Náš tábor, náš život✔️

Vyřádíme se a pobavíme

Z pohledu Anet:

Pomsta bude krutá a sladká. To jim nezapomenu, že mě hodili do vody i s oblečením... Teď jsem promočena na kost a oni se jen smějí? No tak to nee...
Vylezly jsme z vody a začali je mlátit všude možně a všichni jsme se smáli. Objala jsem pevně Sebastiana, aby byl taky promočený. Nejdřív mu to vadilo, protože voda byla opravdu ledová, ale po chvilce mě objal ještě více než já. Pomalu jsem odstupovala a on se mnou, ale nedával pozor a shodila jsem ho do vody. Bohužel mě držel pevně, takže jsem letěla s ním.
Voda mi už nepřišla tak ledová, takže jsem v ní zůstala a potápěla jsem Seba, zatím co Simča stále zápasila s Theodorem a smála se. Nevím, kdo vyhrál, jestli ona, nebo on, ale postřehla jsem, že taky skončil ve vodě a Simča jako jediná stala u břehu a chytala záchvaty smíchu a my taky.
Nakonec karma je svině, protože Simča nedávala pozor a Theo ji za nohu stáhl do vody, takže jsme všichni zápasili nakonec ve vodě.
Když už jsme hodně mrzli, vylezli jsme a šli se převléct, protože venku bylo 24° tipuju a pro mě je to zima, takže jsem se klepala a myslela si, že mám zimnici, ale přežila jsem to.

Konečně jsem se převlékla do suchého. Oblékla jsem si kraťasy, neboť rána na lýtku už vypadala celkem k světu, tričko s potiskem a lehkou mikinu, protože jsem stále mrzla z vody a šli jsme na oběd. K nám se přidali i kluci a sedli si v jídelně k našemu stolu. Přisedla si později i Jeny, Viola a Bettany. Opravdu jsme se dobře bavili a vyprávěli si vtipy a trapasy, které se nám staly.
Všimla si nás pak i Eliška a Nikola. Obě si sedly k našemu stolu a lepily se na Seba a Thea. Nevím, proč mi to tak vadilo, že je Eliška u Sebastiana, ale snažila jsem se to ignorovat, jenže Eliška to dělala naschvál. Probodávala mě pohledem, vysmívala se mi do obličeje a zkrátka... Snažila se mě vytočit a dařilo se jí to, ale kupodivu po chvilce Sebastian ji od sebe odtáhl a dále si s námi povídal. Eliška si ale nedala říct a dále se na něj lepila. Nemohla jsem to vydržet a odešla od stolu na chatku.
Chtělo se mi brečet, křičet a nevím, co ještě, ale zůstala jsem klidná a šla ještě spát, protože jsem toho dneska moc nenaspala.
Vylezla jsem na svou postel a usínala. Uslyšela jsem kroky u chatky a cvakající křiku, pak někdo vešel.
Myslela jsem, že to je Simča nebo Jeny, ale nevěděla jsem, kdo to je a zůstala nevyhne ležet a dělala, že spím.
„Anetko? Spíš?" zeptal se někdo tiše za mnou. Poznala jsem ten hlas... Byl to Sebastian.
„Anetko," znovu tázavě řekl a já stále dělala, že spím a neodpovídala jsem.
Přiblížil se až k mé posteli a pohladil mě po vlasech.
„Fakt tě mám rád. Budu tě vždycky bránit, ať to stojí, co to stojí a omlouvám se za to, co jsi před chvílí viděla v jídelně. Nechtěl jsem, aby na mě Eliška sahala a ovíjela se kolem mě. Promiň za vše," opět řekl tiše, že to nešlo skoro slyšet. Pousmála jsem se, ale nebylo to vidět, protože jsem ležela čelem ke zdi.
„Hezky se vyspi, uvidíme se na nástupu," opět pošeptal a odešel z chatky. Posadila jsem se na posteli a začala přemýšlet o tom, co mi řekl.
Opravdu si myslel, že spím nebo věděl, že jsem vzhůru? Nevěděla jsem, co se to teď stalo, ale probralo mě, když přišla Simča s Jeny a začali jsme si povídat o celém táboře nebo o programu, který bude následovat po poledním klidu.

