich bych nikam nevyšla, a dala si řasenku. Zkontrolovala jsem si čas a šla se nasnídat cereálií.
Po snídani jsem si šla pro kufr a rozloučila se s rodiči.
,,Tak já jdu, ahoj!" 
,,Buď hodná a neudělej nám ostudu," řekla mamka a dala mi pusu na čelo .
,,Vždyť já jsem vždycky hodná!" prohodila jsem ironicky, vzala si kufr a vyšla před dům směrem k domu od Anet. Bydlela přes ulici, takže do dvou minut jsem stála u jejich dveří a čekala na ni a jejího tátu.
Naložili jsme kufry do auta a vyrazili na cestu, vstříc strašnému pobytu na táboře .

Náš tábor, náš život✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat