Náš tábor, náš život✔️

Dvě hrdličky

Z pohledu Anet:

Píp...
To si dělá někdo srandu. Seb ještě spal, tak jsem se pomalu podívala na mobil. Byly 3 ráno a psala Simča.

Hej, spáči, nespi!!

Nechtělo se mi odepisovat, tak jsem položila mobil. Podívala jsem se na Seba, který vypadal tak roztomile. Pohladila jsem ho po vlasech a lehla jsem si k němu. Po chvíli jsem opět usla.

***

Vzbudila jsem se v 10 ráno a pořád spal, nechápala jsem, jak může spát, tak jsem se pomalu odplížila a oblékla se. Šla jsem do kuchyně něco udělat k snídani.

Chodila jsem tam a zpátky. „Co bych mohla udělat?" řekla jsem si pro sebe. Sedla jsem si ke stolu, opřela se lokty a vytáhla jsem si z kapsy mobil.
Projela jsem fb a instagram. Nic nového tam nebylo, tak jsem si řekla, že už bych mohla nějakou tu snídani udělat. Udělala jsem topinky ve vajíčku. Dala jsem je na talíř a položila je na stůl. Bylo to moc horké, tak jsem si ještě zašla na záchod.

Když jsem přišla do kuchyně, tak už u talíře stal Seb a měl jen kolem pasu ručník. „Dobré ráno," řekla jsem a Seb se hned otočil. Musela jsem se usmát, protože mě to pobavilo, když sebou škubl a rychle se otočil. „Dobré ráno, lásko," řekl a zaksichtil se. Pobaveně jsem si ho přeměřila pohledem. „No víš... moc to vonělo, tak jsem se šel podívat, co to tak voní," usmál se a položil tu topinku na talíř. „Jasně a teď mi to jíš," zeptala jsem se ho. „No, chtěl jsem vyzkoušet, jestli to není otrávené," řekl a já se začala smát. „Tak otrávené jo?" šla jsem k němu a dala jsem mu pusu na líčko. „Víš, co? Běž se radši obléct a pak můžeš jíst," dodala jsem a mrkla na něho. „A proč nemůžu tak, jak jsem? Líbí se ti to, že? Nemůžeš odolat," řekl a chytl mě za pas. „No to určitě. Běž se obléct, jinak nic nebudeš jíst," dodala jsem a podívala se mu do očí. „Takže mám pravdu," zaksichtil se a byl nadšený, že ji opravdu má. Nakonec se odešel obléct a já si zatím sedla a začala jíst.

Po chvíli přišel oblečený a díval se na mě. „Ale no tak, a na mě se nečeká. Však mi nic nenecháš," řekl a já se na něho otočila. „Prosím tě, nestěžuj si. Oběd vaříš ty," mrkla jsem na něho. Dojedli jsme a já uklidila věci ze stolu, Seb si zatím vzal mobil a sedl si na gauč.
Konečně jsem to douklízela a šla si sednout za ním. „Co máš dnes v plánu?" zeptala jsem se ho. Podíval se na mě. ,,Vůbec nevím. Co chceš ty?" zeptal se mě a já se zapřemýšlela.
Pokrčila jsem rameny a opřela se o něho.

Zrovna jsem si na něco vzpomněla. „Dal jsi vůbec vědět mamce, že tu budeš se mnou?" otázala jsem se ho. „Hups, jaksi jsem zapomněl," řekl a podíval se na mě. „Bezva, tak máme plán na dnešek, půjdeme k tobě a řekneme to tvojí mamce," oznámila jsem mu to. „Ale já jí mužů zavolat," řekl a blbě se podíval. „Ne. Lepší bude, když se projdeme," oznámila jsem mu to. „Tak dobře, ale co za to," řekl a sladce se usmál. „To mi nedělej, vypadáš tak nádherně, když se usmíváš," řekla jsem si pro sebe. Tázavě jsem se na něho podívala. „Co by si zase chtěl? " zeptala jsem se ho. „Jak zase?" dotčeně se podíval. Už jsem něco chtěla říct, ale svalil mě na sedačku a začal mě lechtat. „Ale n..o ta..k přes..taň," smála jsem se. „Zase? Já ti dám zase," řekl a smál se taky. Nakonec přestal a než jsem se nadála, tak na mě ležel a začal mě líbat. Odtáhli jsme se kvůli nedostatku kyslíku. „Už bychom měli jít," řekla jsem. „Ještě chvilku," odpověděl a začal mě opět líbat. „Ne.. ne, už pojď," snažila jsem se říct. Odtáhl se a podíval se mi do očí. „No dobře," řekl zklamaně a zvedli jsme se z gauče.

