Náš tábor, náš život✔️

Zákon schvalnosti

Z pohledu Sebastiana:

Zazvonil jsem s Theodorem a Simčou na dveře od Anet a čekal. Po chvilce otevřela a doslova mi vyrazila dech. Uvědomil jsem si, že jsem ji nikdy neviděl ještě v sukni. Opravdu byla nádherná a slušelo ji to, ale všiml jsem si, že je drobnější, takže si ji budu muset vykrmit. Hned jsem se k ní přiblížil a dlouze políbil, protože jsem nemohl odolat. „Vypadáš opravdu nádherně," pošeptal jsem jí a odtáhl se. „Tak jdeme ne?" řekl jsem a chytl se za ruku od Anet. Vyšli jsme a cestou si povídali. Viděl jsem, jak se Simča červená, kdykoliv ji Theo políbí nebo se jen na ni podívá. Theo si toho všiml, takže ji škádlí, objímá, lechtá nebo líbá. Nad tím jsem se musel smát a Anet taky. Aby však ani Anet nebyla pozadu, začal jsem ji lechtat a pusinkovat kamkoli to šlo. „N... No tak! M... Mu... Musíme jí.. Jít do toho ki.. Kina!" málem to nemohla Anet doříct, jak se smála. Nakonec jsem ji přece jenom pustil a vydali jsme se poklusem do kina. Koupil jsem lístky a šli koupit ještě popcorn a cocu. Konečně jsme si sedli a čekali, než to začne. Sice jsem moc nevěděl, o čem tento film bude, ale stačilo mi slovo Spiderman, abych si mohl udělat představu.
Po asi půl hodině dívání, si mi Anet položila hlavu na moje rameno a já ji objal kolem ramen. Simča se neustále s Theodorem smála a to musím uznat, že její smích byl opravdu legrační. Popcorn a Colu jsme už dávno dobrali, takže nám zbýval pouze film. Byly tam luxusní momentky, ale také i nudné. Přežili jsme to však všichni ve zdraví.

Po skončení filmu jsme se šli najíst do nejbližší restaurace, kde jsme pozvaly holky na jídlo jako praví gentlemani.
„Tak co? Vyřešili jste to, co jste chtěli?" zeptala se Anet. Podívali jsme se na sebe s Theodorem. „No, ještě něco chybí, ale jinak už to máme," řekl jsem a Theo souhlasil. „A co vlastně jste řešili?" zeptala se Simča. Theo si k ní sedl blíže a objal ji. „To je jedno," mrkl na ni.
Někdy si říkám, proč ti dva nejsou spolu. Strašně by jim to slušelo a navíc ji Theo miluje, vážně je nechápu. „Sebe, jsi přítomen? Nad čím přemýšlíš?" řekla Anet a začala se smát. „Co? Jo. Nad ničím," usmál jsem se a objal ji.
Povídali jsme si ještě chvíli. „Nechcete už domu?" řekla Anet a usmála se. „Já už bych taky šla," řekla Simča. Mně to bylo jedno, ale taky jsem to odsouhlasil. Zvedli jsme se a šli. Theo byl se Simčou vepředu a povídali si.
„Nad čím porad přemýšlíš? Stalo se něco?" zeptala se Anet a zastavila mě.
Podívala se mi do očí, a pak mě políbila. Byl jsem rád, že to udělala. Odtáhla se a ustaraně se podívala. „Nic se nestalo, vážně. Jen mě strašně zajímá, co je mezi nimi," a ukázal jsem na Thea a Simču. „Taky mě to zajímá, ale Simča mi říká, že nic. Tomuhle tématu se vyhýbá. Tak to neřeším," řekla Anet. Usmál jsem se a propletl jsem prsty s jejími. Rozloučili jsme se s Theodorem a Simčou a šli k baráku od Anet.

