Náš tábor, náš život✔️

Neovládám se...

Z pohledu Simon:

Po obědě jsem se asi cca v 16:00 šla projít, a protože Anet měla návštěvu, tak jsem šla sama, ale po chvíli se ke mně přidal Theo. ,,Kampak jdeš?" zeptal se.
„Jen se tady po okolí projít a připomenout si, kde co je," odpověděla jsem a šla." A nechceš mě tu provést?" a podíval se na mě. ,,No to mužů," řekla jsem. Ukázala jsem mu, kde je škola, nějaké obchody, pak kde chodím s Anet, když máme čas. Taky, kde chodíme do kina, knihovny a další věci. ,,To by mělo být asi vše, nebo co ještě by jsi chtěl vidět?" otočila jsem se na něho. Rychle se přibližoval a já pochopila, co chce udělat. Chtěl mě políbit, ale já jsem prostě nemohla.
Tak jsem ho rychle objala. Theo se na chvíli zarazil, protože mě chtěl políbit, ale nakonec mě jenom pevně objal. Ještě jsme si sedlo na houpačky a chvíli povídali. ,,Co Seban?" rychle jsem se otázala. ,,Volal jsem mu, jestli nepůjdeme ven nebo něco podniknout, ale říkal, že nemá čas. Protože ho znám, tak času má dost a vše dělá na poslední chvíli," ušklíbl se Theo. ,,Takže se na tebe vybodl," uchechtla jsem se. ,,No, vlastně jo, od tábora nešel ven, což je divné," řekl. ,,Anet taky ne, takže mám nápad, zítra půjdu ven a vytáhnu Anet a ty zajedeš pro Seba," usmála jsem se.
„To je bezva, ale já zítra nemůžu, musíme s rodiči pryč," řekl smutně. ,,No tak někdy příště," řekla jsem. Šli jsme už domů, bylo tak 19:30, když jsme přišli k našemu vchodu. Trochu jsem se zarazila a zůstala stát na místě. Nevěděla jsem, co dělám, ale musela jsem to udělat. Ve chvíli, kdy se za mnou otočil, jsem se bleskově ocitla u jeho těla, narušila osobní zónu a políbila ho.

Bože, jak mně ty jeho rty takchyběly... Bylo mi jedno, jestli se na nás někdo dívá, jestli chce jít někdo dovchodu, protože jsme ho celý zabírali my dva. Užívali jsme si oba tenneskutečně krásný polibek, ale pak jsem se odtáhla a utekla do bytu. Slyšelajsem ho za sebou, jak běží po schodech, ale já byla rychlejší a zavřela se vbytě. Poslední, co jsem slyšela, než jsem dveře zavřela bylo jedno slovo, kterémě paralyzovalo, i když bylo normální, jenže vycházelo z jeho úst... Slovo počkej... Slyšela jsem ho stále zadveřmi, ale potom to vzdal a šel do svého bytu. Utíkala jsem do svého pokoje, vekterém jsem se zamkla a sjela po dveřích až na zem.

Anet: Čau, Simi, jak je?

Simon: Ahoj, Anet. V pohodě. Co potřebuješ?

A: Chci se ti s něčím svěřit :)

S: no povídej, jsem zvědavá :D

A: no... Dneska byl u nás Sebastian a já ho představila mamce. Přijala ho dobře a i večeřel s námi, ale pak v pokoji malém k něčemu došlo...

S: ou... To jsem ráda, že ho přijala, ale k tomu, co se stalo po večeři... Jak myslíš malém? ;)

A: noo... Jednoduše. Líbali jsme se, a jak jsem řekla... Prostě málem potom došlo i na víc, ale já to zadrhla.

S: ahaa... Chápu :/ . Já dneska měla taky zajímavý den.

A: jak moc zajímavý? :D

S: celkem dost. Políbila jsem Theodora, ale pak jsem utekla do bytu. Nevím, co mě to popadlo, ale stalo se...

A: proč jsi utekla? Vždyť se máte rádi, a pokud vím, tak až moc. Milujete se, tak proč jsi utekla?