Už jsme tam byli, tak Seb vytáhl klíče a otevřel. „Ahoj, mami!" křikl do bytu. Za chvíli se objevila Lenka s úsměvem na tváři. „Ahoj," řekla a dala Sebovi pusu na líčko. Usmála jsem se na ni. „Mami, no tak, už nejsem malý," přetočil oči v sloup. „No a co, ale jsi můj syn," řekla a já se začala potichu smát. Podíval se přimhouřenýma očima na mě, pak se zpátky otočil na mámu. „No, jen jsem ti chtěl říct, že budu spát u Anet. Mámu má v práci a táta je v nemocnici," řekl a hned mu odpověděla. „Dobře. A nevadí ti to, Anet? " podívala se na mě. „Ne, já jsem ho o to požádala a on souhlasil," odpověděla jsem. „No dobře, ale žádné hlouposti," mrkla na nás a usmála se. Viděla jsem, jak opět protočil očima, tak jsem do něho žduchla. „Tak my zase půjdeme, ahoj, rád jsem tě viděl," řekl a falešně se usmál. Lenka ten úsměv postřehla. „Neboj, já ho pohlídám," mrkla jsem na ni a usmály jsme se na sebe.

Šli jsme se projít do parku. „Hej, je to tvoje máma, neměl by ses tak k ní chovat," řekla jsem s vážným výrazem. Zastavila jsem se a čekala, až odpoví. „Já vím, ale je na to zvyklá," odpověděl. Víc nic jsem neřekla a šli jsme dál ruku v ruce. Po chvíli ticha mi Seb řekl. ,,Zvu tě na pozdní oběd," řekl a podíval se na mě. No, říkala jsem, že bude dělat oběd, ale dám si radši něco, co bude k jídlu. Neříkala jsem to nahlas, protože by mě asi zabil. „No dobře, a kde půjdeme?" usmála jsem se a zeptala se.
„Na pizzu, kam jinam," řekl a zaksichtil se. Souhlasila jsem, tak jsme se tam vydali. Skoro nic jsem nesnědla, ale Seb to za mě dojedl.

Na to, že jsme nic nedělali, jsme byli unavení, tedy hlavně já, tak jsme šli domů. Hned jak jsme přišli, tak si Seb lehl na gauč a celý ho zabral. Přišla jsem k němu a založila jsem ruce na prsou. „Hej, a kde budu já?" protestovala jsem. „No to vážně nevím, asi máš smůlu," řekl a usmál se. Tak to ne tohle je moje místo. Obešla jsem gauč a žduchla Seba na zem, rychle jsem na gauč skočila a lehla si já. Seb se na mě díval s otevřenou pusou. „To si vážně udělala?" řekl nechápavě. „No, představ si, že jo," řekla jsem a začala se smát. Nevšímala jsem si ho a smála se dál do doby, než jsem nebyla na gauči, ale v jeho náruči. „Ne, ne, ne, polož mě. No taak, Sebastiane, to není legrace, polož mě," naštvaně jsem řekla. Ani nápad. Šel se mnou ke kuchyňské lince a na ni mě položil. Otočil se a šel si lehnout. Běžela jsem za ním, ale někdo mi volal. Simča...

Ahoj, Anet

Ahoj, co potřebuješ, Simi?

No, víš, napadlo mě, jestli nechceš jít ven

Klidně, dnes nemám nic na práci

Jdeme všichni. O půl 6 jsme u tebe

Oki, těším se, tak ahoj

Ahoj

Ukončila jsem rozhovor a podívala jsem se na čas 16:50. Seb usl, tak jsem ho tam nechala. Šla jsem do pokoje se převléct, ale nejdříve se půjdu okoupat. Vzala jsem si černé jeany, tričko a nějakou mikinu a šla jsem do koupelny. Po 20 minutách jsem vylezla okoupaná a upravená. No bylo 17:10. Šla jsem se podívat do obýváku na Seba, který ještě spal. Dívala jsem se na něho, jak tam spí. Možná bych ho mohla vzbudit a říct mu to," pomyslela jsem si. Šla jsem k němu a dřepla jsem si. „Vstávej, jdeme ven," řekla jsem a pohladila ho po vlasech. Nic se nedělo, tak jsem s ním trochu zatřásla. Pořad nic. Tak dělá si ze mě srandu? Za chvíli tu budou a on mi tu spí. Ještě jedna věc mě napadla. Políbila jsem ho. „Dělej, vstávej, za chvíli tu budou," řekla jsem mu a on se probudil. Ještě, aby ne. „Cože? Kdo, co? Kam jdeme?" řekl zmateně a rozespale. Ještě jsem ho políbila a dořekla. „Jdeme ven, tak vstávej," řekla jsem mu a on vstal. Po chvíli zazvonil zvonek, tak jsme šli otevřít.