Náš tábor, náš život✔️

Každý občas přijde pozdě

Z pohledu Anet:

Všichni jsme byli v nemocnici u Simči. Všimla jsem si, že nebrečím jediná, ale co mě překvapilo, bylo, že Theo taky brečel. „Já... já radši půjdu domů, nevydržím se na ni dívat a nějak jí nepomoct," řekla jsem rozhozeně. „Dobře, běž, Anet, já tu zůstanu a budu tu, dokud se neprobere," řekla Lenka. Theo se od ní asi taky nehne takže. „Brácho, taky tu zůstáváš, že?" zeptal se Seb. Theo jen kývl hlavou a neotočil se, abychom ho neviděli brečet. Rozloučili jsme se s Theodorem a Lenkou a šli. Nasedli jsme do auta a jeli ke mně domů. „Sebe, máš něco? Nechtěl by si ještě k nám?" řekla jsem. „Nemám nic, rád půjdu," usmál se.

Byli jsme tady, tak jsem otevřela dveře a rodiče byli doma.
„Anet, můžeš mi vysvětlit, proč mi volal učitel?!" křikl na mě táta. Šla jsem se Sebem do obýváku za rodiči. „Ahoj, no nevím," odpověděla jsem a rodiče se otočili na mě a Seba. „Ahoj, Sebastiane," řekla máma a on taky pozdravil. „No tak zpátky k učiteli. Volal a říkal, že si dostala poznámku, protože si byla drzá, a že v poslední době nedáváš pozor. Čím to asi bude?" řekl táta a s tou poslední větou se podíval na Seba. Máma se na tátu vyčítavě podívala a řekla potichu tátovi. ,,Tím to nebude, nesváděj to na toho hocha," Dokázala jsem odezírat z úst, ale jen mámě. „Mě ten učitel nasral, bylo mi špatně a on řekl, že se vymlouvám. Chtěl po mně ŽK, tak jsem to po něm hodila," řekla jsem naštvaně při té vzpomínce. „Jdeme do pokoje," dořekla jsem a šla do pokoje se Sebem. „Já jsem s tebou nedomluvil," křikl táta na mě, ale já ho ignorovala.

„Ty jsi po učitelovi hodila žákovskou?" řekl a začali jsme se smát. „Pojď sem," podíval se na mě, vzal mě přes ramena. „Pust mě!" řekla a smála jsem se. Nechtěl mě dát pořád dolů, tak jsem se snažila vyprostit. „Sebastiane, už mě pust," křikla jsem a on mě hodil na postel. „Ale no tak, nezlob se, potřebuješ se odreagovat," usmál se a chtěl mi dát pusu, ale já jsem uhla. Zakroutila jsem hlavou a šla pro notebook. Zamračil se na mě a lehl si na postel. Lehla jsem si k němu a položila notebook na nohy. Spustila jsem nějaký film a opřela si hlavu o Seba. Nevnímala jsem a usla.

Když jsem se vzbudila, byla jsem sama.
Sebastian vedle mě nebyl, tak jsem si sedla na postel a rozhlédla se po pokoji. Podívala jsem se na hodiny a bylo 20:30. „To už je tolik?" řekla jsem si a můj pohled zůstal na vzkazu, který ležel na stole. Bylo na něm napsáno:

Nechtěl jsem tě budit, protože si roztomilá. Tvým rodičům jsem řekl, co se stalo a pak jsme si normálně povídali. Tvůj táta byl v pohodě, nezabil mě :)
Zítra se uvidíme ve škole.

Miluji tě

Zvedla jsem se a šla do kuchyně udělat večeři. „Už ses vzbudila," řekla máma a usmála se. Kývla jsem a šla k ledničce. „Máma měla pravdu, ten tvůj Sebastian je bezva a vše nám vysvětlil," řekl táta a já se na něho přihlouple podívala. Právě řekl, že je bezva? Jak bych to nevěděla. Jen jsem se na něj usmála a šla si sníst jídlo. „Jdu spát, i když jsem se před chvíli vzbudila," řekla jsem a šla do koupelny si napustit vanu. Bylo to příjemné, ale musela jsem už vylézt a šla si umýt zuby. Potom jsem si lehla, vzala si mobil a projela fb a insta. Musela jsem se podívat na fotky se Simčou chyběla mi. Nakonec jsem ho položila a rychle usla.

„Anet, vstávej, je 7:35, ty nemáš budík?" řekla máma a zatřásla se mnou. „Co... nech mě spát nikam nejdu," odpověděla jsem a přehodila jsem si peřinu přes hlavu. Slyšela jsem, jak odešla, ale po chvíli přišla znovu. Někdo mě chytl za nohy a tahal mě z postele. „No dobře, už jdu," řekla jsem a neochotně jsem vstala. „Dělej, za chvíli máš školu, ať to stihneš a my jdeme do práce. Tak pa, zlato," řekla máma a táta kývl. Už jsem jen slyšela zavřít dveře a byla jsem sama doma. Ještě chvíli jsem tam ležela, ale přinutila jsem se zvednout. Bože, kolik je? Nějak jsem je nevnímala. „Cože? Už je 7:45, fuck, nestíhám," řekla jsem sama sobě a rychle hledala oblečení na sebe. Nějaké jsem si vzala, běžela do koupelny, abych si umyla obličej a spěchala si udělat svačinu, protože už jsem nestíhala snídat. Už bylo 8:00 a já byla pořád doma. Jak to, že mi nezvonil budík, doprčic?! Vzala jsem věci, klíče a rychle zamkla a vyběhla z domu do školy.