****

To by jsme nebyly my že, kdyby jsme nepřišly na nástup pozdě. Leo nám dal trest za to, protože to bylo už po čtvrté. „Opět pozdě, děvčata? Dobře tak, aby jste se naučily chodit v čas, uklidíte jídelnu po večeři," uchechtl se a opět na hodil vážný výraz.
„Takže tábotníci. Dneska dáme místo soutěží sekce. Pro ty, co neví, co to je... Sekce je několik aktivit najednou a vy si můžete vybrat jakoukoli chcete," všichni zajásali a Leo pokračoval.
„Sekce první bude hip hop s Nickem. Druhá bude kreslení s Patricii. Třetí bude strašení s Thomasem, což se vypráví strašidelné příběhy a nejsou moc určené nejmenším. Čtvrtá bude luna park s Ritou," opět všichni zajásali a tleskali. „Tak a teď si běžte vybrat sekci, která se vám líbí, uvidíme se u večeře!" dopověděl Leo a během okamžiku se všichni rozutekli.
„Tak co, Anet, kam půjdeš?" zeptala se mě Simča.
„Já půjdu na tanec, však mě znáš," rozzářeně jsem odpověděla a usmála se.
„A kam půjdete vy?" zeptala jsem se Simon a Jeny.
„No já půjdu jako vždycky na strašení. Miluju ho a navíc Thomas to vypráví úplně luxusně," řekla nadšeně Jeny.
„Já půjdu asi na kreslení, a pak se přidám na ten hip hop" pousmála se Simča.
„Jo a nezapomeň mi nakreslit portrét, víš, že to umíš kreslit luxusně," uchechtla jsem se na Simču a zasmála jsem se.
„Dobře, dobře, něco unikátního jo? Fajn, máš to mít," zasmály jsme se všechny a vydaly se na své sekce.

*****

A raz dva tři a otočka.
Kroky byly pro mě lehké, protože jsem chodila sedm let do limitu. Taneční skupiny juniorů, která je nejlepší v republice.
Nick nám ukázal celou sestavu a opravdu luxusně umí tančit, což jsem od něj opravdu nečekala.
Učili jsme se to postupně ti, co chtěli tančit. Už jsem uměla polovinu sestavy, když zrovna přišla Simča a přidala se taky. Obě jsme si to užívaly a učily se rychle. Nakonec jsme se to konečně naučily a celou dobu si to potom opakovaly a přidávaly i jiné kroky, takže to bylo ještě lepší, musím uznat.

Po skončení sekcí jsme šly na večeři a sedly si jako vždycky na naše místo v rohu jídelny.
Na večeři dnes byla krupice, kterou miluju a povedla se jim lépe než mně. Já vařit moc neumím, jsem schopna připálit i vodu, ale jako... Snažím se.
Po večeři jsme musely počkat, než všichni odejdou a uklidily ji, jak nám nařídil Leo. Byla to fuška, ale uklidily jsme ji celkem rychle, takže jsme pak ještě stihly táborák.
Sedly jsme si na lavičku kolem ohně, začaly si opékat buřt a zpívaly písně s ostatními. Například Údolí vran, což byla místní hymna tábora. Bylo nám opravdu dobře, takže Leo skončil táborák až o půl dvanácté večer. Holky šly do chatky a já se šla osprchovat. V umývárně bylo naštěstí málo holek, takže jsem nemusela čekat, než budou volné sprchy.
Pod sprchou jsem byla asi čtvrt hodiny a čistila si myšlenky. Musím říct, že to opravdu pomáhá a zlepšuje náladu, i když jsem už byla dost unavená.
Po sprše jsem si vzala věci a vrátila se na chatku, kde už Jeny spala a Simča si četla knížku.
Vylezla jsem si na svou postel a začala si taky číst svou knížku. Po chvilce jsem ale byla hrozně ospalá, takže jsem knížku zavřela a šla spát.

******

Vzbudila jsem se uprostřed noci a nemohla už usnout.
V chatce jsem se nudila tak jsem se tepleji oblékla a šla se projít k lesu.
Sedla jsem si na lavičku a opřela se o strom. Byla nádherná obloha bez mraků, takže šly krásně vidět hvězdy. Sledovala jsem vozy a zvířata ve hvězdách, ale moc mi to nešlo tak jsem jen přemýšlela nad tím, kdo vyspělý žije ještě ve vesmíru, a jestli nás už našli. Po chvilce mě vsak někdo vyrušil z mého přemýšlení.
„Čau, náměsíčná," uchechtl se hlas. Podívá jsem se, kdo to byl.
„Ahoj, Zbyňku, co tady děláš? A proč mi říkáš náměsíčná?" poznamenala jsem a sledovala dále oblohu.
„Jen tak se procházím a odvádím náměsíčné lidi zpátky do chatek," šibalsky se zasmál a já jen protočila očima.
„Jo a náměsíčná jsi, protože jaký normální člověk se prochází ve tři ráno u lesa?" uchechtl se a já taky.
Chvilku jsme si povídali o všem možným, ale pak mě opět přemohla únava a já šla na chatku. Zbyněk mě doprovodil. U chatky mi popřál dobrou noc a odešel do té své.
Vešla jsem opatrně do chatky, abych nevzbudila holky a konečně zase spát.