Náš tábor, náš život✔️

Trochu pobavení neuškodí

Z pohledu Simon :

Čekali jsme s Theodorem na Anet až otevře. „Kde vězí?" řekla jsem otráveně, když vtom se otevřely dveře. Oba dva jsme se zarazili. Stala tam Anet a za ní Sebastian. „Proč se tak na nás díváte?" zeptala se Anet. „No... Že jste tu oba," řekl Theo a usmál se.
Anet ho zpražila pohledem a on utichl. „Tak půjdeme už?" řekl Seb.
Konečně jsme se pohli a šli do školy. Seb šel za Theodorem a já byla s Anet. „Anet, jak to, že byl Seb u tebe?" řekla jsem a pousmála se. „No, večer jsem mu řekla, že může přespat u nás," řekla Anet a usmála se. „A co dál?" vyzvídala jsem. ,,Viděl nás táta. A řekl, že klidně Seba odveze domů," řekla a já se začala smát. ,,Vtipné to není, protože se díval na Seba, jak by ho chtěl zastřelit," dodala. Její táta je super člověk a tímhle to potvrdil.
„No dobře," řekla jsem a všimla si, že jsme u školy a šli jsme ke skříňkám.
„No, už jsme bohužel tady," řekli kluci a otočili se na nás. „Tak my půjdeme a uvidíme se na obědě," řekla Anet a mrkla na ně. Už jsme šly s Anet do třídy, když někdo zavolal. ,,A rozloučení žádné?" otočily jsme se a kluci se na nás dotčeně dívali. „Ahoj, máme vás rády, tak na obědě," řekla Anet a začaly jsme se smát a šly do třídy. Hodiny ubíhaly pomalu, s Anet jsme si povídaly, kreslily a psaly zašifrované zprávy, které jsme přečetly jen my dvě. Teď byla 5. hodina a měly jsme Fyziku. Moc ji nemusíme, ale umíme to. Ke konci hodiny začal ve třídě hlásit rozhlas:

Milí studenti, abychom začali nový školní rok hezky od začátku, tak vám uspořádáme příští týden v pátek STUDENTSKÝ PLES. Bude se konat v tělocvičně od 19:00.

Všichni začali jásat a já se podívala na Anet. Ona moc nemusí plesy ani diskotéky, ale já ji tam dotáhnu, i kdyby mě to mělo něco stát. „Ne, já vím, na co myslíš ne.. ne.. ne.. nejdu," řekla hned. „Ale no tak, je to ples, prosím, prosím," udělala jsem na ni kukuč. „Simi, víš, že na to nejsem," řekla a zakroutila hlavou. „Anet, budeš hezká, já se o to postarám, no tak, to mi nemůžeš udělat," pořád jsem do ní hučela. „No tak dobře, ale neotravuj pořád," řekla a usmála se. „Díky, díky," objala jsem ji a šli jsme si vyměnit učebnice na poslední hodinu. Poslední hodinu jsme měli Chemii. Teď byl zrovna bezva učitel a hodina mě strašně bavila. Dělaly jsme tam nějaké pokusy a my rády děláme pokusy, ale to je asi jediné, co nás v chemii baví. Zazvonilo na konec hodiny, tak jsme s Anet šly ke skříňce si odložit věci a rychle jsme spěchaly na oběd.

Na oběd byla česneková polévka a na druhé byl kuřecí řízek s brambory. Sedly jsme si ke stolu a bavily jsme se o víkendu. Za chvilku přišli kluci a přisedli si. „Tak co, jaký byl den?" zeptala jsem se jich, jenže mlčeli. „Páni, jsou uražení," řekla Anet a usmála se. Pořád mlčeli, tak jsme se na sebe s Anet podívaly. „Děláte si srandu? Jenom, protože jsme se s vámi nerozloučily? Jste jak malí kluci," řekla jsem a ušklíbla se. Zvedly jsme se s Anet, odnesly jsme tácy a vyšly z jídelny.

„To jsem si nemyslela, že jsou takové citlivky," řekla Anet. „To já taky ne, nechápu je," odpověděla jsem a zrovna jsme vyšly ze školy. Chvíli jsme šly, když vtom mě někdo popadl za pas a Anet taky. „No tak, a na nás se nečeká?" zeptal se Sebastian. „No, nevěděly jsme, jestli s námi chcete," řekla a ušklíbla jsem se. „Samozřejmě, že chceme," řekli oba dva. Dál jsme to nerozebírali a šli směrem domů. Chvíli jsme si povídali a potom jsme se rozloučily s kluky. Ještě šli něco řešit. „Nezdá se ti, že něco pořád řeší a tají nám to?" zeptala se Anet. „No jo, ale je mi to jedno. Už půjdu, tak ahoj," řekla jsem a usmála se. „Ahoj," řekla Anet a šla ke vchodu. Uviděla jsem, jak Theo běží za mnou a Seb za Anet. Přišel ke mně a objal mě. „Zapomněl jsem se rozloučit," řekl a ještě mě něžně políbil. Usmála jsem se na něho. Za ním jsem viděla běžet Seba za Anet. Něco jí řekl, objal ji a pak políbil. Jenže přijel její táta a Seb se hned od ní odtrhl. Theo to sledoval taky a museli jsme se začít smát. „Ten její táta má načasování. Seb mi říkal, že je tak včera a dnes ráno načapal," a začal se ještě více smát, já musela taky. Po chvíli přišel Seb. „No to si dělá prdel, to je už po třetí a docela se ho bojím," řekl Seb a my se pořád smáli. „Mně to vtipné nepřipadá. A pojď už," řekl a žduchl do Thea. Když jsme se uklidnili, tak jsem se s nimi rozloučila a šla domů.