Bohužel už jsme byli u jejího baráku. Chvíli jsme se na sebe dívali, a pak jsem ji musel políbit. Hned mi to oplácela. Bylo mi s ní tak úžasně, jako bych měl vše na světě. „Nechtěl bys přespat u nás?" řekla Anet a já kývl a začal ji líbat. Otevřely se dveře a v nich stál táta od Anet, tak jsme se odtáhli. Věřte mi, ale docela jsem se ho bál byl takový rázný. „Ahoj, tati, já myslela, že už spíš, když ráno brzo vstáváš. Jinak tohle je Sebastian," řekla Anet a trochu se jí třepal hlas. „Dobrý večer," řekl jsem ani ne moc nahlas.
„No, ahoj. Chystal jsem se, ale slyšel jsem něco, tak jsem se šel podívat," řekl a podíval se na mě, jako by mě chtěl zabít. „Tati, Seb to má daleko domů, může tu přespat?" zeptala se ho. Ani jsem nevěřil, že by mě tu nechal přespat, ale Anet to zkusit může. „No, já ho tam klidně zavezu," řekl. No, myslím, že by to nedopadlo dobře. „Tati, no tak, prosím, jen dnes," řekla tak sladce. „No dobře, pro tentokrát," podíval se na mě a pustil nás dovnitř. Anet mě rychle vedla do pokoje, a když jsme tam byli, tak jsme si oba oddychli. „Wow, tvůj táta umí nahnat strach," řekl jsem. „Někdy jo, ale jinak je to super táta. Když jde o kluky, tak to je jak v práci při výslechu," řekla a ušklíbla se. „Počkat, při výslechu? Co má za práci?" zeptal jsem se. „Policajt," řekla a já jsem stál jako přikovaný k zemi. Nakonec jsem přišel za ni a políbil ji, jak nejlépe jsem uměl. Spolupracovala a já byl za to rád. Potom se odtáhla. „Ale nemůže mi říkat, koho můžu a nemůžu milovat," pošeptala a usmála se na mě. Lehli jsme si na postel a povídali si. Potom jsem si uvědomil, že mluvím jen já a ona mi usla opřená o mou hruď. „Jsem rád, že tě mám. Moc tě miluju," pošeptal jsem a dal jí pusu do vlasů. Uvědomil jsem si, že mam věci do školy doma, ale bylo mi to jedno a přitáhl jsem si ji více k sobě a usl jsem.

Vzbudil jsem se a Anet vedle mě neležela. Rychle jsem se posadil na postel. „Co tak vyvádíš? Byla jsem v koupelně," řekla a zasmála se. Otočil jsem se a ona se tam opírala o futra.
„Tak tohle mi nedělej, myslel jsem, že se probudím vedle tebe," řekl jsem sklesle.
Přišla za mnou a sedla si na postel. Chtěla něco říct, ale já ji něžně políbil. „Dobré ráno, krásko," řekl jsem a podíval se na ni. Usmála se a řekla ,,Dobré ráno," a pročísla mi vlasy.
„Už je čas, aby jsme vylezli z pokoje, za chvíli tu bude Simča," dodala.
„Ale mně se nikam nechce, chci být jen s tebou," řekl jsem smutně. „No, to máš blbé, já už udělala snídani," uchechtla se a odcházela z pokoje. To mě tu nechala jo? Tak to ne. Rychle jsem šel za ní. „Ty jsi mě tam nechala samotného," řekl jsem, chytl jsem ji za pas a otočil ji čelem ke mně. „Říkal jsi, že nikam nechceš," uchechtla se a políbila mě. Už se chtěla odtáhnout, ale já ji k sobě přitáhl a začal líbat. „Dobré ráno," řekl hlas za námi a my se lekli, odtáhli a otočili. Málem jsem dostal infarkt. „Dobré ráno," řekli jsme společně. Opět to byl její táta. „Tati, neměl jsi byt v práci?" řekla Anet.
„Dnes začínám později. Vadí to snad?" řekl. „Ne, jen jsem myslela, že tu už nebudeš, udělala bych ti taky snídani," řekla potichu. Já tam stál, pozoroval a mlčel. Všichni jsme si sedli ke stolu a jedli. Bylo to výborné.
Táta od Anet se zvedl. „Tak já tedy půjdu, tak ahoj," dal jí pusu na líčko, propálil mě pohledem a vyšel z baráku. Konečně odjel do práce. „Sebe, ty máš věci doma, co?" zeptala se mě Anet a usmála se. „No jo, mám, ale to neva, myslím, že na dnešek mám vše ve skříňce, teda kromě propisky, ale tu si půjčím od Thea," řekl jsem a usmál se. „Už to můžeme dokončit," dodal jsem a šel k ní. Seděla na kuchyňské lince, tak jsem jí dal ruce kolem pasu a ona je spojila za mým krkem. Začali jsme se opět líbat a doufali jsme, že to nikdo nepřeruší. Polibky byli tak čisté a něžné, že jsem se cítil jak v sedmém nebi. Bohužel to překazil zvonek. Odtáhli jsme se a smutně se na sebe podívali. Anet slezla z linky, vzala si věci a šla ke dveřím a já za ní.