Náš tábor, náš život✔️

Nenávidím ho!

Z pohledu Anet:

Kde sakra je? Vždyť je jedna ráno... Co když se jí něco stalo?
Strašně jsem se bála o Simču, protože už od půl sedmé se tu neobjevila, ale asi je s někým ještě, ale tak pozdě?
Z myšlenek mě vytrhne zvuk dveří, protože někdo klepal.
Šla jsem otevřít a ve dveřích stál Theo se Simčou v náručí.
,,Čau, Anet, ehm... Simča usla, tak jestli dovolíš...," řekl nervózně Theo ve dveřích a já ustoupila od dveří a nevěřícně ho sledovala. On má něco se Simčou? Já myslela, že se nenávidí.
Theo položil Simču na postel a přikryl ji peřinou. Pak se otočil na mě a usmál se.
,,Nebuď ji, prosím tě, dík," ušklíbl se a odešel.
Chvilku jsem pozorovala Simču a pak šla spát.

*****

,,Budníček, Anetko," uslyšela jsem Simču vedle postele.
,,Nikam nejdu, nech mě být," odbyla jsem ji a dál jsem spala.
,,Dobře, Sebe, můžeš odejít, ona chce spát!," zakřičí a směje se.
Ihned vyletím z postele a během chvilky stojím u dveří chatky a v nich Sebastian opřený o futra.
,,Ahoj, Sebe, copak potřebuješ?" vydám ze sebe první, co mě napadne.
,,Ahoj, krásko, pojď se projít," mrkne na mě a já se začervenám.
,,Dobře, ale počkej, až se převleču, prosím," usměju se a vybírám si věci .
,,Počkej venku!" zvýším hlas a směju se. On protočí očima, usměje se a jde ven.
Vybrala jsem si bílé kraťasy, oranžové tričko s dlouhým rukávem a černou mikinu kolem pasu. Boty jsem si nazula černé Nike a šla za Sebem.
,,Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se a Seb mě vzal lehce za ruku a táhl mě za chatky směrem k lesu. U lesa zastaví u lavičky a zůstaneme oba stát a díváme se do očí toho druhého.
Po chvilce prolomím ticho," Sebe proč jsi mě tady zavedl?" zeptám se a dál ho pozoruju.
,,No...potřeboval jsem ti něco říct," nervózně řekl a kousek se přiblížil.
,,A to je přesně co?" usměju se a čekám na odpověď. Místo toho, aby mi řekl, co chtěl, přišel úplně ke mně, rukama mi sjel po tváři a dlouze mě políbil.
Spolupracovala jsem a ruce si spojila za jeho krkem.
Jeho polibky byly jemné a čisté. Kdyby mě políbil jiný kluk, asi bych ho zabila, ale nevím, proč mi od Seba polibky nevadí. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Odtáhla jsem se od něj kvůli nedostatku kyslíku a objala ho.
On mi objetí oplatil a pevně mě stiskl.
,,Anet... Já tě Miluju," zašeptá mi do ucha a já se zachvěju, ale nepustím ho. Hlavu jsem zabořila do jeho hrudi a užívala si každý moment s ním.
,,Taky tě taky miluju," hned mi vyletělo z pusy, aniž bych to chtěla.
Odtáhla jsem se od něho a opět jsme se políbili a já cítila, jak červenám.
Po této romantické chvilce jsme se vrátili ruka v ruce do jídelny, kde jsem si sedla se snídaní k Simče a Jeny. Sebastian si sedl ke své partě a celou dobu, co jsme tam byli, mě upřeně sledoval.
Po snídani jsme se sešli před budovou na nástup. Každý si stoupl ke svému týmu a čekali jsme, co se bude dít.
,,Dobré ráno, táborníci, dnes je to šestý den, co jsme na táboře. Doufám, že si to tady užíváte stejně jako já!" šťastně zavolal Leo a všichni začali jásat a tleskat.
,,Takže dneska si dáme delší procházku a odpoledne si dáme malou soutěž," odpověděl a dal nám deset minut na převléknutí a všichni jsem se sešli u hlavní brány.

Vyšli jsme a po deseti minutách chůze se ke mně přidal Sebastian a propletl naše prsty. Usmála jsem se a pokračovala v cestě. Když jsem se po chvilce otočila, uviděla jsem Elišku, jak mě probodává pohledem. Odvrátila jsem zrak zpátky na cestu a pokračovala v cestě. Když jsme se vracely, křikla na mě Jeny s Betany a Violou. Šla jsem hned za nimi a na Seba se začaly hned lepit holky.
,,Co potřebujete, holky?" zeptala jsem se jich a usmála se.
,,Co je mezi tebou a Sebem?" zeptala se mě Jeny a Bety s Violou jen poslouchaly.
,,No... Tak nějak spolu chodíme," začala jsem se červenat.
,,Cože?Odkdy?!" ptala se mě zvědavě Jeny.
Odpověděla jsem jí na většinu otázek a šla za Simčou, která byla úplně vzadu.
Došli jsme do tábora a já se Simčou okamžitě zamířila do jídelny, protože jsme byly strašně hladové.
Na oběd dnes byla svíčková s knedlíky, což Simču okamžitě nadchlo a pustila se do jídla. Dojedla jsem a šla na chatku pro věci na sprchování a šla do umývárny.
Byla jsem tam naštěstí sama, takže jsem tam strávila asi půl hodinu. Konečně jsem se rozhodla, že vylezu ze sprchy a oblékla se.
Vzala jsem si věci a šla do chatky. Před umývárnou jsem však uviděla vedle nejbližší chatky kluka s holkou, jak se líbají. Když jsme procházela kolem nich, poznala jsem, kdo to je. Byla to Eliška a on... On to byl Sebastian. Něco se ve mně zlomilo a já běžela s brekem do chatky. Ti dva si mě ani nevšimli...
Jakmile jsem doběhla do chatky, slzy mi začaly téct dvakrát tolik, než když jsem tady běžela. Okamžitě za mnou přiběhla Simča s Jeny. Objaly mě silně a ptaly, co se stalo. Všechno jsem jim řekla a objaly mě dvakrát tolik.
Simča po chvilce odešla z chatky a Jeny zůstala u mě a utěšovala mě. Bylo mi opravdu strašně. Chyběl mi kus mě samé. Byla jsem naštvaná, smutná, zklamaná, rozrušená a nevěděla jsem, co mám dělat. Vylezla jsem na svou postel a řekla si, že je zbytečné pro někoho takového brečet. Jeny měla pravdu. Byl to děvkař a lamač srdcí, protože zlomil to mé. Rozhodla jsem se, že kvůli němu si nenechám zničit tábor. Byla jsem odhodlaná se odteď od něj držet ,co nejdál a ignorovat ho i přes tu bolest v mém srdci.
S tímto odhodláním jsem také usnula.