S: já sama ani nevím... Styděla jsem se, byla jsem nervózní... Sakra, já nevím :/

A: ajj... Nemáš se za co stydět. Vždyť vy dva patříte k sobě ;)

S: Možná, ale nevím... Už musím jít, tak ahoj

A: pa :)

Odložila jsem mobil a sekla sebou na postel. Nemohla jsem nad ničím přemýšlet... Byla jsem zmatená a opět jsem nevěděla, co mám dělat... Neměla jsem chuť ani večeřet, tak jsem šla rovnou se vysprchovat a spát. Nastavila jsem si ještě budík na ráno a pak už se jen zachumlala do peřiny a usla.

***

No bezva, zazvonil mi budík, tak jsem ho vypla a spala dál. ,,Simi, ty nejdeš do školy?!" zakřičela moje mamka. ,,Cože? Jaká ško... sakra, sakra, zase nestíhám," rychle jsem vstala a šla do koupelny si umýt obličej, a pak se nalíčit. Rychle jsem na sebe něco hodila a šla na snídani.

S : Anet, jdeš ty, já nestíhám :) :D

A : Jaj, zase? :) Tak jo, za chvíli tam jsem :)

S : Díky, Anet :)

A: Nz, ale pospěš si, do 10 min jsem u tebe, ještě něco musím udělat. ;)

S : OK, to snad stihnu :)

Vzhledem tomu, že jsem nestíhala, tak jsem si nakonec tu snídani neudělala a na svačinu si vzala jablko. Otevřela jsem dveře a málem vrazila do Anet a Thea, kteří si spolu povídali.
Zůstala jsem stát přikovaná k zemi a hleděla na Thea. Styděla jsem se za ten včerejšek a to celkem dost, protože jsem ještě k tomu pak utekla... ,,Simi, žiješ?" uchechtla se Anet. ,,C...Co? Jo jo, žiju. Pojď už," táhla jsem ji za paži co nejrychleji, dokud jsme nevyšli před vchod. ,,Co jsi tam s ním dělala? O čem jste mluvili? Pro-," nedořekla jsem to, protože mi skočila do řeči. ,,Dost otázek. Narazila jsem na něj, tak jsme se zakecali. Pojď, musíme jít," nervózně řekla a já nic raději nenamítala a následovala ji. Prošli jsme asi pět bloků, než jsme zastavili. ,,Anet, co tady děláme, když je škola na druhé straně?" zeptala jsem se ji nechápavě. ,,Uvidíš. Je to překvapení," ušklíbla se Anet a já jen protočila očima. Nemám ráda překvapení, takže jsem začínala být nervózní. Najednou mi však někdo zakryl oči a já mírně poskočila leknutím. ,,Hádej, kdo to je?" řekl mužský hlas za mnou a já hned poznala, kdo to je. Sebastian... ,,Já tě zabiju, Sebastiane," začala jsem se smát a objala ho. ,,Čau, kočky," řekl nám, ale myslím, že to spíš věnoval Anet. Odtáhla jsem se od něj a pozorovala ho, jak se vítá s Anet. Políbil ji a objal. Trvalo to celkem dlouho, takže jsem si odkašlala, aby si vzpomněli, co se děje. ,,Ehm... Jdeme?" poznamenala jsem a nuceně šli do vězení, kterému se říká škola.

Sotva jsme vešli do budovy, uslyšeli jsme ten známý kravál. ,,A jsme tady," vzdychla Anet a Sebastian ji chytil kolem pasu a políbil. ,,Neboj, to zvládneme," usmál se Sebas na Anet. Nevím, proč jsem se tady cítila tak... Navíc? ,,Lidi, já jdu do třídy. Uvidíme se pak," řekla jsem jim a odešla do třídy. Sedla jsem si do mojí druhé lavice u okna, ve které sedíme s Anet každý rok.
Vzala jsem si mobil, sluchátka a pustila si písničky, smířená už se začátkem školního roku.