Náš tábor, náš život✔️

Riskujeme, ale stojí to za to!

Z pohledu Simon:

Musím říct, že se nám opravdu ta pomsta na ty mrchy povedla, byly opravdu vykolejené z míry. Šly se hned osprchovat z toho svědícího prášku a my se raději vrátily do chatky, protože už začínala večerka.
Na chatce jsme se ještě hodně dlouho smály a povídaly si, jenže pak přišla vedoucí Patricie a musely jsme jít spát, ale smály jsme se ještě dlouho a pak usly.

Vzbudila jsem se opět brzo ráno a šla se projít. Došla jsem na místo, které mi ukázal Theo. Strašně se mi tam líbilo, proto mě to tam táhlo.
Sedla jsem si na trávu u útesu, zaposlouchala jsem se do zvuků kolem sebe a prohlížela si krajinu.
Po půl hodině jsem si lehla do měkké trávy a pozorovala oblohu, dokud jsem neusla.

Probudila jsem se a ucítila něco na svých rtech. Někdo mě políbil. Odtáhla jsem se a ještě rozespale jsem se ohledla, kdo si dovolil ukrást si můj polibek.
„Co tady děláš Theo? Neměl bys spát?" zeptala jsem se ho a promnula si oči, abych se probudila.
„Šel jsem zachránit šípkovou Růženku," uchechtl se a usmál se. Neubránila jsem se a zasmála se taky.
„Kolik je hodin?" zeptala jsem se, protože jsem neměla vůbec pojem o čase.
„Něco po čtyřech ráno řekl bych," odpověděl Theo, přisedl si vedle mě a dal ruce kolem mých ramen. Nic jsem nenamítala a položila hlavu na jeho rameno.
Začalo svítat a bylo to nádherné. Zůstali jsme na útesu, dokud nevyšlo slunce, a pak se vrátili do tábora.
Cestou jsme si povídali a měli propletené prsty. Bylo mi s ním opravdu příjemně a cítila jsem k němu něco, co jsem si nedokázala vysvětlit.
Asi v polovině cesty mě zastavil.
Otočil se ke mně a usmál se.
„Princezno, moje, změnila jsi mi celý život. Nevím, co se to se mnou stalo, ale vím jedno," řekl tiše, ale dost srozumitelně. Usmála jsem se a neříkala nic.
Po chvilce ticha se přiblížil a přitiskl si mě k sobě.
„Nechci ti ublížit. Chci jen, abys byla moje princezna. Chci, aby ses smála, brečela, zlobila se kvůli mě.
Chci být jen tvůj a nikdy tě neopustit. Budu tě hlídat na každém tvém kroku a opatrovat tě. Chci se od tebe nikdy neoddělit a navždy žít jen pro tebe. Chc-" Skočila jsem mu do řeči a políbila ho. Přitiskl si mě silněji a polibky oplácel. Byla jsem jako v nebi, cítila jsem bezpečí a lásku, ze které jsem měla ovšem strach. Pomyslela jsem na Anetku a toho kreténa Sebastiana a nechtěla jsem, aby mě takto někdo ranil. Nechtěla jsem být ta, kterou vyměnil pouze za další. Odtáhla jsem si a sklopila zrak. Okamžitě pochopil proč.
Palcem mi lehce chytl za bradu a zvedl mi obličej, aby mi viděl do očí.
„Já bych ti nedokázal nikdy ublížit," usmál se na mě a já se začervenala.
Objala jsem ho pevně a po dlouhém objetí jsem se odtáhla a vyrazili jsme opět zpátky do tábora, protože začínala snídaně typla jsem si.
Došli jsme spolu s Theodorem do jídelny, kde jsme si vzali snídani a každý si sedli ke svému stolu.
„Kde jsi byla? Když jsme se probudily, tak jsi tam už nebyla," podotkla Anet a Jeny jen přikyvovala.
„Byla jsem se projít, omlouvám se,"
Odpověděla jsem a podívala se na Thea, který byl zabraný do rozhovoru s kluky.
Po snídani jsme šly rovnou na nástup a čekali, co se bude dít.
„Dobré ráno, všichni, jelikož je dneska nejteplejší den, co jste na tomto táboře, rozhodl jsem se, že vás nenechám zbytečně trápit a máte na zbytek dne volno! Běžte do bazénu a bavte se!" řekl nám Leo a všichni začali nadšeně jásat.
Rozutekli jsme se a já se rozhodla, že půjdu k bazénu, protože je dneska opravdu pařák. Bylo tak 30° minimálně.

