Náš tábor, náš život✔️

Plánování...

Z pohledu Theodora :

Moje princezna usla, tak jsem ji přikryl. Nechtěl jsem ji budit, tak jsem ji tak nechal a šel do vedlejšího vchodu zazvonit. „Dobrý večer, chtěl bych vám říct, že se o Simču nebojte, přespí u nás. To je vše," řekl jsem a usmál se. „Dobře, ale buďte slušní," řekla s údivem mamka od Simon a zavřela dveře. Vyšel jsem ven před dům a vzal si mobilem. Vytočil jsem číslo od Seba a čekal.

T : Ahoj, kámo
S : Čest, co potřebuješ?
T : Víš, napadlo mě, když holky mají narozky, tak by jsme jim měli uspořádat nějakou menší party.
S : To je dobrý nápad, když nás nechtěly vzít na tu jejich soukromou
T : Bezva, ale kde to uspořádat? Naši jsou o víkendu doma.
S : Máme štěstí, protože naši jedou pryč do Německa na víkend. Takže to může byt u mě.
T : To je styl, bezva no, aspoň místo máme. Domluvíme se na všem ostatním zítra, do víkendu času dost.
S : dobře. A co teď děláš vůbec?
T: stojím venku a volám s tebou, co asi
S: proč venku? Pokoj ti je málo?
T: ne, jen v pokoji spí princezna
S: myslíš Simon? Co tam dělá?
T: pustili jsme si film a usla mi tam, tak ji nechci budit. Už budu ale muset, tak čus.
S: čau.

Dal jsem si mobil do kapsy a šel jsem domů. Potichu jsem otevřel dveře od pokoje a vešel, pak jsem je opět zavřel a sedl si k princezně. „Moc jsi mi chyběla, ani nevíš, jak," pošeptal jsem a políbil ji na čelo. Šel jsem se pak osprchovat a lehl si do postele. Simču jsem si k sobě přitáhl, objal a po chvilce usl.

***

Vzbudil jsem se okolo páté ráno, když do mě Simča žduchla. Spala ke mně čelem, takže jsem viděl, jak nádherně oddechuje. Byla roztomilá a nejraději bych se na ni díval celý den, jenže jsem za hodinu musel vstát do školy. Měl jsem však ještě tu hodinu času, tak jsem ji pozoroval. Pohladil jsem ji po tváři a pak po vlasech. Chtěl jsem si ji přitáhnout k sobě, zlíbat ji a nechat si ji jen pro sebe, jenže to nebylo možný. Z mého myšlení mě probudila Simča, jak se pohla. Po chvíli otevřela oči a vystřelila rychle do sedu celá rozespalá a rozrušená. „Co tady sakra dělám?!" bylo první, co ze sebe vydala, když se probudila. „Klid, Růženko. Tvoje mamka ví, že jsi tady. Během filmu jsi usla, tak jsem tě nechtěl budit," uchechtl jsem se a stáhl si ji k sobě. „Co děláš? No tak, Theo, pusť mě," začala se smát a já taky. Snažila se vymanit z mého sevření, jenže jsem silnější a nic nezmohla. Po chvilce to vzdala a zůstala ležet. „Musím jít domů," řekla potichu, ale já ji stejně nepustil. „Theo, no tak... Musím jít domů, jinak přijdu pozdě do školy," opět pošeptala vlídně a já ji pustil. „Děkuju," řekla a vstala z postele. „Dáš si u nás alespoň snídani?" zeptal jsem se ji a doufal, že zůstane. ,,Ne, promiň. Ráno většinou nesnídám a navíc nemám připravené věci do školy," uchechtla se a já na ni udělal psí kukuč, kterému nemohla odolat a poraženecky přikývla. Došel jsem do kuchyně a udělal míchaná vajíčka a čaj. Když přišla, dala mi pusu na tvář a sedla si ke stolu. „Za co to bylo?" udiveně a zároveň šťastně jsem se zeptal. „Za snídani," mrkla na mě a pustila se do jídla.
Po snídani si vzala své věci a chtěla odejit, jenže jsem ji zastavil. „Díky za přenocování. Byla to horlivá a vášnivá noc," ironicky jsem řekl a ušklíbl se. Hned, co jsem to dořekl, odhodila své věci a začala do mě bušit pěstmi. Po chvíli se mi podařilo její ruce chytit a přitáhl si ji k sobě. „Pusť mě, Theodore, ať tě můžu zabít," odsekla a smála se. „Co jsem provedl?" uchechtl jsem se a stále nepovolil stisk. „Donutil jsi mě jít k tobě a nechal mě tady usnout. Pak jsi spal se mnou v jedné posteli a ještě jsi drzý," začala se smát a já udělal dotčený výraz. Stále se nepřestala smát, tak jsem využil její nepozornosti a přisál se na její rty. Ihned začala spolupracovat. Dal jsem do toho tolik něžnosti, kolik jsem jen mohl. Užíval jsem si každý pohyb a moment, jenže to skončilo, když se odtáhla ode mě a pošeptala. ,,Už musím jít domů," Nechtěl jsem ji pustit, ale musel jsem. Naposledy jsem ji políbil a pak ji pustil. Ve dveřích se na mě naposledy usmála a pak odešla.