Když jsem přišla do školy, tak bylo 8:15, rychle jsem si vzala věci ze skříňky a běžela do hodiny. Přiběhla jsem ke dveřím od třídy a otevřela jsem je. Všichni se otočili na mě. „Dobrý den, omlouvám se, zaspala jsem, už se to nestane," řekla jsem a šla si sednout do lavice vzadu. Chvíli jsem poslouchala, co říkal, ale přestalo mě to bavit a já usla. Někdo do mě žduchl a já se probudila. „Aneto, spát si měla večer, ne teď, aby ses nenudila, pojď k tabuli," řekl učitel a já jsem šla. Zrovna jsme měli Zeměpis, tak mi to šlo. Zeptal se mě na 10 věci a dal mi známku. „No, překvapila si mě, jednu věc si nevěděla, ale máš za 1, můžeš se posadit. Žáci takhle by to mělo být, až na to spaní," řekl učitel a já sedla do lavice. Celý den jsme měli všechny hodiny ve třídě, tak jsem v ní zůstala. Ve dvou hodinách jsem usla, ale včas mě zbudili, abych nedostala poznámku nebo nešla k tabuli. Jinak jsem dávala pozor, ale byla jsem strašně unavená, vůbec nechápu, proč.
Zazvonilo na konec hodiny a já šla na oběd.

Seděla jsem u stolu a málem jsem znovu usla, kdyby nepřišli kluci. „Ahoj, lásko, nikde jsem tě neviděl, myslel jsem, že nejsi ve škole. „řekl Seb a dal mi pusu. Theo kývl. „Já jsem zaspala a v první hodině jsem usnula, a učitel mě za to vyzkoušel," řekla jsem ospale a zívla jsem. „Ale copak, šla jsi pozdě spát? Co jsi dostal za známku," zeptal se Seb. Všimla jsem si, jak je Theo potichu, zřejmě kvůli Simči. „No, právě že jsem šla spát ve 21:30 cca. A za zkoušení mám 1," řekla jsem a pokusila jsem se něco sníst. Oba dva se na mě podívali. „Cože? 1 a ještě si spala, jak si to udělala?" zeptali se nevěřícně. „Zeměpis je lehký?" odpověděla jsem a odnesla tác.

Bez Simči to nebylo ono. Ona dokázala tak otravovat, že to vše rychle uteklo, ale když tu není, tak se to strašně dlouho táhne. Vyšla jsem konečně ze školy a šla na houpačky na hřišti. Nechtělo se mi moc domů, tak jsem si na zem položila věci a sedla jsem si na houpačku. Přemýšlela jsem, co bude dál. Co bude, když se neprobudí? Co budu dělat, když tu nebude? V hlavě se mi tvořilo dalších milión otázek. Vyrušil mě až hlas nějakého kluka.

„Ahoj, co děláš tady tak sama?" zeptal se a já se otočila, abych ho viděla. Byl to Alex, který byl se mnou v týmu na vybíjenou. „Ahoj, no jen přemýšlím," odpověděla jsem mu a usmála se. „Něco důležitého, jestli neruším?" zeptal se opatrně. „Trochu jo, ale nerušíš," podívala jsem se na něho. Měl takové zelené oči a tmavé vlasy. Byl docela v pohodě, ale zarazilo mě to, že se se mnou baví. „Něco se stalo? Protože jsem tě viděl brečet," zeptal se a usmál. „No, teď toho je moc. Všechno se posralo a já nevím, co dělat," odpověděla jsem mu, ale nějak se přibližoval. „To je mi líto, chceš nějak pomoct?" otázal se. „No, to nejde, jen jsem potřebovala přemýšlet," dořekla jsem a byl už u mě fakt podezřele blízko. Postavila jsem se a vzala si věci, že už půjdu, ale chytl mě a začal mě líbat proti mé vůli. Nespolupracoval jsem.
„Nech mě nepokoji," křikla jsem, ale přitáhl si mě k sobě a chytil mi ruce. Někdo ho ze zadu stáhl a dal mu pěstí do obličeje. Nedokázala jsem to rozeznat, protože mi oči zaplavily slzy. Sedla jsem si na houpačku a utřela jsem si je a podívala se, kdo to je. Díky bohu to byl Seb, který na něho ještě než utekl, zlostně zakřičel. ,,Ještě jednou a nepřežiješ, ty debile. Opovaž se na ni ještě sáhnout," Rychle přišel ke mně, sehnul se a objal mě. „To je dobrý, už tu jsem," řekl a hladil mě po vlasech. „Odvezu tě domů, pojď. Už tě nebude otravovat. A jestli jo, tak to nepřežije," řekl odhodlaně a vzal mi věci. Šli jsme k autu a on mě odvezl domů. Zastavil a šel se mnou ke dveřím. „Děkuji ti," nic jiného ze mě nevyšlo, protože jsem byla v šoku. „Víš, že tě ochráním a nikdo mi nebude sahat na mojí krásku," řekl a usmál se. „Ty se taky usměj, bude to v pohodě," dořekl a políbil mě. „Děkuji, už půjdu," ještě jednou jsem mu poděkovala a usmála se.

Otevřela jsem dveře a šla rychle do pokoje. Rodiče ještě nebyli doma, tak jsem si vzala něco na večeři a šla se po dnešku okoupat a to pořádně. Když jsem vylezla z vany, tak mě zaujal čas na hodinách. To už je tak pozdě? Převlékla jsem se a šla si lehnout. Ještě chvíli jsem byla vzhůru, ale zavítali se mi víčka a propadla jsem do říše snů.