Přišly jsme s holkami do chatek a převlékly se do plavek. Já si vzala zelené bikiny, Anet jednodílné černé plavky a Jeny červené bikiny, které jí moc slušely.
Vzaly jsme si ručník, opakovací krém a šly k bazénu, kde byla většina táborníku. Malé děti skotačily a ti starší byli buď ve vodě, nebo byli pohromadě někde poblíž.
Roztáhly jsme si s holkami ručníky na trávě asi deset metrů od bazénu a začaly se opalovat.

Po chvilce za námi přišel jeden černovlasý kluk.
„Ehmm, ahoj, holky, proč nejdete do vody?" zeptal se a pozoroval nás.
„Protože nechceme teď" odpověděla Anet a já se dál opalovala.
„Jmenuju se Zbyněk, a jak vy, jestli se můžu zeptat?" usmál se a čekal na odpověď .
„Já jsem Anet, toto je Jeny a vedle Simča. Těší mě," ušklíbla se lehce Anet.
Povídali jsme si s ním chvilku, jenže pak přišel Theo se Sebem a svojí partou.
„Čau, holky, proč tu sedíte? Pojďte do vody," šibalsky řekl Theo.
Super další, co se ptá... To je to tak divné, že se opalujeme místo toho, abychom byli ve vodě ?
„Protože nechceme," protočila jsem očima a odvrátila obličej.
Parta kluků se začala smát a já se to snažila ignorovat, jenže pak Jeny vzal do náručí jeden kluk, myslím, že to byl Holden z té party a hodil ji do vody. V tu samou chvíli vzal Sebastian Anet a taky s ní skočil do vody, a já jak by smet.
„Theodore, co blázníš?! Zase jsem kvůli tobě mokrá!" křikla jsem po něm a postříkala ho vodou, ale neudržela jsem se a začala se smát.
Voda byla nakonec úžasná. Nebyla ani studená, ani horká. Byla prostě tak akorát. Zbytek party skákal do vody bomby, placáky a všechno možné, co je napadlo. My s Anet jsme hrály vodní válku. Já byla na ramenou Thea a Anet Seba. Snažily jsme se navzájem shodit do vody. Nakonec jsem vyhrála a Anet skončila pod vodou, ale Theo s sebou schválně škubnul a já byla v milisekundě pod vodou taky.
Dlouho jsme skotačili, ale pak nastal oběd a všichni jsme se šli najíst. Dneska byla hrachová kaše, kterou sice nemusím, ale snědla jsem ji.
Povídaly jsme si s holkami, a pak jsme se šly převléct do suchého oblečení.
Po obědě jsme se s Anet domlouvaly, že musíme vidět tu Pobřežní hlídku. Riskovaly jsme, ale rozhodly jsme se, že i přes možné následky půjdeme do toho kina.
Po poledním klidu jsme se převlékly.
Já si dala černé roztržené kraťasy s vysokým pasem a červený crop top.
Anet měla modré kraťasy, bílé tílko a conversky na nohou.
Jeny jít nechtěla, tak zůstala v táboře a kryla nás.
Potají jsme se vyplížily z areálu, ale někdo na nás křikl. Bála jsem se, že to je nějaký vedoucí.
„Kam pak? Pokud se to dozví Leo, tak vás hned pošle domů," šibalsky se usmál Theo a vedle něj stál Sebastian a smál se.
„Víš, jak jsme se lekly? To nás chceš prásknout?" zeptala jsem se Theodora.
„Nepráskneme, ale nemůžete jít samy pryč. Co když se vám něco stane? Jdeme s vámi," uchechtl se a šel za námi.
Protočila jsem očima, ale přikývla.
Došli jsme na zastávku a zrovna přijel autobus. Nastoupili jsme a odjeli do města.
Celou cestu jsme byli všichni ticho do té doby, než jsme vystoupili a byli u kina.
„Vy chcete jít do kina? Doufám, že to bude alespoň romantika," šibalsky se na nás podíval Sebastian.
„Ne, jdeme na Pobřežní hlídku a nikdo vás nenutil, ať jdete s námi," zasmála se Anet a šli jsme koupit lístky a popcorn.
Ten jsme však snědli dříve, než film vůbec začal, ale nevadilo nám to.
Film byl opravdu úžasný a vyplatilo se utéct z tábora na pár hodin kvůli němu.
Po skončení jsme šli ještě do kavárny, a pak rovnou na zastávku.
Bavili jsme se dobře, to jsem musela uznat, ale začal mě dohánět strach, že budeme mít pořádný malér. Dorazili jsme konečně do tábora. Nikdo si naštěstí ničeho nevšiml.
Šli jsme rovnou na večeři a po ní na chatku.
Převlékla jsem se do pyžama a hned sebou sekla na postel a usla. Byla jsem opravdu vyřízená, takže se ani nedivím.